Česká republika porušila evropské právo tím, že umožňuje policii vyslýchat zadržené podezřelé bez přítomnosti obhájce, pokud je advokát nedostupný. Rozhodl o tom ve čtvrtek 22. října Soudní dvůr Evropské unie, který vyhověl žalobě Evropské komise. Česká legislativa podle rozsudku nezajišťuje dostatečnou ochranu práva na obhajobu. Brusel přitom na problém upozorňoval již v roce 2021, české úřady však spornou právní úpravu dosud nezměnily.
Jádrem sporu je ustanovení § 76 odst. 6 trestního řádu. Zadrženému podezřelému přiznává právo požadovat přítomnost obhájce při výslechu, současně však připouští výjimku, pokud je advokát nedosažitelný ve lhůtě stanovené pro zadržení. Ta činí nejvýše 48 hodin, během nichž musí být zadržený předán soudu nebo propuštěn. Podle evropského soudu taková obecná výjimka odporuje směrnici z roku 2013. Právo na obhájce totiž zahrnuje nejen možnost právní porady, ale také jeho přítomnost a aktivní účast při výslechu. Soud zdůraznil, že zpravidla musí jít o fyzickou přítomnost advokáta.
Unijní právo připouští výslech bez obhájce pouze za přesně vymezených mimořádných okolností. Může jít například o naléhavou potřebu zabránit vážnému ohrožení života, svobody či tělesné nedotknutelnosti určité osoby nebo zabránit závažnému ohrožení trestního řízení. Samotná nedostupnost advokáta však takovým důvodem není. Rozsudek tak zpochybnil dosavadní české pravidlo, podle něhož může být časový tlak spojený se zadržením důvodem k provedení výslechu bez právního zástupce. Netýká se naopak situací, kdy se podezřelý svého práva na obhájce platně vzdá.
Brusel upozorňoval na problém už v roce 2021
Evropská komise zahájila řízení proti České republice kvůli nesprávnému provedení směrnice již v roce 2021. V červenci 2024 oznámila rozhodnutí obrátit se na Soudní dvůr EU a v říjnu téhož roku žalobu podala. Ministerstvo spravedlnosti tehdy s výhradami Bruselu nesouhlasilo. Česká argumentace vycházela mimo jiné z potřeby dodržovat zákonné lhůty pro zadržení a zajistit řádný průběh trestního řízení. Soud však nyní potvrdil, že vnitrostátní předpisy nemohou rozšiřovat výjimky z práva na obhájce nad rámec evropské směrnice.
Stejné pochybení soud vytkl také Maďarsku. Tamní legislativa umožňuje pokračovat ve výslechu bez advokáta již po dvou hodinách od jeho vyrozumění. Oběma žalobám Evropské komise soud vyhověl v plném rozsahu. Pro Českou republiku je podstatná také délka celého sporu. Od prvního upozornění Evropské komise uplynulo pět let, během nichž se ve vedení ministerstva spravedlnosti vystřídaly různé politické reprezentace. Přesto se nepodařilo odstranit ustanovení, které nyní evropský soud označil za rozporné s unijním právem.
Stát musí změnit zákon, pokuta zatím nepadla
Rozsudek ukládá České republice povinnost uvést právní úpravu do souladu s evropským právem. Ministerstvo spravedlnosti bude muset připravit změnu trestního řádu, která jasně vymezí přípustné výjimky a zajistí účinné uplatňování práva na obhajobu. Rozhodnutí může ovlivnit také policejní praxi, zejména organizaci výslechů zadržených osob a zajišťování dostupnosti právního zastoupení. Neznamená však automatické zrušení dřívějších výslechů ani pravomocných soudních rozhodnutí. Případné dopady na jednotlivá trestní řízení budou záviset na konkrétních okolnostech.
České ministerstvo zahraničí uvedlo, že se s rozsudkem seznamuje a stát z něj vyvodí odpovídající závěry. Současně zdůraznilo, že s rozhodnutím nejsou spojeny žádné finanční sankce. Pokud by však Česká republika rozsudek nerespektovala, Evropská komise může zahájit další řízení a požadovat uložení pokuty.
Pro vládu Andreje Babiše tak vzniká konkrétní legislativní úkol. Problém sice zdědila po předchozích kabinetech, odpovědnost za jeho odstranění však nyní leží na současném vedení státu. Nejde přitom pouze o splnění evropských požadavků, ale především o ochranu základních práv lidí, proti nimž stát vede trestní řízení.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro:© Evropská unie)
Zdroje: 1. Soudní dvůr EU – Oficiální tisková zpráva k rozsudkům C-681/24 a C-660/24; 2. ČTK – Česko porušuje právo EU při výsleších bez obhájce; 3. EUR-Lex – Směrnice 2013/48/EU o právu na přístup k obhájci; 4. Trestní řád – Zákon č. 141/1961 Sb., zejména § 76
