Návrh rozpočtu Ministerstva obrany na rok 2027 počítá s výdaji přibližně 190,9 miliardy korun proti 154,8 miliardy ve schváleném rozpočtu na rok 2026. Celkové výdaje státu vykazované na obranu mají podle Ministerstva financí dosáhnout 194,6 miliardy korun, tedy 2,04 procenta HDP. Rozpočet však dosud prochází legislativním procesem a nejde o definitivně schválené částky. Ministr obrany Jaromír Zůna před poslanci uvedl, že na programové financování má směřovat 81,8 miliardy korun, na osobní výdaje 56,4 miliardy a na ostatní běžné výdaje 52,6 miliardy. Významnou část rozpočtu představují pokračující strategické akvizice včetně bojových letounů F-35, vozidel CV90 a dalších zbraňových systémů.
Zálohy přitom nejsou automaticky nehospodárné. U složitých vojenských systémů s dlouhou výrobní lhůtou mohou být nezbytnou součástí kontraktů. Rozhodující však musí být, kdy stát získá skutečně použitelnou techniku, jaké další náklady bude její zavedení vyžadovat a zda má armáda připravený personál, výcvik, servis i infrastrukturu. Kala v podcastu Insider upozornil, že prudký růst obranných výdajů klade mimořádné nároky na organizaci ministerstva. Instituce, která během několika let výrazně navýší objem investic, nemůže předpokládat, že všechny nové úkoly zvládne se stejnými postupy a personálním zajištěním. Zde je hlavní slabina českého přístupu. Stát umí rozhodnout o nákupu zbraní za desítky miliard, ale mnohem obtížněji zajišťuje všechny podmínky pro jejich dlouhodobé používání.
Kontroly NKÚ odhalily techniku bez odpovídajícího zázemí
Konkrétní výsledky kontrol ukazují, proč je Kalovo varování nutné brát vážně. NKÚ v září 2024 zveřejnil prověření nápravných opatření po čtyřech předchozích kontrolách resortu obrany. Z jedenácti vybraných opatření nebyla čtyři splněna vůbec a další dvě pouze částečně. Kontroloři zjistili, že ministerstvo nezajistilo dostatečnou zásobu náhradních dílů pro opravy tanků a neplnilo stanovenou úroveň jejich provozuschopnosti. V letech 2019 až 2023 neuzavřelo samostatnou smlouvu na dodávky náhradních dílů potřebných pro opravy tanků ve vlastních opravárenských kapacitách.
Výstavba multifunkční opravárenské haly v Jaroměři byla podle tehdejších zjištění posunuta o sedm let až na rok 2032. Modernizace jedenácti prioritních vojenských areálů postupovala pomalu. Z plánovaných čtrnácti miliard korun byly do první etapy investovány přibližně dvě miliardy. Podobně nepříznivé výsledky přinesla kontrola armádní výstroje. V březnu 2024 ministerstvu zcela chybělo devatenáct procent sledovaných výstrojních položek, přestože na jejich pořízení zůstalo nevyužito téměř 1,4 miliardy korun. Nedostatek vybavení tak nesouvisel pouze s objemem dostupných peněz, ale také se schopností resortu organizovat nákupy a zásobování.
Pokud stát tyto potřeby neřeší společně, může se stát, že moderní technika bude po dodání čekat na infrastrukturu, servis nebo dostatečně připravený personál. Původně plánovaná investice pak přinese skutečný vojenský efekt později a za vyšších nákladů. Proto musí být součástí každé strategické akvizice nejen pořizovací cena, ale také finanční plán celého životního cyklu. Zahrnovat musí provoz, údržbu, modernizace, personální zabezpečení i budoucí vyřazení techniky.
Nová koncepce přiznává dluh, ale odkládá jasné závazky
Nová armádní koncepce otevřeně popisuje rozsah problémů. Česká republika podle dokumentu neplní 70 procent aliančních cílů výstavby schopností, přičemž u nejnáročnějších oblastí zaostává o pět až deset let. Tento údaj neznamená, že armáda disponuje pouze třiceti procenty potřebné bojeschopnosti. Ukazuje však, jak rozsáhlý je seznam úkolů, které stát dosud nedokončil. Dokument stanovuje modernizaci těžké mechanizované brigády, rozvoj protivzdušné a protidronové obrany, posílení logistiky, velení, bezosádkových systémů a personálu. Podstatná je ale změna, kterou vláda do koncepce prosadila.
Takový závazek vytváří další tlak na české veřejné finance. Jeho splnění však nemůže spočívat pouze v každoročním navyšování rozpočtové kapitoly. Vláda musí umět stanovit priority, propojit jednotlivé nákupy a vyhodnocovat, zda za vyšší výdaje skutečně získává požadované vojenské schopnosti. Příležitostí je také domácí obranný průmysl. Podle NKÚ získaly české společnosti v roce 2024 méně než čtvrtinu hodnoty obranných zakázek. Pokud dokážou domácí firmy zajistit konkurenceschopnou výrobu, servis nebo technologický vývoj, mohou veřejné investice posilovat nejen obranu, ale také průmyslovou soběstačnost země. Vojenské potřeby, kvalita a bezpečnost dodávek však musejí zůstat rozhodujícími kritérii.
Odpovědnost za dnešní nedostatky nelze připsat jediné vládě. Česká armáda dlouhodobě doplácí na období nízkých výdajů, odkládané investice i pomalé změny systému řízení. Současný kabinet však odpovídá za to, aby rekordní rozpočet nepokračoval ve stejných chybách. Vláda by proto měla pravidelně vyhodnocovat nejen čerpání peněz, ale také plnění harmonogramů akvizic, připravenost infrastruktury, výcvik personálu a skutečné zavádění vojenských schopností. Veřejnosti mají být dostupné alespoň souhrnné výsledky, které neohrozí bezpečnost ani neodhalí citlivé vojenské informace.
Česká republika nepotřebuje pouze dražší armádu. Potřebuje armádu schopnější, připravenější a dlouhodobě udržitelnou. Rekordní rozpočet může pomoci napravit dlouholeté zanedbávání obrany, ale pouze tehdy, pokud nové zbraně dostanou odpovídající servis, infrastrukturu, zásoby a vycvičené vojáky. Bez toho budou další miliardy především účetní položkou a budoucím finančním závazkem. Skutečným měřítkem úspěchu obranné politiky totiž není částka, kterou stát dokáže utratit, ale schopnost armády bránit Českou republiku v okamžiku, kdy to bude potřebné.
Zdroje: 1. NKÚ – Hospodaření státu za rok 2024 a rekordní zálohy na vojenskou techniku; 2. Ministerstvo financí – Návrh státního rozpočtu na rok 2027; 3. NKÚ – Nenapravené nedostatky v resortu obrany; 4. Ministerstvo obrany – Koncepce výstavby Armády ČR do roku 2040; 5. Pražský hrad – Výhrady prezidenta Petra Pavla k armádní koncepci; 6. NATO – Haagská deklarace o obranných výdajích z června 2025








