Spojené státy americké se chystají výrazně rozšířit ekonomický tlak na Rusko. Americký Senát už poměrem 86 ku 11 hlasům schválil návrh zákona „Lindsey O. Graham Sanctioning Russia and Iran Act of 2026“. Návrh ale zatím není zákonem. V pondělí 14. září jej má projednat výbor Sněmovny reprezentantů pro pravidla, který rozhodne o podmínkách dalšího projednávání. Pokud jej následně schválí celá Sněmovna, zamíří k prezidentu Donaldu Trumpovi, který už deklaroval podporu.
Nejtvrdší část návrhu nespočívá v automatickém zavedení stoprocentních cel, ale v nové pravomoci prezidenta uložit cla až 100 procent zemím, které budou považovány za významné odběratele ruské energie. Největší pozornost se soustředí na Čínu a Indii, ale opatření by teoreticky mohlo zasáhnout i další velké odběratele, včetně Japonska nebo některých evropských zemí.
Logika návrhu je jasná. Rusko dokázalo po zavedení západních sankcí značnou část energetického exportu přesměrovat z Evropy do Asie. Pokud Washington nedokáže přímo zastavit ruský vývoz, chce zvýšit cenu obchodování s Moskvou pro její zákazníky. Jenže tím se americká sankční politika dostává do mnohem nebezpečnější fáze. Washington už nechce trestat pouze Rusko. Chce získat nástroj, kterým může ekonomicky zatlačit i na velké světové ekonomiky za to, s kým obchodují.
Sankce se mění v obchodní zbraň
Dosavadní západní sankce proti Moskvě byly zaměřeny především na ruské banky, firmy, technologie a přístup ke kapitálu. Nový návrh posouvá tlak o krok dál. Ekonomické náklady by mohly nést také třetí státy, pokud budou pokračovat ve významných nákupech ruské energie.
Prezident by přitom získal značnou volnost rozhodovat, kde a v jakém rozsahu budou vysoká cla skutečně použita. Tato diskrece je zásadní. Návrh tedy neznamená, že se po jeho případném přijetí automaticky objeví stoprocentní cla na Indii nebo Čínu. Znamená ale, že Bílý dům by dostal mimořádně silný vyjednávací nástroj.
Nejcitlivější je Indie. Jde o jednu z největších světových ekonomik a zároveň zemi silně závislou na dovozu ropy. Ruská ropa se pro Dillí stala zásadním zdrojem zejména po přesměrování světových energetických toků v posledních letech. Washington by tak mohl Indii postavit před jednoduchou, ale tvrdou volbu. Omezit nákupy ruské energie, nebo riskovat vysoké obchodní bariéry na americkém trhu. Takový tlak může Rusku zkomplikovat prodej ropy. Stejně snadno ale může poškodit americké vztahy s Indií, o kterou Washington dlouhodobě usiluje jako o strategickou protiváhu Číny v Asii.
Washington může dát BRICS nejlepší argument
Zde vzniká největší paradox celé americké strategie. Spojené státy chtějí izolovat Rusko tím, že zvýší cenu obchodování s Moskvou. Mezi největší ruské zákazníky ale patří země, které stále hlasitěji odmítají jednostranné sankce a americkou dominanci ve světovém finančním systému.
Indie a Čína jsou zároveň nejvýznamnějšími členy BRICS. Na summitu v Dillí se skupina shodla na kritice jednostranných obchodních a finančních opatření a podporuje větší využívání národních měn i rozvoj alternativních platebních mechanismů.
Americký návrh tak může BRICS dodat přesně ten argument, který potřebuje. Pokud velké země zjistí, že jejich přístup na americký trh může být omezen kvůli obchodním vztahům s třetím státem, poroste jejich motivace hledat alternativní obchodní a finanční cesty. Ne proto, že by chtěly chránit Rusko, ale proto, že budou chtít snížit vlastní zranitelnost vůči americkému tlaku.
Americká ekonomická síla stále stojí na obrovském domácím trhu, dolaru a globálním finančním systému. Proto jsou americké sankce tak účinné. Čím častěji však Washington tuto výhodu používá jako politickou zbraň, tím silnější motivaci dává ostatním zemím, aby svou závislost na tomto systému postupně snižovaly.
Rusko na takový argument čeká. Vladimir Putin na summitu BRICS kritizoval hrozby sekundárních sankcí a vyzýval k budování hospodářských mechanismů méně závislých na Západu. Washington mu nyní může dodat praktický příklad.
Evropa může znovu nést vedlejší škody
Americký návrh není problémem pouze pro Moskvu, Peking a Dillí. Pokud Spojené státy začnou vysoká cla skutečně používat proti velkým odběratelům ruské energie, následky pocítí také Evropa.
První dopad by přišel přes obchod. Čínské nebo indické výrobky vytlačené z amerického trhu budou hledat jiné odbytiště. Evropský trh je jejich přirozeným cílem ve chvíli, kdy evropské automobilky, chemické firmy a další průmyslové podniky už bojují s levnějším dovozem.
Druhý problém je politický. Evropská unie dokončuje mimořádně rozsáhlou obchodní dohodu s Indií a snaží se Dillí ekonomicky přiblížit. Washington naproti tomu připravuje mechanismus, kterým může Indii tvrdě tlačit kvůli nákupům ruské ropy. Evropa se tak může znovu dostat mezi americkou geopolitiku a vlastní hospodářské zájmy.
Pro Českou republiku je to velmi konkrétní riziko. Český průmysl je hluboce zapojen do evropských dodavatelských řetězců a jakákoli další obchodní válka mezi Spojenými státy, Čínou a Indií by se rychle přenesla do automobilového průmyslu, strojírenství, chemie i cen dovážených komponentů.
Nový americký návrh proto není jen další kapitolou sankcí proti Moskvě. Je testem hranic americké ekonomické moci. Washington může zvýšit cenu ruské ropy pro její zákazníky. Musí ale počítat s tím, že Čína a Indie nejsou malé ekonomiky, které lze bez následků zatlačit do kouta. Pokud odpovědí vlastními obchodními opatřeními nebo rychlejším budováním alternativních finančních systémů, může se sankční nástroj proti Rusku změnit v další krok k rozdělení světové ekonomiky.
Spojené státy chtějí návrhem oslabit Moskvu. Pokud ale přitom přimějí Indii a Čínu k ještě těsnější spolupráci a posílí jejich snahu obejít západní finanční systém, může být strategický účet podstatně vyšší než očekávaný přínos.
(Kycnl, prvnizpravy.cz, repro: foxnews)
Zdroje: 1. Reuters – US House to take up Russia sanctions bill; 2. Ukraine lobbies Washington over Russia sanctions bill; 3. Modi and Putin seek stronger ties as Russia calls for BRICS to counter West; 4. BRICS adopts joint declaration and criticises unilateral trade measures; 5. Reuters – India remains heavily dependent on imported oil
