Karolina Stonjeková otevřela svůj pravidelný stream na kanále Xaver Live několika událostmi uplynulých dní, které podle ní dobře ukazují rozdílný přístup médií i politiků k informacím. Začala koncertem Marka Ztraceného na pražské Letné, kam podle zveřejněných údajů dorazilo přibližně 70 tisíc lidí.

Fotografie zaplněné Letenské pláně jí připomněly dřívější demonstrace Milionu chvilek, u nichž se uváděla výrazně vyšší účast. Rozdíl v odhadovaných počtech lidí komentovala ironicky a právě přes něj otevřela jedno z průběžných témat celého vysílání, tedy debatu o dezinformacích a o tom, kdo podle ní určuje, co za dezinformaci považovat.

„Vzniklo ve mně podezření takové trochu konspirativní, že zřejmě existují v Praze dvě letenské pláně. Jedna letenská pláň, na kterou se hlava na hlavě na koncert Marka Ztraceného vejde 70 tisíc lidí. A potom ještě druhá letenská pláň, ta chvilkařská, při které se na demonstraci Milionu chvilek na tu Letnou vejde lidí třikrát tolik, dost možná více než třikrát tolik,“ uvedla Stonjeková.

Pozastavila se také nad tím, že média podle ní zveřejněné fotografie a uváděné počty návštěvníků obou akcí podrobněji neporovnávala.

„Nikoho z těch médií v rámci boje proti hentým oným dezinformacím nenapadlo dát ty fotografie vedle sebe, porovnat je a říct si: Jak je to možné, že na koncertě hlava na hlavě 70 tisíc lidí a na chvilkařských demonstracích více než třikrát tolik? Holt není dezinformace jako dezinformace a boj proti dezinformacím není vždycky bojem proti dezinformacím. Ono záleží na tom, kdo a o čem dezinformuje,“ prohlásila.

Podobný rozpor spatřuje také na evropské úrovni. Zmínila eurokomisařku Hennu Virkkunenovou, která vyzvala platformy Meta a TikTok k důraznějšímu postupu proti dezinformacím v krizových situacích. Stonjeková její výzvu zasadila do souvislosti s migračním tlakem ve španělské Ceutě.

Připomněla i vyjádření bývalého slovinského premiéra Janeze Janši, o němž hovořila už v předchozím vysílání. Podle jejího podání Janša popisoval rozhovor s vysoce postaveným představitelem Maroka, který se měl podivovat nad tím, proč Evropané migranty přijímají, když podle něj nemusejí, a zároveň měl mluvit o tom, že odchod části lidí do Evropy může Maroku pomáhat zbavovat se kriminality.

Stonjeková tvrdí, že Evropská komise tím zaměňuje příčinu a následek. Místo důsledků dlouhodobě nezvládnuté migrační politiky se podle ní soustředí hlavně na to, jak se o problému mluví na sociálních sítích.

„Namísto aby Evropská komise řešila důsledky svojí naprosto spackané a nezvládnuté migrační politiky, aby se nějakým způsobem snažila popasovat s tím neblahým dědictvím Angely Merkel, které by se dalo charakterizovat okřídleným heslem Wir schaffen das, tak namísto toho Evropská komise chce více bojovat nikoli proti migrantům, ale proti dezinformacím,“ řekla.

Situace v Ceutě navíc podle ní není tak uklidněná, jak by mohlo vyplývat z některých zpráv. Připomněla, že většina migrantů sice oblast opustila, stále tam ale podle ní připlouvají další lidé, někteří na místě přespávají a místní obyvatelé proti situaci protestují.


Třetí úvodní motiv našla v článku věnovaném klimatické úzkosti mladých lidí. Pobavil ji především titulek, že Česko zažívá další vlnu veder a „zvláště mladé klátí úzkost“. Citovala také vyjádření Kamila Vlčka z Fyziologického ústavu Akademie věd, který mezi projevy klimatické tísně řadil dlouhodobý strach, smutek, pocit viny, hněv, katastrofické představy nebo problémy se soustředěním.

Téma klimatické úzkosti použila jako ironický předěl k další části streamu a zároveň jako první můstek k Prague Pride, k němuž se později vrátila výrazně podrobněji.

Decroix ukazuje úpadek ODS

Na dotaz jednoho z diváků se následně dostala k Evě Decroix. Osobní rovinu aktuální kauzy ale odmítla rozebírat s tím, že soukromý život politiků by neměl být hlavním kritériem jejich politického hodnocení. Za paradoxní považuje, pokud lidé potřebují právě osobní aféru k tomu, aby změnili pohled na političku, jejíž veřejné působení podle ní nabízelo dostatek důvodů ke kritice už dávno.

„Přestože jde o politiky, dokonce o dva politiky, tak stále je to věc, která se týká jejich soukromí, jejich rodin. Politika nebo političku bychom měli soudit ne na základě nějakých osobních kauz a toho, co si dělá ve svém soukromí, ve svém volném čase, ale měli bychom ty politiky posuzovat podle toho, co dělají na veřejnosti, co dělají v politice,“ řekla.

K ostrému hodnocení Decroix podle Stonjekové žádná soukromá kauza zapotřebí není. Její politická kariéra podle ní sama vypovídá o proměně ODS a o tom, kam se strana od svých někdejších poměrů posunula.

„Realita, neúprosná realita je taková, že někdo s osobní prezentací, s inteligencí a se vzděláním, v uvozovkách vzděláním, Evy Decroix by ve staré dobré ODS pomalu nemohl dělat ani poslaneckého asistenta. A to, že ten rozpad, ta eroze ODS pokročila do takové míry, že někdo jako Eva Decroix se mohl načas stát jednou z nejvýraznějších tváří té strany, přece nejlépe demonstruje ten úpadek,“ prohlásila.

Její současný politický pád přirovnala k někdejšímu konci Mirka Topolánka. Připomněla, že Topolánek podle ní přežil řadu podstatnějších politických kroků, které mu mohly poškodit kariéru, od rozporu s vlastní stranou přes spolupráci s Miroslavem Kalouskem až po odklon od programu, ale definitivní ránu mu nakonec zasadil rozhovor pro časopis Lui.

„V tomhletom mi ta politika přijde pozoruhodná, že nakonec o těch lidech rozhoduje nějaká naprostá marginálie, něco, co ve skutečnosti vůbec není důležité. Dost možná je to nějaká forma karmy nebo spravedlnosti,“ poznamenala.


Bitcoinová aféra byla podle Stonjekové od začátku závažná, zatímco ODS se ji snažila zlehčovat. Kritizovala také způsob, jakým komunikovala Decroix po nástupu na ministerstvo spravedlnosti. Namísto skutečného objasňování případu podle ní vytvářela kolem kauzy informační mlhu.


Za nejpodstatnější považuje současný vývoj trestního řízení, který podle ní zásadně zpochybňuje někdejší tvrzení, že se nic dramatického nestalo. Připomněla především politické následky pro někdejší výrazné představitele ODS Zbyňka Stanjuru a Pavla Blažka.

U Stanjury mluvila o pádu jednoho z nejmocnějších mužů strany, který po volbách odešel z vrcholné politiky. Ještě větší pozornost věnovala Blažkovi, kterého označila za jednoho z nejsilnějších zákulisních hráčů ODS, člověka schopného domlouvat dohody s Pražským hradem a jednu z hlavních postav při vzniku vlády Petra Fialy.

„Nejvlivnější člověk ve straně, skoro by se dalo říct faktický předseda, ministr spravedlnosti, a najednou bum, přijde kauza. Eva Decroix na něj naprášila na zastupitelství, co mohla, a výsledek z toho je navrhovaný trest šest a půl roku odnětí svobody. To není jednoduchá situace,“ uvedla.

Bitcoinová kauza podle ní současně ukazuje zásadní rozdíl mezi tím, jak celý případ představovala bývalá vláda, a tím, kam se následně posunulo vyšetřování.

„To, jak nám Petr Fiala a spol. celou dobu lhali, že je to nějaká marginálie a že vlastně o nic nejde, a teď vidíme, jak moc o něco šlo, je taky věc, které se nedostává v médiích úplně adekvátní pozornosti,“ tvrdila.

Návrat bitcoinové kauzy může podle Stonjekové ovlivnit také konkurenční boj mezi ODS a STAN o pozici druhé nejsilnější strany. Připomněla, že samotný STAN nese politickou zátěž kauzy Dozimetr, bitcoinový případ ale podle ní může straně krátkodobě pomoci právě tím, že vrací negativní pozornost k ODS.

Za ještě hlubší problém občanských demokratů považuje personální vyprázdnění strany. ODS podle ní vždy mívala dostatek lidí, kteří dokázali veřejně vystupovat, formulovat vlastní postoje a soupeřit o vedoucí pozice. Dnes takové osobnosti podle jejího názoru chybějí.

„Když tam máte tak silné zákulisní hráče, jako je Stanjura a Blažek, a najednou o ně přijdete, tak jediné, co vám zbyde, je Martin Kupka. A to je málo. Ta strana nejenom, že má mediální průšvih, ale ona má obrovský vnitřní průšvih. Ona nemá lidi,“ prohlásila.

Ironicky připomněla také veřejnou prezentaci některých současných představitelů ODS a ekonomického experta Jana Skopečka. Personální stav podle ní dobře ilustruje, jak výrazně se strana změnila.

Pavel jako faktická hlava opozice

Na personální problémy ODS plynule navázala průzkumem známosti předsedů opozičních stran. Podle údajů, které ve streamu ukázala, znalo předsedu ODS Martina Kupku 43 procent respondentů, zatímco 49 procent nikoli. Víta Rakušana podle prezentovaných čísel neznalo 52 procent dotázaných, Zdeňka Hřiba 48 procent a výrazně nízkou známost měl podle ní také lidovecký předseda Jan Grolich.

Čísla podle Stonjekové ukazují širší problém dnešní opozice. V politice podle ní sice nerozhoduje pouze osobnost předsedy, silný a známý lídr ale může značce výrazně pomoci. Pokud většina veřejnosti předsedu ani nezná, je podle ní složité očekávat výraznější politický růst.

„Do značné míry úspěch politické strany je dán osobou lídra. A když toho lídra skoro nikdo nezná, tak jako v případě TOP 09 a lidovců, najednou tady máme to opoziční zoufalství takhle krásně ukázané ve všech těch sloupcích,“ řekla.

Za zvlášť zajímavé považuje výsledky u Kupky a Rakušana, protože oba podle ní díky ministerským funkcím měli čtyři roky příležitost spojit své jméno s vlastní politickou značkou. U Kupky připustila, že předsedou ODS se stal až později, přesto podle ní měl mít jako dlouholetý ministr dostatečně silný veřejný profil.


„Je evidentní, že ten spor mezi vládou a prezidentem, který Petr Pavel inicioval, který Petr Pavel vyvolal, dokáže více než 40 procent občanů správně přečíst. Dokáže pochopit ten fakt, že prezident se rozhodl, že se stane šéfem opozice, že on bude tou hlavní opoziční silou v zemi,“ uvedla.

Setkávání opozičních politiků s prezidentem na Pražském hradě interpretuje podobně. Politici jako Kupka, Rakušan, Hřib nebo Grolich podle ní sami nedokážou získat dostatečně silnou pozici, a proto se snaží využít prezidentovu autoritu a veřejnou viditelnost.

„Celé to jejich exhibování na Pražském hradě není dobré k ničemu jinému než k tomu, aby si na Hradě u prezidenta, který je faktickou hlavou opozice, aspoň trošku přihřáli tu svoji vlažnou polívku, kterou uvařili,“ řekla.

Současné spory mezi Hradem a vládou spojila Stonjeková i s příští prezidentskou volbou. Čím více lidí podle ní začne Pavla vnímat jako aktivního politického soupeře vlády, tím složitější může být jeho případná cesta k obhajobě mandátu.

„Čím více lidí bude schopno vidět, jakým způsobem se Petr Pavel poté, co tady vznikla nová vláda Andreje Babiše, začal chovat, tím lépe. Tím lépe pro výsledek v příští prezidentské volbě, ať už tím vyzyvatelem Petra Pavla bude kdokoli,“ uvedla.

Abyste měli následníka trůnu, potřebujete trůn

Právě u Petra Pavla se Stonjeková zastavila nejdéle. Pustila jeho vyjádření ke konstituční monarchii, v němž prezident uvedl, že by s podobným uspořádáním neměl problém, pokud by odpovídalo vůli občanů, a zmínil také existenci „přímého následníka“, s nímž měl nedávno mluvit. Nejprve ironizovala prezidentovu formulaci, že by s monarchií „neměl problém“.

„Mně se na panu prezidentovi líbí, on s ničím nemá problém. Jediné, s čím má problém, je, když má mluvit bez přátel po boku a použít vlastní hlavu. Tam se ukáže, že má opravdu problém,“ komentovala Stonjeková.

Pavlův odkaz na fungující evropské konstituční monarchie obrátila proti němu. Prezident by se podle ní měl místo monarchií inspirovat parlamentními demokraciemi, v nichž hlava státu respektuje omezení své funkce a neusiluje o přesun systému směrem k poloprezidentskému uspořádání.

„My máme také v Evropě spoustu parlamentních demokracií, kde si je prezident vědom svojí prezidentské funkce a nesnaží se z té parlamentní demokracie dělat poloprezidentský, natož prezidentský systém, tak jak se o to snažíte vy. Když už si chcete mermomocí brát inspiraci ze zahraničí, tak bych spíš než u konstitučních monarchií ve vašem případě hledala inspiraci u parlamentních demokracií, kde prezident ví, jaké je jeho místo,“ prohlásila.

Pozastavila se rovněž nad Pavlovým odkazem na vůli občanů. Podle ní není slučitelný s jeho podporou přijetí eura, protože česká veřejnost podle jejího tvrzení společnou evropskou měnu dlouhodobě většinově odmítá.


„Abyste mohli mít následníka trůnu, potřebujete jednu fakt důležitou, řekla bych přímo nosnou věc. Víte, jaká to je? Je to ten trůn. Abyste mohli mít následníka trůnu, musíte mít ten trůn. Tady žádnej trůn není. Pan prezident přísahal při inauguraci na Ústavu. Z té Ústavy jasně vyplývá, že Česká republika není žádnou konstituční monarchií. Je to republikánské zřízení. Nemáme tady žádný trůn a tím pádem nemáme ani žádného následníka,“ řekla.

Pavlovo vystoupení přirovnala k některým výrokům jeho někdejší prezidentské protikandidátky Danuše Nerudové. Oba podle Stonjekové spojuje problém s výroky pronesenými rychleji, než stačí promyslet jejich důsledky.

„Danuše Nerudová si tu finální fázi kampaně nejvíc pokazila tím, že hodně mluvila a že mluvila rychleji, než byla schopná myslet. Když sleduju některé výroky pana prezidenta Petra Pavla, zvláště ty výroky, které nejsou korigovány přáteli po boku a poradci, mám pocit, že on tady opravdu kráčí ve stopách Danuše Nerudové,“ uvedla.

Samotnou monarchii ale ve výsledku označila spíš za epizodu. Za mnohem závažnější považuje Pavlovy postoje k euru, právu veta, hlubší evropské integraci a obecně otázce české suverenity.

Prezident je podle ní symbolem české státnosti a pokračovatelem tradice, kterou spojuje především s Tomášem Garriguem Masarykem. Právě proto jí vadí, pokud současně podporuje kroky, které podle ní přesouvají další pravomoci z národní úrovně do Bruselu.

„Prezident, marná sláva, je zhmotnění té české státnosti. Je to vlastně jakýsi pokračovatel, nositel tradice, nositel odkazu prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který si tu republiku vydupal z ničeho. Prezident by se měl snažit tenhle odkaz nějakým způsobem uchovat a neměl by hledat způsoby, jak ty poslední zbytky suverenity, které republika ještě má, poslat do kopru a na zlatém podnose je vrznout do Bruselu,“ uvedla.


Turek, Deník N a staré příspěvky

Další rozsáhlou část streamu věnovala Filipu Turkovi a jeho někdejším příspěvkům na sociálních sítích. Připomněla především metadata, jejichž zveřejnění podle ní novinářka Zdislava Pokorná slibovala, ale následně je nepředložila.

Kritizovala rovněž použití výpovědi Turkova někdejšího známého, který ho označil za rasistu, přestože podle Stonjekové sám zveřejňoval problematické příspěvky.

„Místo metadat dodala pozoruhodného bývalého kamaráda, který označil Filipa Turka jako rasistu a přitom mu vůbec nevadilo, že on sám psal rasistické příspěvky na sociální sítě. To je svým způsobem taky úžasná konstrukce,“ komentovala.

Celou kauzu zasadila do období povolebního vyjednávání. Podle její interpretace potřeboval prezident Petr Pavel argument pro odmítnutí Turkova jmenování do vlády, zatímco Motoristé tehdy tvrdili, že bez Turka do vlády nevstoupí. Případ měl podle Stonjekové vytvořit tlak, který mohl vznik nastupující koalice komplikovat. Opakovaným ironickým motivem celé pasáže bylo slovo „náhoda“.

„Je prostě náhoda, že prezident potřeboval nějaký důkaz, proč Filipa Turka nejmenovat. A tu oporu, znovu říkám úplnou náhodou, mu tu munici poskytl Deník N. Samozřejmě další náhoda je, že Petr Pavel byl předtím, než ohlásil svoji kandidaturu na prezidenta, v redakční radě Deníku N. A další náhoda je, že lidé, kteří jsou v pozadí Deníku N, se zázračným způsobem kryjí s lidmi, kteří sponzorovali prezidentskou kampaň Petra Pavla. Ale prosím vás, to je náhoda,“ ironizovala Stonjeková.

Podle ní celá kauza svůj bezprostřední účel splnila tím, že poskytla důvod pro odmítnutí Turkova jmenování. Nesplnil se podle ní pouze širší záměr, kterým mělo být rozbití nastupující vládní koalice.

Ještě podstatnější je pro Stonjekovou otázka relevance velmi starých příspěvků. Politika lze podle ní samozřejmě hodnotit i podle slov, větší význam ale mají výroky z doby, kdy už do politiky vstupoval nebo v ní přímo působil.

„Vzít výroky, které jsou staré deset a více let, dokonce v některých případech snad třináct let, a skandalizovat někoho v roce 2025 na základě něčeho, co řekl třeba v roce 2013, 2014, nebo ani neřekl, ale údajně napsal na sociální sítě, to je absolutní nesmysl. Málokdo je tak uvědomělý, aby třeba ve dvaceti nebo pětadvaceti letech věděl, že míří do politiky a už s tímhle vědomím psal opatrně na sociální sítě politicky korektní příspěvky,“ řekla.

U Turka připomněla kampaň do Evropského parlamentu i jeho následné působení europoslance. Toto období podle ní poskytuje pro jeho politické hodnocení podstatnější materiál.

„Za dobu kampaně do Evropského parlamentu i za dobu působení v Evropském parlamentu Filip nic, co by zavánělo jakýmkoli rasismem a dalšími věcmi, prostě prokazatelně neřekl a neudělal. Konec příběhu,“ uzavřela.

Vaše děti budou jako my

Výraznou část streamu věnovala také Prague Pride. Nejprve pustila video zachycující účastníky pochodu skandující „Vaše děti budou jako my“. Toto heslo v ní podle jejích slov vyvolalo jednu z nejsilnějších negativních reakcí celého večera.

„To je tolerance, co? To je láska, jak se pořád říká, že ten Gay Pride je o lásce, o tom, aby vám nikdo nemluvil do toho, koho máte milovat. A vaše děti budou jako my. Skoro je to taková kletba,“ komentovala.

Podle ní je nutné rozlišovat mezi požadavkem na rovná práva a podobnými veřejnými projevy. Připomněla změny v právním postavení stejnopohlavních párů a tvrdila, že řada požadavků byla v minulých letech legislativně naplněna.

„Jedna věc je chtít toleranci, jedna věc je chtít, aby byla narovnána nějaká práva. A jiná věc je říct: Tak a já vám přeju, aby ty vaše děti byly jako my. Hele, to je hrozný,“ uvedla.


Stonjeková tuto formulaci obrátila proti Pirátům a upozornila na rozpor, který podle ní existuje mezi liberálním přístupem strany v této oblasti a její ochotou regulovat jiné součásti života.

„Mně se líbí tahle myšlenka zvláště od Pirátů, kterým se jinak nepříčí kecat lidem do dalších věcí, jako je například to, čím mají po Praze cestovat, nebo kecat jim do toho, jak mají v Praze bydlet, jestli si mohou nebo nemohou koupit nějaký byt na investici a podobně. V jiných oblastech života Pirátům vůbec nedělá problém lidem kecat do života a do soukromí, ale zrovna pokud jde o manželství, jsou velmi liberální,“ řekla.

Podle Stonjekové existuje rozdíl mezi svobodou lidí uspořádat si soukromý obřad podle svého přání a právním uznáním konkrétního svazku státem. Právě tuto hranici podle ní pirátské video stírá.

Další video zachycovalo účastnici Pride, která nedokázala přesně vysvětlit význam slova queer, přestože se sama ke queer komunitě hlásila. Stonjeková tuto pasáž použila jako odlehčení a současně jako kritiku progresivního slovníku.

„Já si myslím, že z téhle definice si můžeme vzít to hlavní. Jak říkala slečna: jsou to takový ty lidi,“ glosovala.

Do stejného tematického bloku zařadila také podporu Prague Pride ze strany britského velvyslance Matta Fielda. Jeho apel na rovná práva označila za nevhodný vzhledem k dlouhodobým problémům Británie s případy sexuálního zneužívání dívek a dětí.

„V Británii si nejsou schopni poradit s násilnickými gangy, které tam byly tolerovány právě proto, že se nejrůznější orgány bály nařčení z rasismu, a velvyslanec země, ve které se tohle dělo, nám tady v Praze bude podporovat Pride a bude nám radit, že máme narovnat práva. To jako fakt?“ ptala se.

Podobnou výhradu vztáhla i k migraci a LGBT právům obecně. Připomněla případ násilí v Berlíně a tvrdila, že část progresivní politiky podle ní odmítá vidět konflikt mezi podporou migrace z kulturně odlišných zemí a bezpečností sexuálních menšin.


Není důležité, kdo informaci přinesl, ale zda je pravdivá

Jednu z nejucelenějších mediálních pasáží postavila Stonjeková na vystoupení Zdislavy Pokorné, která mluvila o anonymním facebookovém profilu Thomas Paukner.

Ve zveřejněné ukázce Pokorná popisovala rozhovor s ministrem vnitra Lubomírem Metnarem o jedné zakázce související podle ní se skupinou CSG. Podivovala se nad tím, že ministr považoval anonymní profil za relevantní zdroj, když není známo, kdo za ním stojí. Metnar měl podle citované konverzace reagovat tím, že ministerstvo nechalo věc prověřit auditem a zjistilo, že tvrzení odpovídalo skutečnosti. Tento detail považuje Stonjeková za klíčový.

„Kdo to píše? Pane ministře, vy vůbec nevíte, kdo to píše. No a to je přesně ono. Přece není důležitý, kdo to píše. Důležité je, jestli to, co píše, je pravda a jestli to má nějaký reálný základ,“ řekla.

Podle ní by právě investigativní novináři měli informace zveřejněné anonymním zdrojem prověřovat, nikoli je odmítat jen kvůli neznámé identitě autora. Připomněla, že Paukner se věnuje například hnutí STAN, společnosti CSG, jejímu majiteli Michalu Strnadovi, majetkovým vazbám kolem médií nebo státním zakázkám.

„Kdybychom žili ve světě, kde média fungují normálně, tak když ten Thomas Paukner přijde s nějakým obviněním, ať už týkajícím se hnutí STAN, majetkové a vlastnické struktury Deníku N nebo zakázek na ministerstvu, tak přece má po těch zjištěních jít nějaký novinář typu Zdislavy Pokorné,“ uvedla. Z celé pasáže vyvodila obecnější kritiku současných médií. Informaci podle ní nelze třídit podle sympatií k jejímu autorovi. Rozhodující má být možnost jejího ověření.

„Chápete to, že tady budeme rozlišovat informace ne podle toho, jestli jsou pravdivé nebo nepravdivé, ale podle toho, kdo s nimi přišel? Přece nemůžete rozlišovat informaci podle toho, kdo s ní přišel. Máte rozlišovat informaci podle toho, jestli má nějaký reálný základ, nebo nemá. Když zjistíte, že nemá, nemá smysl řešit, který trouba to napsal. A když zjistíte, že ho má, tak je zase podstatná ta informace,“ zdůraznila. V tomto přístupu podle ní spočívá jeden z hlavních problémů současné mediální debaty.

„Když nám tady budou veřejně známé osobnosti vyprávět, jak potřebujeme určité typy médií, protože tam se přece dovíme tu pravdu, tak tady přesně vidíte, že pravda nikoho nezajímá. Důležitý je, kdo s tou pravdou přišel. Protože jestli přijde s tou pravdou někdo, kdo se nám nebude líbit, tak my se klidně budeme tvářit, že to pravda není,“ prohlásila.

V závěru streamu se ještě vrátila k euru, dostupnosti léků a energetice. Odmítla argument, že Česká republika musí bez další diskuse přijmout společnou evropskou měnu jen proto, že se k tomu při vstupu do Evropské unie zavázala. Podle ní se eurozóna od té doby zásadně změnila, a Česká republika by proto měla mít možnost svůj někdejší závazek přehodnotit. Přirovnání jednoho z diváků k předkupní smlouvě na dům, který mezitím shořel, označila za výstižné.

„My jsme se zavázali vstoupit sice do eurozóny, ale zavázali jsme se vstoupit do eurozóny, která v tuto chvíli už neexistuje. Stejně tak jako tou předkupní smlouvou jste se zavázal, že koupíte dům, který shořel, který už neexistuje, čili v něm stejně nemůžete bydlet, tak ani my nemůžeme tomu závazku dostát,“ uvedla.

U nedostatku léků se věnovala zejména Tamoxifenu používanému při léčbě rakoviny prsu. Tvrdila, že současný problém má kořeny už v působení předchozího ministra zdravotnictví Vlastimila Válka a že nynější ministr Adam Vojtěch podle ní řeší situaci, která vznikla dříve.

Na úplný závěr se dotkla také akceleračních zón pro větrné elektrárny. Ocenila, že současná vláda jejich rozsah proti plánům předchozího kabinetu výrazně zmenšila, a označila to za kompromis mezi evropskými závazky a odporem části obyvatel k rozsáhlé výstavbě větrných zdrojů.