Advokát, poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl se vrací k bitcoinové kauze a tentokrát soustředil pozornost na soudního znalce Jiřího Bergera, jehož jméno se objevuje v klíčových okamžicích celé transakce. Berger se podílel na obnovení přístupu k počítači Tomáše Jiřikovského, na technické práci s bitcoinovou peněženkou i na následném převodu bitcoinů určených státu. Rajchl k tomu přidává Bergerovy vazby na státní správu, zakázky jeho společnosti e-FRACTAL a vztah k někdejšímu ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi. Z jednotlivých okolností pak skládá mnohem ostřejší politickou otázku, zda Stanjura o dění kolem bitcoinů skutečně nemohl vědět a proč Berger na rozdíl od dalších osob v kauze není trestně stíhán. „Soudní znalec Jiří Berger je zásadní postavou bitcoinové kauzy,“ otevírá na sociálních sítích Rajchl svůj příspěvek.

Bergerova role skutečně nebyla okrajová. Právě přes něj se podařilo obnovit přístup k Jiřikovského počítači a následně pracovat s bitcoinovou peněženkou, v níž se nacházely prostředky spojované s Jiřikovským a darknetovým tržištěm Nucleus Market. Podle zveřejněných informací bylo 6. března z peněženky uskutečněno dvanáct převodů v celkové výši 1092 bitcoinů, jejichž tehdejší hodnota přesahovala dvě miliardy korun. Následující den Berger převedl 468 bitcoinů určených jako dar státu do peněženky zapůjčené Ministerstvu spravedlnosti. Rajchl právě časovou posloupnost obou dnů považuje za jednu z nejpodstatnějších okolností. „Byl to on, kdo zajistil obnovení přístupu k počítači, v němž byla bitcoinová peněženka uložena. Byl to on, kdo převedl bitcoiny na stát z nezapečetěného notebooku, z něhož den předtím zmizely bitcoiny v hodnotě přes 2 miliardy,“ píše.


Stejnou pozornost věnuje Rajchl také setkání, které mělo předcházet případnému prodeji části bitcoinů. Podle zveřejněných informací se Berger obrátil na směnárníka s dotazem, zda by bylo možné směnit větší množství kryptoměny. Následně se v kavárně v pražském Zličíně sešli Berger, advokát Kárim Titz, Tomáš Jiřikovský a směnárník. „A byl to on, kdo propojil Titze se směnárníkem Stránským, s nímž všichni čtyři, i s Jiřikovským, v kavárně prodej bitcoinů domlouvali,“ shrnuje Rajchl další bod, který podle něj dokládá Bergerovo významné postavení v celém příběhu. Samotné jednání se směnárníkem přitom nevnímá izolovaně. Spojuje je s technickým otevřením peněženky, následnými převody a Bergerovou další vazbou na státní správu.

Rajchl výrazně pracuje také s informací o Bergerových policejních výsleších. „Na výslechu u policie odmítl vypovídat,“ upozorňuje. Z veřejně popsaných podkladů vyplývá, že Berger byl policií vyslýchán opakovaně. Při jednom z výslechů popsal okolnosti své účasti na práci s bitcoinovou peněženkou, při dalším využil svého zákonného práva nevypovídat s odůvodněním, že by si výpovědí mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání. Samotné využití tohoto práva není důkazem viny. Pro Rajchla je však důležité v jiné souvislosti. Staví je vedle skutečnosti, že Berger sehrál významnou technickou úlohu při otevření peněženky a převodu bitcoinů, ale podle veřejně známého stavu věci nepatří mezi osoby, proti nimž bylo v kauze vedeno trestní stíhání.

Právě zde Rajchl přechází od samotného průběhu bitcoinové transakce k politickým a ekonomickým vazbám. „A teď to nejlepší!“ uvádí další část svého příspěvku a tvrdí, že Jiří Berger byl spolužákem Zbyňka Stanjury a od roku 2022 až do vypuknutí bitcoinové aféry u něj působil jako poradce. První z těchto formulací ale podle dostupných veřejných podkladů nesedí. Jako Stanjurův spolužák je v souvislosti s bitcoinovou kauzou uváděn především advokát Kárim Titz, nikoli Berger. U Jiřího Bergera je však doložitelná jiná vazba na resort financí. Jeho firma e-FRACTAL se od roku 2022 objevovala mezi poradními subjekty Ministerstva financí a Berger se se Stanjurou osobně znal. Samotný Berger později odmítal zjednodušení, že by byl Stanjurovým osobním poradcem, a svoji roli popisoval jako odbornou spolupráci své společnosti s resortem.


Rajchl právě tuto kombinaci okolností považuje za politicky výbušnou. Na jedné straně vidí znalce, který podle něj sehrál zásadní roli při získání přístupu k bitcoinům a jejich převádění, na druhé straně člověka, jehož společnost dlouhodobě získávala zakázky od Ministerstva financí a finanční správy. Odtud přechází k nejzávažnější otázce svého komentáře. „Opravdu mi chce někdo namluvit, že od něj Stanjura nic nevěděl a že v tom s ním nejel?“ ptá se Rajchl. To už není závěr doložený dosavadním trestním řízením, ale Rajchlova politická interpretace těchto vazeb. Veřejně známé informace dokládají Bergerovo zapojení do technické stránky bitcoinové operace a smluvní vztahy jeho firmy se státní správou, nikoli však to, že Berger o jednotlivých krocích informoval Stanjuru nebo že by se někdejší ministr financí podílel na případném protiprávním jednání.

Rajchl svou argumentaci staví také na tom, že Zbyněk Stanjura nebyl v příběhu bitcoinového daru úplně mimo informační tok. Už dříve se veřejně řešilo, kdy se tehdejší ministr financí o plánovaném daru dozvěděl, jaké informace měl a kdy začal upozorňovat Ministerstvo spravedlnosti na možná rizika. Tyto okolnosti byly předmětem politických sporů i parlamentních jednání. Rajchl je nyní zasazuje do nové souvislosti s Bergerem a tvrdí, že člověk, který byl profesně spojen s resortem financí a současně byl přímo přítomen u zásadních technických operací s Jiřikovského bitcoiny, mohl představovat informační spojnici směrem ke Stanjurovi. Pro tuto konkrétní konstrukci však zatím veřejně známý důkaz předložen nebyl.


Právě tato věta patří k nejzávažnějším tvrzením celého příspěvku a zůstává Rajchlovým závěrem, nikoli zjištěním policie nebo státního zastupitelství. Rajchl tím fakticky tvrdí, že rozdílný procesní postup vůči Bergerovi může mít politický důvod a že případné trestní stíhání znalce by otevřelo otázku role Zbyňka Stanjury. Veřejné podklady takový motiv orgánů činných v trestním řízení nedokládají. Rajchl však právě na tomto přesvědčení staví požadavek, aby se případ neposuzoval pouze prostřednictvím probíhajícího trestního řízení a aby do něj vstoupila také Poslanecká sněmovna.

„Podle všeho se ani v této věci zřízení sněmovní vyšetřovací komise nevyhneme,“ píše Rajchl. Nejde mu podle jeho slov jen o osobu Jiřího Bergera nebo o jednotlivé bitcoinové převody. Celou záležitost zasazuje do širší otázky důvěry veřejnosti v policii, státní zastupitelství a justici v případech, které mají vazby na nejvyšší politická patra. „Pokud chceme obnovit důvěru našich občanů v efektivitu justičního systému při řešení korupčních kauz s vazbami na politické špičky, pak jiná možnost neexistuje,“ pokračuje a požadavek sněmovního vyšetřování prezentuje jako nástroj veřejné kontroly nad případem, u něhož podle něj zůstává příliš mnoho nezodpovězených otázek.


Bitcoinová kauza je přitom už v další fázi trestního řízení a veřejnost získává z obžaloby další podrobnosti o tom, jak se s Jiřikovského kryptoměnou pracovalo, kdo byl u jednotlivých úkonů přítomen a co se odehrávalo v hodinách před samotným převodem bitcoinů státu. Rajchl na nově zveřejňovaných detailech staví svoji kritiku a snaží se přesunout pozornost právě k Bergerovi. Nezpochybňuje jen technickou stránku jeho působení, ale především se ptá na širší síť vztahů kolem něj, na zakázky e-FRACTAL pro stát, jeho kontakty s resortem financí a na to, zda je skutečně možné Bergerovu roli oddělit od tehdejšího politického vedení ministerstva.

Jeho závěr je proto mnohem širší než otázka jednoho znalce. Rajchl z bitcoinové kauzy vytváří test toho, zda budou podle něj stejné principy trestní odpovědnosti a vyšetřování platit bez ohledu na politické vazby jednotlivých aktérů. V tomto duchu končí i celý svůj komentář a vrací se k požadavku, který používá jako základní měřítko dalšího postupu v případu. „Zákony musí platit pro všechny stejně. Padni komu padni,“ uzavírá Rajchl.