Některé archeologické objevy fascinují množstvím zlata, dokonalostí řemesla nebo monumentální architekturou. Jiné působí zcela opačně. Připomínají, že za nádherou starověkých paláců, chrámů a hrobek stály společnosti, jejichž představy o smrti, moci a hodnotě lidského života se od dnešních výrazně lišily. Právě starověká Čína poskytla archeologům mimořádně silné doklady takového světa. Lidské oběti zde nejsou legendou odvozenou z podivné polohy kostry nebo domnělého výrazu mumifikovaného těla. Potvrzují je archeologické situace, tisíce lidských ostatků, věštebné nápisy i moderní antropologické a izotopové analýzy. Nejpůsobivější doklady pocházejí z posledního hlavního města dynastie Šang, z hrobky mimořádné ženy jménem Fu Hao a z monumentální nekropole prvního čínského císaře Čchin Š’-chuang-tiho.
Ruiny Jin-sü u dnešního An-jangu v provincii Che-nan představují poslední hlavní město dynastie Šang. Město bylo významným politickým a náboženským centrem přibližně od 13. do 11.století př. n. l. Právě zde byly objeveny královské hrobky, palácové a chrámové komplexy a také slavné věštebné kosti s nejstaršími rozsáhlejšími doklady čínského písma. Archeologové zde ale odkryli také mimořádné množství lidských obětí. Pohřební a obětní praktiky nebyly jednotné. Někteří lidé byli pohřbeni jako doprovod zemřelého a jejich těla zůstala celá. Jiní byli usmrceni přímo jako rituální oběti, přičemž archeologické nálezy dokládají i stínání hlav a oddělené ukládání lebek a těl.
Zvlášť působivý je královský hrob M1550. Vedle několika celých lidských koster obsahovaly jeho přístupové rampy velké množství lidských lebek. V severní rampě jich archeologové nalezli 235, uspořádaných do čtyřiadvaceti řad. Dalších osm lebek leželo v jižní rampě. Nešlo o izolovaný případ. V královské nekropoli a chrámovém komplexu Jin-sü existovaly rozsáhlé obětní jámy a některé rituály zahrnovaly desítky až stovky lidí. Věštebné nápisy zároveň potvrzují, že lidské oběti byly součástí náboženských obřadů dynastie Šang.
Moderní věda dokázala o některých obětech zjistit ještě více. Izotopová analýza 68 obětovaných lidí ukázala, že mnozí nebyli místní. Do Jin-sü pravděpodobně přišli z jiných oblastí a před smrtí zde nějakou dobu žili. Výsledek odpovídá starověkým textům, podle nichž mezi oběťmi bývali také váleční zajatci. Jeden z nejpozoruhodnějších nálezů z Jin-sü přinesl rok 1976. Archeologové tehdy objevili nevykradenou hrobku ženy jménem Fu Hao, která žila přibližně kolem roku 1200 př. n. l.
Fu Hao nebyla obyčejnou členkou královského dvora. Byla jednou z manželek krále Wu Tinga a dochované nápisy ji spojují také s vojenskými výpravami a náboženskými obřady. Její hrobka je mimořádná především tím, že na rozdíl od většiny velkých královských hrobů dynastie Šang unikla vykradení. Uvnitř archeologové nalezli ohromující pohřební výbavu: 468 bronzových předmětů, 755 nefritových artefaktů, 564 předmětů z kostí a přibližně 6900 mušlí kauri, které tehdy sloužily také jako prostředek směny. Mezi bronzy bylo více než sto zbraní. Vedle tohoto bohatství však hrob obsahoval něco mnohem temnějšího. S Fu Hao bylo pohřbeno 16 lidí a šest psů. Lidské ostatky byly rozmístěny na různých místech hrobové konstrukce a psi se nacházeli v obětní jámě u dna hrobu.
Pro tehdejší společnost zřejmě nebyl hrob pouze místem uložení mrtvého těla. Měl vytvořit prostředí, v němž významný člověk pokračoval v určité podobě existence i po smrti. Majetek, zbraně, nádoby, zvířata a v některých případech také lidé jej měli doprovázet. Hrobka Fu Hao je proto současně jedním z nejkrásnějších i nejznepokojivějších archeologických nálezů starověké Číny. Na jednom místě ukazuje mimořádnou úroveň bronzového řemesla, bohatství královského dvora i cenu, kterou za pohřeb příslušníka elity zaplatili jiní lidé.
O přibližně tisíc let později vznikl jeden z největších pohřebních komplexů v dějinách lidstva. První císař sjednocené Číny Čchin Š’-chuang-ti si nechal poblíž dnešního Si-anu vybudovat obrovskou nekropoli, jejíž nejslavnější součástí je terakotová armáda. Tisíce keramických vojáků, koní a vozů měly symbolicky pokračovat ve službě panovníkovi i po smrti. Archeologie však v okolí mauzolea nalezla také skutečné lidské ostatky, které vypovídají o lidech podílejících se na jeho stavbě.
Na jaře roku 2003 archeologové v prostoru opuštěné pece v císařské nekropoli odkryli 121 lidských koster. Všechny patřily mužům. Těla nebyla uložena v rakvích ani doprovázena pohřební výbavou. Ležela nahromaděná přes sebe bez pravidelného uspořádání. Většina mužů zemřela mezi 15 a 40 lety a jejich kostry vykazovaly známky těžké fyzické práce. Další pohřebiště spojené s nekropolí prvního císaře přineslo ještě konkrétnější svědectví. V lokalitě Shanren byly nalezeny ostatky vězňů nucených pracovat na stavbě mauzolea. Někteří měli na nohách stále železná pouta.
Vědci následně analyzovali izotopové složení kostí lidí z několika pohřebišť. Výsledky naznačují, že nuceně nasazení vězni pocházeli z různých částí Číny a někteří pravděpodobně z jižnějších oblastí. Stavba císařovy monumentální hrobky tedy spotřebovávala pracovní sílu přiváděnou z rozsáhlého území říše. Terakotová armáda je dnes jedním ze symbolů čínské civilizace. Masový hrob dělníků ležící nedaleko ní však připomíná druhou stránku stejného monumentu. Za dokonalými keramickými vojáky stály desetitisíce skutečných lidí a pro některé z nich se staveniště stalo také místem posledního odpočinku.
Tyto nálezy jsou mimořádné právě tím, že nepotřebují žádné legendy. V Jin-sü leží stovky obětovaných lidí a oddělených lebek. Fu Hao byla pohřbena se šestnácti lidskými oběťmi. U mauzolea prvního císaře bylo nalezeno 121 mužů nahromaděných v masovém hrobě a další nuceně nasazení pracovníci byli pohřbeni dokonce se železnými pouty na nohou. Každý z těchto nálezů pochází z jiné doby a nelze je vysvětlovat jedním způsobem. Oběti dynastie Šang byly součástí náboženských a pohřebních rituálů. Lidé u hrobky prvního císaře byli především dělníci a vězni spojení s gigantickým stavebním projektem. Je proto důležité tyto skupiny nezaměňovat.
Společně ale ukazují něco podstatného o archeologii. Velkolepé civilizace po sobě nezanechaly jen paláce, bronzové nádoby, nefrit a terakotové armády. Zanechaly také ostatky lidí, kteří stáli na opačném konci tehdejší mocenské hierarchie. A někdy právě jejich kosti vypovídají o dávné společnosti více než poklady uložené vedle nich.
(mia, prvnizpavy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Academia Sinica – The Ruins of Yin: Human SacrificeJournal of Anthropological Archaeology – Sacrificial victims at Yinxu; 2. Henan Provincial Government – Tomb of Fu Hao; 3. Cambridge University Press – Archaeology of the First Emperor’s Necropolis; 4. Scientific Reports – Prisoners and workers at the Mausoleum of Qin Shi Huang
