Padělání je staré téměř jako samotná civilizace. Lidé od nepaměti falšovali mince, listiny, umělecká díla i historické dokumenty. Některé podvody měly přinést peníze, jiné moc nebo prestiž. Jen málokteré však ovlivnily dějiny tak výrazně jako několik slavných falz, kterým po dlouhou dobu věřili učenci, politici i veřejnost.
Jedním z nejstarších a nejvlivnějších padělků byla takzvaná Konstantinova donace. Dokument údajně pocházel ze 4. století a tvrdil, že římský císař Konstantin Veliký předal papeži vládu nad Římem a velkou částí západní části říše. Po staletí sloužil jako argument při prosazování papežské světské moci. Teprve v 15. století italský humanista Lorenzo Valla jazykovým rozborem prokázal, že text nemohl vzniknout v době císaře Konstantina, ale byl sepsán o několik století později.
Podobně překvapivý byl případ Piltdownského člověka. V roce 1912 byly v Anglii představeny fosilie, které měly představovat dlouho hledaný článek lidské evoluce. Objev zapadal do tehdejších představ mnoha vědců, a proto byl přijat s velkým nadšením. Až v roce 1953 moderní analýzy ukázaly, že šlo o podvrh složený z lebky středověkého člověka, čelisti orangutana a chemicky upravených kostí. Tento omyl ovlivňoval výzkum lidské evoluce více než čtyři desetiletí.
Ve 20. století vzbudily mimořádnou pozornost také Hitlerovy deníky. V roce 1983 je německý časopis Stern představil jako senzační objev, který měl změnit pohled na nacistického vůdce. Krátce nato však laboratorní rozbory papíru, inkoustu i vazby prokázaly, že jde o moderní padělky vytvořené německým falzifikátorem Konradem Kujauem. Aféra se stala jedním z největších novinářských selhání 20. století.
Stejnou pozornost vyvolala i Vinlandská mapa, která měla dokazovat, že Evropané znali Severní Ameriku ještě před výpravou Kryštofa Kolumba. Desítky let se vedly spory o její pravost. Moderní chemické analýzy inkoustu a další výzkumy nakonec ukázaly, že mapa je s velkou pravděpodobností padělkem z 20. století.
Psali jsme: Záhadná šiška ve Vatikánu dodnes mate historiky
Příběhy těchto falz připomínají, že historie není neměnný soubor jistot. Každý nový objev musí obstát před kritickým zkoumáním a moderními vědeckými metodami. Právě díky nim se dnes daří odhalovat podvrhy, které byly dříve považovány za autentické.
Největší padělky historie tak nejsou jen ukázkou lidské vynalézavosti, ale také důkazem, že věda se neustále vyvíjí. To, co bylo kdysi přijímáno jako nezpochybnitelný fakt, může být po letech přehodnoceno na základě nových důkazů. Schopnost ověřovat informace a připouštět omyl patří k nejdůležitějším vlastnostem moderní historické vědy.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. https://www.history.com/
