Spojené státy začínají obnovovat přímý dovoz ruských ropných produktů, zatímco Evropská unie pokračuje ve zpřísňování sankcí proti Moskvě. Tanker s ruskou motorovou naftou míří do New Yorku na základě dohody Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem. Washington tak v době energetické krize podřizuje část sankční politiky vlastním hospodářským potřebám. Evropa naproti tomu trvá na omezeních ruského energetického exportu, přestože drahá paliva stále výrazněji zatěžují její průmysl, dopravu i domácnosti.
Agentura Reuters 23. října potvrdila, že tanker Agioi Fanendes plující pod maltskou vlajkou naložil v ruském přístavu Primorsk 40 tisíc tun motorové nafty s nízkým obsahem síry. Podle údajů společnosti LSEG směřuje do Spojených států, kam má dorazit 7. listopadu. Pokud bude náklad skutečně dovezen, půjde o první přímou dodávku ruských ropných produktů od amerického zákazu dovozu z roku 2022. Kupující zatím není znám.
Trump oznámil dohodu s Putinem 9. října. Rusko podle ní obnoví vývoz motorové nafty na světové trhy včetně Spojených států. První dodávky mají představovat 300 tisíc tun, v listopadu dalších 500 tisíc tun a následně jeden milion tun. Moskva současně zrušila vlastní omezení exportu. Americké ministerstvo financí vydalo zvláštní licenci umožňující obchodování s ruskou motorovou naftou včetně jejího dovozu do USA. Výjimka má platit do 7. dubna 2027. Nejde tedy o úplné zrušení protiruských sankcí, ale o cílené uvolnění pravidel, která měla omezovat energetické příjmy Moskvy.
Rozhodnutí přichází před listopadovými kongresovými volbami. Americká motorová nafta stojí v průměru 6,28 dolaru za galon a vysoké ceny zvyšují náklady zemědělců, dopravců i spotřebitelů. Trump proto vedle ruské dohody uvolňuje některá pravidla pro používání motorové nafty a oznámil další pomoc zemědělcům ve výši osmi miliard dolarů. Zde se ukazuje praktický význam jeho hesla America First. Jestliže sankce komplikují řešení domácí energetické krize, Washington hledá cestu, jak je obejít prostřednictvím zákonných výjimek. Politický závazek oslabovat ruskou ekonomiku ustupuje snaze omezit růst amerických cen.
Tento obrat však vyvolává otázky také ve Spojených státech. Kritici v Kongresu upozorňují, že obnovený obchod může přinést Moskvě další příjmy využitelné k financování války proti Ukrajině. Analytici navíc pochybují, že slíbené objemy dokážou výrazně snížit světové ceny paliv. Trump tak může uvolněním sankcí posílit ruský export, aniž by americkým spotřebitelům zajistil odpovídající cenovou úlevu.
Brusel sankce zpřísňuje, evropská nafta dál zdražuje
Evropská unie postupuje opačně. Od února 2023 zakazuje dovoz ruských ropných produktů po moři. V lednu 2026 rozšířila omezení také na vybrané produkty vyrobené ve třetích zemích z ruské ropy. Cílem je zabránit tomu, aby se ruské suroviny vracely na evropský trh prostřednictvím zahraničních rafinerií.
V červenci Rada EU přijala 21. sankční balík, který zasáhl ruský energetický a finanční sektor a rozšířil sankce o dalších 41 plavidel stínové flotily. Dne 15. října následovala nová opatření proti třem osobám a devíti společnostem zapojeným do obcházení sankcí. Mezi nimi figurují také obchodní a přepravní společnosti působící ve Spojených arabských emirátech, Indii a na Seychelách. Evropa tedy pokračuje v uzavírání cest, kterými Rusko získává příjmy z energetického exportu. Bezpečnostní argument je zřejmý: omezení ruských příjmů má oslabovat schopnost Moskvy financovat válku. Stále naléhavější je však otázka hospodářských nákladů této politiky v době nedostatku dostupné motorové nafty.
Podle říjnové analýzy polského Centra východních studií OSW byly evropské ceny motorové nafty bez daní koncem září přibližně o 82 procent vyšší než na začátku roku. Evropa přitom nemá dostatečné rezervní rafinerské kapacity, které by umožňovaly rychle zvýšit výrobu. Evropská komise 2. října uvedla, že zásobování Unie zůstává stabilní, zároveň však připustila vysoké ceny a napjatou situaci na světovém trhu. Nejde tedy o plošný nedostatek paliv, ale o drahé dodávky, omezené možnosti jejich nahrazení a rostoucí riziko místních výpadků.
K omezení nabídky významně přispěla válka s Íránem, narušení dopravy v Perském zálivu a poškození energetické infrastruktury na Blízkém východě. Evropskou zranitelnost však zvyšuje také dlouhodobý pokles vlastních rafinerských kapacit a závislost na zahraničních dodavatelích. Země G7 proto začátkem října dohodly koordinované uvolnění 100 milionů barelů ropy a ropných produktů z rezerv během čtyř měsíců. Jde ovšem o dočasné opatření, které samo o sobě nenahradí chybějící výrobní kapacity.
Amerika si vybírá výjimky, Evropa nese hospodářské náklady
Rozdíl mezi přístupem Washingtonu a Bruselu je stále výraznější. Spojené státy používají sankce jako nástroj, který mohou podle aktuální situace zpřísnit nebo dočasně uvolnit. Evropská unie je chápe jako dlouhodobý bezpečnostní závazek, jehož oslabení by mohlo podkopat podporu Ukrajiny. Z hospodářského hlediska tím však vzniká nepříjemná nerovnováha. Washington obnovuje možnost nákupů ruské nafty a současně vyvíjí tlak na evropské spojence, aby uvolňovali své strategické zásoby. Americká administrativa dokonce pohrozila omezením vývozu nafty do Evropy, pokud evropské státy nepřispějí k uklidnění trhu.
Evropa tak čelí dvojímu tlaku. Musí hledat dražší alternativní dodávky a zároveň počítat s tím, že její nejvýznamnější spojenec může vlastní energetické zájmy upřednostnit před dosavadní společnou sankční strategií. Pro Českou republiku jde o konkrétní hospodářský problém. Motorová nafta je zásadním nákladem silniční dopravy, zemědělství, stavebnictví i části průmyslové výroby. Její zdražování se promítá do přepravních nákladů a následně do cen zboží a potravin.
Česká ekonomika se navíc nemůže izolovat od problémů německého a dalších evropských průmyslových trhů. Ani odstranění přímé závislosti na ruské ropě neznamená ochranu před celosvětovým zdražováním paliv. Bylo by zjednodušením tvrdit, že za současnou energetickou krizi mohou výhradně evropské sankce. Rozhodující příčinou jsou válečné konflikty, narušená přeprava a nedostatečné rafinerské kapacity. Sankční politika však současně omezuje počet dostupných dodavatelů a zvyšuje potřebu hledat náhradní zdroje.
Zde vzniká oprávněná kritika evropského přístupu. Pokud Unie považuje energetické sankce za nezbytné, musí současně dokázat zajistit dostupné alternativy a vysvětlit, jak dlouho mají evropské podniky a domácnosti nést jejich hospodářské důsledky. Samotná politická důslednost totiž nezajistí levnější dopravu ani konkurenceschopnější průmysl. Americký obrat navíc oslabuje přesvědčivost společné západní politiky. Pokud Washington dovolí ruskému palivu vstoupit na vlastní trh kvůli domácím cenám, bude pro evropské vlády stále obtížnější obhajovat rozdílná pravidla před vlastními občany.
Tanker plující z Primorsku do New Yorku se tak stává symbolem rozcházejících se priorit Západu. Spojené státy si podle potřeby otevírají cestu k ruským palivům, zatímco Evropa trvá na sankční politice a hledá dražší náhrady. Zásadní otázkou není pouze to, kdo zůstane politicky důslednější, ale kdo dokáže dlouhodobě ochránit bezpečnost i hospodářské zájmy vlastních občanů.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Reuters – First Russian diesel from Putin-Trump deal heading for US; 2. Americké ministerstvo financí – Sankční výjimka pro dovoz ruské nafty; 3. Rada EU – 21. sankční balík proti Rusku; 4. Opatření proti obcházení sankcí; 5. OSW – Europe’s diesel market under pressure; 6. Evropská komise – Situace na evropském trhu s motorovou naftou; 7. G7 – Společné prohlášení o energetické bezpečnosti
