Právě zde fungovaly císařské pece, které během dynastií Ming a Qing vyráběly porcelán pro panovnický dvůr. Nešlo o obyčejné dílny. Byl to celý výrobní systém od těžby a zpracování surovin přes tvarování, vypalování a kontrolu kvality až po dopravu hotových kusů po vodních cestách. Proto Čína v roce 2017 zařadila Císařské pece v Jingdezhenu na svůj předběžný seznam UNESCO.
Porcelán z těchto pecí nebyl pouze luxusním zbožím pro čínský dvůr. Ve věku zámořských objevů se stal globální komoditou. Dostával se do Evropy, Asie i dalších částí světa a ovlivňoval vkus, stolování i výzdobu domácností daleko za hranicemi Číny. Modrobílé nádoby z Jingdezhenu se staly jedním z nejslavnějších obrazů čínského umění.
Zajímavé je, že vliv nešel jen jedním směrem. Čínští řemeslníci reagovali také na zahraniční objednávky a vkus vzdálených trhů. Vznikaly tak výrobky, které spojovaly čínskou techniku s motivy a požadavky cizích kultur. Porcelán se stal tichým prostředníkem mezi civilizacemi.
UNESCO zatím lokalitu eviduje pouze na předběžném seznamu. Už samotná nominace ale ukazuje, že Jingdezhen patří k místům, kde se historie neukrývá jen v chrámech a palácích. Někdy ji najdeme i v pecích, střepinách a stopách rukou lidí, kteří dokázali z hlíny vytvořit jeden z největších kulturních symbolů Číny.
Zdroj: UNESCO World Heritage Centre – Imperial Kiln Sites of Jingdezhen









