Ve starověkém Římě byla prostituce rozkvétající činností a vůbec nebyla považována za skandální: odhaduje se, že v 1. století našeho letopočtu byly ženy věnující se nejstaršímu řemeslu na světě, pravidelně registrované a podléhající placení daní, v počtu několika tisíc. Toto číslo je jistě nižší než skutečnost, vzhledem k jisté přítomnosti mnoha dalších, které práci vykonávaly „volně“, aby se vyhnuly daním.
Většina prostitutek byly otrokyně nebo osvobozené ženy, ačkoliv to byly také svobodné ženy, které byly přivedeny k bídě, možná vdovstvím, nebo aristokratky, nazývané famosae, které práci vykonávaly z touhy po zakázaném nebo prostě pro potěšení ze skandálu.
Obvykle ti, kteří hledali levný placený sex, navštěvovali mnohé nevěstince, nebo mohli hledat postribulae, nejchudší mezi mnoha ženami, které byly nuceny se prodávat za peníze.
Mezi ně patřily ambulatae, které náležely k jedné z nejnižších kategorií, ženy, které práci vykonávaly na ulici, čekající na klienty poblíž dražších nevěstinců, blízko cirkusů a gladiátorských arén.
Horší než ony, v sociálním ohledu, byly pouze bustuariae, které práci vykonávaly v noci uvnitř hřbitovů. Obvykle první kontakt s klienty proběhl během pohřbu, většina z nich pracovala během dne jako truchlící za neznámé mrtvé.
Psali jsme:
Podle římského básníka Martiala byli k bustuariaem přitahováni nedávno ovdovělí, pro jejich ponurý a naříkavý způsob sténání během pohlavního styku.
Zdroje převzaty z knihy "Meretrices" od Domenica Augentiho.
(pav, prvnizpravy.cz, foto: zai)
