Tanker dopraví ruskou ropu do Indie. Rafinerie ji zpracuje na naftu, benzin nebo letecké palivo. Hotový produkt následně naloží jiná loď a může zamířit třeba do Evropy. Na rozdíl od překládky mezi dvěma tankery se v tomto okamžiku nemění pouze plavidlo, ale samotná obchodovaná komodita.
Právě rafinerie představují poslední důležitý článek příběhu ruské stínové flotily. Tankery a překládky umožňují dostat surovou ropu z ruského přístavu k odběrateli. V rafinerii však její cesta jako surové ropy končí a vznikají z ní nové ropné produkty, které lze obchodovat odděleně.
Po roce 2022 se tento mechanismus stal významnou součástí světového trhu. Čína a především Indie převzaly velkou část ruské ropy, která dříve směřovala do Evropy. Podle Centre for Research on Energy and Clean Air dosáhla hodnota indického dovozu ruské ropy v červnu 2026 přibližně 4,5 miliardy eur, což znamenalo meziměsíční růst o 34 procent.
Ještě názornější je fyzický objem dodávek. Reuters uvedl, že indický dovoz ruské ropy dosáhl v červnu přibližně 2,73 milionu barelů denně, což představovalo rekord. Indie současně výrazně zvýšila export rafinovaných paliv a v červenci měla vyvážet kolem 1,55 milionu barelů ropných produktů denně.
To ovšem neznamená, že veškeré toto palivo bylo vyrobeno z ruské ropy. Velké rafinerie zpracovávají suroviny různého původu a jednotlivé proudy se během výroby mísí. Právě tato skutečnost ukazuje, proč je poslední část ropného řetězce podstatně složitější než sledování jednoho tankeru.
Indie získala novou roli ve světovém obchodu s palivy
Přesměrování ruské ropy vytvořilo po roce 2022 pro asijské rafinerie novou ekonomickou příležitost. Pokud nakoupí ruskou ropu za výhodnější cenu než konkurenční suroviny, mohou ji zpracovat a hotové produkty prodávat za ceny určované světovým trhem.
Právě Indie se pro tento obchod stala mimořádně důležitá. Disponuje rozsáhlým a moderním rafinérským průmyslem, který nejen zásobuje domácí ekonomiku, ale vyrábí značné množství paliv pro export.
Indické rafinerie přitom reagují především na cenu a dostupnost suroviny. Pokud ruská ropa nabízí výraznou cenovou výhodu, její podíl v nákupním mixu může růst. Jestliže se tato výhoda zmenší, mohou rafinerie pružněji přecházet k jiným dodavatelům.
Stínová flotila má v tomto mechanismu jasnou funkci. Pomáhá dopravit ruskou surovinu na trhy, kde ji lze zpracovat. V rafinerii však její cesta jako surové ropy končí. Z jednoho barelu vzniká několik různých produktů. Nafta může zamířit jedním směrem, letecké palivo jiným a benzin třetím. Sledování konkrétního nákladu se tím zásadně komplikuje.
Už nejde pouze o otázku, zda tanker A předal ropu tankeru B. Je nutné zjišťovat, jakou surovinu konkrétní rafinerie nakupovala, v jakém poměru ji zpracovávala a kam následně vyvážela své produkty. Právě zde vznikla cesta, kterou evropské sankce dlouho nedokázaly plně postihnout.
Evropa začala zavírat rafinérskou cestu ruské ropy
Evropská unie zakázala většinu přímého dovozu ruské ropy a některých ropných produktů. Dlouho však existoval podstatný rozdíl mezi ruskou surovou ropou a produktem vyrobeným z této ropy v rafinerii třetí země.
EU proto v rámci 18. sankčního balíčku v červenci 2025 přijala zákaz dovozu rafinovaných ropných produktů vyrobených z ruské ropy ve třetích zemích. Po přechodném období se zákaz začal uplatňovat od ledna 2026. Výjimku získaly Kanada, Norsko, Švýcarsko, Spojené království a Spojené státy.
Rada EU opatření výslovně popsala jako snahu zabránit tomu, aby se ruská ropa dostávala na evropský trh „zadními dveřmi“. Tím se ale výrazně změnila také logika kontroly. Evropským úřadům už nestačí zjistit, odkud připlul tanker s naftou. Důležitá je také rafinerie, která palivo vyrobila, a původ ropy, kterou toto zařízení zpracovávalo.
Právě zde se ukazuje praktická obtížnost celého systému. CREA zjistilo, že v červnu 2026 bylo v přístavech EU vyloženo osm zásilek ropných produktů pocházejících z rafinerií, které používají ruskou ropu. Dvě zásilky přijala Francie, dvě Itálie a po jedné Bulharsko, Belgie, Kypr a Malta. Čtyři zásilky vypluly z tureckých rafinerií, dvě z Indie a dvě z Gruzie.
Samotný původ z rafinerie, která používá ruskou ropu, však ještě nedokazuje, že konkrétní zásilka byla vyrobena právě z ruské suroviny. Automaticky proto nelze tvrdit ani to, že těchto osm zásilek představovalo porušení evropských sankcí. Velké rafinerie mohou současně zpracovávat ruskou, blízkovýchodní, americkou nebo jinou ropu. Kontrolní orgány tak musejí posuzovat nejen místo výroby, ale také původ vstupních surovin a dokumentaci vztahující se ke konkrétní zásilce.
CREA odhaduje, že rafinerie v Indii, Turecku, Bruneji a Gruzii, které zpracovávají ruskou ropu, vyvezly v červnu do zemí uplatňujících sankce ropné produkty za přibližně 814 milionů eur. Z toho podle modelového odhadu organizace připadalo asi 369 milionů eur na produkty vyrobené z ruské suroviny. Do samotné EU směřovaly z těchto rafinerií produkty přibližně za 225 milionů eur.
Tato čísla je nutné interpretovat opatrně. Jde o analytické odhady založené na vstupních surovinách rafinerií a jejich následném exportu, nikoliv o přímé prokázání původu každé jednotlivé zásilky. Právě tato nejistota ale ukazuje, proč je prosazování nových sankčních pravidel výrazně složitější než kontrola tankeru připlouvajícího přímo z ruského přístavu.
Sankce se přesouvají od tankerů až k samotným rafineriím
Nejnovější vývoj ukazuje, že evropská sankční politika začíná reagovat právě na tuto slabinu. Nestačí sankcionovat tanker převážející ruskou ropu. Pokud lze náklad přeložit na jinou loď a následně zpracovat ve třetí zemi, musí se kontrola postupně rozšiřovat na větší část obchodního řetězce.
Výrazným příkladem je rafinerie Kulevi v Gruzii. Zařízení na pobřeží Černého moře zahájilo provoz v říjnu 2025 a podle údajů citovaných Reuters obdrželo mezi říjnem 2025 a květnem 2026 šest zásilek ruské ropy. Produkty z Kulevi následně směřovaly mimo jiné do Španělska a Bulharska. Evropská unie v červenci 2026 zařadila Kulevi do 21. sankčního balíčku. Zákaz transakcí s rafinerií má po stanoveném přechodném období vstoupit v platnost o šest měsíců později.
Ještě důležitější je širší princip. EU si vytvořila možnost zasahovat proti vybraným rafineriím v Rusku i třetích zemích, které se podílejí na zpracování ruské ropy nebo ropných produktů. Kulevi proto představuje víc než jeden izolovaný sankční případ. Ukazuje další fázi dlouhodobého souboje mezi sankční politikou a schopností ruského ropného exportu hledat nové cesty.
Nejprve Západ omezil přímý dovoz ruské ropy. Rusko přesunulo velkou část exportu do Asie. Následoval cenový strop a omezení západních přepravních a dalších služeb. Rusko rozšířilo využívání stínové flotily. Sankce začaly mířit na jednotlivé tankery, jejich provozovatele a další články přepravy. Překládky mezi loděmi vytvořily další logistickou vrstvu.
Nyní se pozornost přesouvá ještě dál – k rafineriím, kde ruská surová ropa přestává být obchodována jako ropa a mění se v naftu, benzin, letecké palivo a další produkty.
Pro Českou republiku je právě tato část příběhu důležitá. Česko je součástí jednotného evropského trhu s palivy. Cena benzinu, nafty nebo leteckého paliva proto nezávisí pouze na tom, odkud získávají surovinu české rafinerie. Ovlivňuje ji nabídka a poptávka na evropském i světovém trhu.
Pokud sankce omezí dovoz paliv z významných zahraničních rafinerií, může se zmenšit nabídka dostupná evropskému trhu. Naopak pokračující export velkých indických, tureckých nebo dalších rafinerií může evropskou nabídku posilovat, i když část jejich vstupní suroviny pochází z Ruska. Právě rozlišení konkrétního původu je jedním z nejobtížnějších úkolů nového sankčního režimu.
Tady se zároveň uzavírá celý řetězec ruské stínové flotily. Ropa opustí ruský přístav. Tanker ji dopraví tisíce kilometrů od Ruska. Náklad může být na moři přeložen na jinou loď a nakonec dorazí do rafinerie ve třetí zemi. V rafinerii končí jeho cesta jako surové ropy a vznikají nové ropné produkty. Ty mohou být naloženy na jiné tankery a znovu vstoupit na světový trh.
Právě proto už stínovou flotilu nelze posuzovat pouze podle počtu starších tankerů plujících pod málo známými vlajkami. Lodě jsou jen nejviditelnější částí mnohem rozsáhlejšího systému zahrnujícího obchodníky, překládky, pojištění, přístavy, rafinerie a následný export paliv.
Evropské sankce se proto postupně mění z kontroly ruského tankeru na kontrolu celého řetězce od ruského ropného terminálu přes námořní dopravu až po rafinerii a výsledný produkt. Právě schopnost tento řetězec sledovat bude rozhodovat o tom, nakolik se podaří omezit příjmy Ruska z ropy, aniž by současně vznikly vážnější problémy se zásobováním evropského trhu.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Reuters – India’s surging refined product exports ease Asia fuel crisis; 2. Reuters – EU sanctions Georgian refinery for processing Russian crude; 3. Centre for Research on Energy and Clean Air – June 2026 analysis of Russian fossil fuel exports and sanctions; 4. Council of the EU – 18th package of sanctions against Russia; 5. Council of the EU – 21st package of sanctions against Russia
