Deset let dokáže v politice změnit téměř všechno. Když se v červnu 2016 většina britských voličů vyslovila pro odchod z Evropské unie, šlo o jednu z nejzásadnějších událostí moderních evropských dějin. Brexit tehdy rozděloval rodiny, politické strany i samotnou Británii. Zastánci odchodu slibovali návrat plné suverenity, kontrolu nad migrací i nový hospodářský rozmach. Odpůrci naopak varovali před oslabením ekonomiky, ztrátou vlivu a komplikacemi v obchodních vztazích.
Dnes se zdá, že se politické kyvadlo začíná pomalu pohybovat opačným směrem. Výroky bývalého hlavního vyjednavače Evropské unie Michela Barniera, podle něhož by případný návrat Spojeného království mohl být technicky jednodušší, než se dříve předpokládalo, nejsou náhodnou poznámkou do médií. Zapadají do širší evropské debaty, která ukazuje, že Brexit přestal být uzavřenou kapitolou a znovu se stává politickým tématem.
Deset let zkušeností mění pohled veřejnosti
Britská společnost dnes hodnotí Brexit mnohem střízlivěji než před deseti lety. Řada průzkumů veřejného mínění ukazuje, že většina obyvatel považuje odchod z Evropské unie za chybu nebo alespoň za rozhodnutí, které nepřineslo očekávané výsledky. Nejvýrazněji se tento posun projevuje mezi mladšími voliči, kteří již vyrůstali v prostředí evropské integrace a považovali možnost volného pohybu, studia či práce v jiných členských státech za samozřejmost.
Nelze ovšem tvrdit, že by se Británie jednoznačně rozhodla vrátit. Společnost zůstává rozdělená a politické vedení země si dobře uvědomuje, že otevření otázky plného členství by mohlo znovu vyvolat hluboké společenské konflikty. Proto současná vláda spíše hledá cesty k postupnému zlepšování vztahů s Evropskou unií než k okamžitému návratu.
Ekonomická realita přitom hraje stále významnější roli. Po odchodu z jednotného trhu se zvýšila administrativní zátěž pro podniky, komplikovanější se staly dodavatelské řetězce a některé zahraniční investice zamířily jinam. Londýn sice zůstává jedním z nejvýznamnějších světových finančních center, avšak část finančních aktivit se přesunula do měst na evropském kontinentu. Britská ekonomika navíc čelí dlouhodobě nízkému růstu produktivity, vysokému zadlužení veřejných financí a nedostatku pracovní síly v některých odvětvích.
Je ovšem poctivé dodat, že ne všechny problémy lze přičítat Brexitu. Významný dopad měla pandemie covidu, energetická krize po roce 2022 i celkové zpomalení světové ekonomiky. Přesto většina ekonomických analýz dochází k závěru, že Brexit hospodářský růst dále oslabil a zvýšil náklady britských podniků při obchodování s evropským trhem.
Evropská unie se také změnila
Stejně zajímavá je druhá strana celé debaty. Evropská unie, kterou Británie opouštěla, není totožná s Unií roku 2026. Pandemie, energetická krize, válka na Ukrajině i rostoucí geopolitické napětí vedly k posílení společných evropských politik v oblasti obrany, energetiky nebo průmyslové strategie. Unie dnes mnohem více zdůrazňuje strategickou soběstačnost a bezpečnost než před deseti lety.
Právě proto není jisté, zda by případný návrat Spojeného království probíhal za stejných podmínek, jaké země měla před odchodem. Británie si tehdy vyjednala řadu výjimek, například nepřijala euro ani se nestala součástí schengenského prostoru. Pokud by se někdy v budoucnu skutečně rozhodla znovu požádat o členství, lze předpokládat, že by Evropská unie trvala na standardnějších podmínkách pro všechny nové členy.
Další otázkou je samotná politická vůle evropských států. Některé vlády by britský návrat pravděpodobně uvítaly kvůli posílení evropské ekonomiky i obranných kapacit. Jiné by mohly namítat, že země, která jednou dobrovolně odešla, nemůže automaticky očekávat stejné výjimky jako dříve.
Psali jsme: Polsko s Ukrajinou rozděluje krvavá minulost
Celá debata tak ukazuje jeden důležitý poznatek. Evropská integrace není jednosměrný proces ani projekt, který by bylo možné hodnotit pouze na základě ideologických představ. Rozhodují především dlouhodobé hospodářské výsledky, bezpečnostní situace a každodenní zkušenosti občanů.
Brexit se stal jedním z největších politických experimentů moderní Evropy. Ani jeho zastánci, ani odpůrci dnes nemohou tvrdit, že měli ve všem pravdu. Zastánci odchodu získali větší formální kontrolu nad vlastní legislativou a migrační politikou. Současně se však ukázalo, že v globalizované ekonomice nelze oddělit politickou suverenitu od ekonomické provázanosti.
Právě proto se dnes stále častěji nemluví o návratu Británie do Evropské unie jako o symbolickém přiznání chyby, ale spíše jako o hledání nového modelu spolupráce. Zda jednou skutečně povede až k obnovení plného členství, dnes nikdo nedokáže spolehlivě předpovědět. Jisté je pouze to, že otázka, kterou mnozí po roce 2020 považovali za definitivně uzavřenou, se znovu vrací do evropské politiky.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, repro: bbcnews)
Zdroje: 1. The Guardian – UK politics and Brexit; 2. Centre for European Reform – The economic impact of Brexit; 3. UK Office for Budget Responsibility – Economic and Fiscal Outlook
