Slovenský premiér Robert Fico se ocitl v jedné z nejsložitějších situací svého současného vládního období. Koalice vedená jeho stranou Směr přišla o většinu v parlamentu a při prosazování dalších zákonů už se nemůže spoléhat pouze na hlasy dosavadních spojenců. Přesto Fico odmítá předčasné volby a trvá na tom, že jeho kabinet dokončí celé volební období. Ve středu 4. listopadu vystoupil před novináři společně s poslanci Směru a odpovědnost za současné problémy připsal především menším koaličním partnerům, stranám Hlas a Slovenská národní strana.
Krize přitom nevypukla ze dne na den. Je vyústěním dlouhodobých sporů, osobních konfliktů a přesunů poslanců mezi jednotlivými politickými skupinami, které postupně oslabovaly už tak těsnou vládní většinu. Rozhodující zlom přišel v úterý 3. listopadu, kdy poslanec Roman Malatinec oznámil odchod od skupiny ministra cestovního ruchu a sportu Rudolfa Huliaka a připojil se k politickému projektu bývalého ministra životního prostředí Tomáše Taraby.
Právě tento přesun připravil vládní tábor o poslední jistý hlas potřebný k většině ve 150členné Národní radě. Ficova koalice nyní disponuje 75 spolehlivými hlasy, zatímco k dosažení nadpoloviční většiny všech poslanců potřebuje nejméně 76. Rozdíl jediného mandátu může působit zanedbatelně, v parlamentní praxi však zásadně mění rozložení sil. Vláda bude muset při důležitých hlasováních hledat podporu také u politiků, kteří už nehodlají automaticky schvalovat všechny její návrhy. Samotná ztráta většiny sice neznamená pád kabinetu, výrazně však komplikuje jeho schopnost prosazovat vlastní program.
Kořeny současné krize sahají ke konfliktu kolem Tomáše Taraby, který ještě donedávna vedl slovenské ministerstvo životního prostředí. Resort podle koaliční dohody politicky připadal Slovenské národní straně, jejíž předseda Andrej Danko však začal usilovat o Tarabovo odvolání. Spor postupně vygradoval natolik, že SNS v parlamentu pomohla opozici prosadit vyslovení nedůvěry vlastnímu ministrovi. Taraba se následně vrátil do poslaneckých lavic jako nezařazený zákonodárce a začal kolem sebe soustřeďovat další politiky. Když se k němu přidal také Malatinec, ztratila koalice parlamentní většinu. Fico přitom před podobným vývojem varoval už v září, kdy kvůli obavám o stabilitu vlády stáhl svůj návrh na Tarabovo odvolání. Nyní se naplnil právě scénář, kterému se tehdy snažil zabránit.
Fico ukazuje na spojence, kteří mu rozložili většinu
Premiér ve středu zvolil vůči vlastním koaličním partnerům nezvykle ostrý tón. Podle něj Hlas a SNS nezvládly sestavování kandidátních listin a nedokázaly udržet pohromadě své poslanecké kluby. „Nezvládli sestavování kandidátních listin a rozpadly se jim poslanecké kluby,“ prohlásil Fico. Současně zdůraznil, že Směr si na rozdíl od svých partnerů zachoval jednotu a disciplínu. „Kdyby nebylo těchto poslanců, jejich loajality, disciplíny a politické odpovědnosti, možná už dávno bychom tu měli předčasné volby,“ uvedl na adresu vlastního poslaneckého klubu.
Premiér se tak snaží ukázat Směr jako stabilní součást vlády, zatímco odpovědnost za rozpad většiny přenáší na spojence, bez nichž ovšem jeho kabinet nemůže fungovat. Navzdory ztrátě většiny trvá na tom, že Slovensko má k parlamentním volbám přistoupit až v řádném termínu v září 2027. Jako možný termín zmínil 25. září.
„Budeme to řešit. Chceme být zárukou toho, že dva významné ústavní orgány, vláda Slovenské republiky a Národní rada Slovenské republiky, možná s obtížemi, ale s pevným pilířem stability, kterým je Směr, všechny procesy zvládnou,“ prohlásil premiér.
Fico připustil, že vláda bude muset věnovat mnohem větší pozornost jednotlivým poslancům a jednat s nimi o podpoře konkrétních zákonů. Argumentuje také tím, že kabinet už splnil podstatnou část svého legislativního programu a parlament stihl schválit státní rozpočet na rok 2027. Právě to mu podle jeho vyjádření dává prostor pokusit se dokončit volební období i bez pevné parlamentní většiny.
Do centra pozornosti se nyní dostává Tomáš Taraba a jeho nově vznikající politický projekt. Společně s Romanem Malatincem a Petrem Slyškem disponuje trojicí poslanců, jejichž hlasy mohou rozhodovat o osudu jednotlivých vládních návrhů. Taraba přitom zatím nedává najevo, že by chtěl Fica svrhnout. Současně však odmítá představu, že jeho skupina bude automaticky hlasovat podle přání premiéra.
„Jsou zákony, které podpoříme, a jsou takové, které nepodpoříme,“ vysvětlil Taraba. Jako příklady návrhů, které nepovažuje za priority, uvedl změny týkající se spolupracujících obviněných v trestním řízení a omezení možnosti hlasovat poštou ze zahraničí. Právě otázka volebních pravidel se tak stává jedním z prvních konkrétních střetů. Tarabova skupina tvrdí, že chce podporovat smysluplné zákony a rozvoj slovenských regionů, nikoli bezvýhradně následovat koaliční vedení. Její rostoucí vliv znamená, že i návrhy dosud považované za politickou samozřejmost budou muset projít složitějším vyjednáváním.
Malatincův odchod mezitím vyvolal mimořádně emotivní reakci Rudolfa Huliaka, který o záměrech svého dosavadního spojence podle vlastních slov předem nevěděl. „Jsem v šoku, ráno jsem málem spadl ze židle,“ přiznal ministr a situaci přirovnal k partnerské zradě.
Malatinec svůj krok vysvětluje snahou soustředit se na regionální politiku a opustit prostředí osobních konfliktů. Po středečním vystoupení premiéra se však spor ještě vyostřil. „Premiér v mých očích klesl na určitou úroveň,“ reagoval Malatinec na Ficovu kritiku a zdůraznil, že se nadále považuje za vládního poslance. Zároveň oznámil, že s představiteli koalice nebude jednat, dokud se neuklidní atmosféra a nepřestanou veřejné útoky na Tarabovu skupinu. Fico tak stojí před nepříjemným paradoxem. Potřebuje získat podporu poslanců, jejichž politické kroky sám ostře kritizuje.
Předčasné volby zatím nejsou na pořadu dne
Na vzniklou situaci reagoval také slovenský prezident Peter Pellegrini, který se pokusil zmírnit očekávání, že ztráta parlamentní většiny automaticky povede k předčasným volbám. „Na místě opozice bych nejásal, že došlo ke kolapsu vlády a budou předčasné volby,“ prohlásil.
Podle prezidenta bude rozhodující, zda kabinet dokáže prosazovat skutečně zásadní zákony, především státní rozpočet. Neúspěch u méně významných návrhů podle něj ještě nemusí znamenat vládní krizi. Pellegrini zároveň nepředpokládá, že by se Tarabovi poslanci spojili s opozicí a podpořili pád vlády, protože by tím mohli ohrozit vlastní politickou budoucnost. Varoval však před jiným nebezpečím. Pokud se vládnutí promění v neustálé vyjednávání o funkcích a politických výhodách, může to podle něj vyvolat frustraci veřejnosti a poškodit důvěru občanů ve státní instituce.
Napětí už se promítlo také do samotného fungování parlamentu. Koalice po Malatincově přestupu odložila plánovaná hlasování na následující týden, což vyvolalo kritiku opozice. Ta začala zpochybňovat, zda vláda vůbec dokáže zajistit dostatek hlasů pro schvalování svých návrhů. Předseda parlamentu Richard Raši čelil otázkám, proč poslanci pokračují v jednání, ale nehlasují.
Právě odkládání hlasování ukazuje, jaké praktické důsledky může mít ztráta většiny. Nejde pouze o politickou prestiž Roberta Fica, ale především o schopnost Národní rady přijímat zákony, které ovlivňují každodenní život obyvatel Slovenska. Předseda poslaneckého klubu Směru Ján Richter ostatně připustil, že některé návrhy nemusí získat dostatečnou podporu. „Přesto nevylučuji, že se může stát, že některé zákony nebudou schváleny,“ uvedl. Současně ujistil, že poslanci Směru zůstanou jednotní a budou se snažit zajistit pokračování vlády.
Ficův kabinet přitom může pokračovat i bez stabilní parlamentní většiny. Slovenská ústava nepočítá s automatickým pádem vlády jen proto, že ji přestane podporovat nadpoloviční většina všech poslanců. K vyslovení nedůvěry je zapotřebí nejméně 76 hlasů, které opozice sama nemá. Tarabova skupina navíc zatím nedeklarovala ochotu připojit se k pokusu o svržení kabinetu. Premiér proto může dál vládnout, jeho možnosti však budou záviset na ochotě nezařazených poslanců podpořit jednotlivé návrhy. Zatímco u některých zákonů může potřebné hlasy získat bez větších obtíží, u politicky citlivějších opatření se mohou jednání výrazně protáhnout nebo skončit neúspěchem. Výsledkem může být vláda, která sice zůstává u moci, ale při prosazování vlastních priorit musí opakovaně hledat nové dohody.
Fico už v minulosti prokázal, že dokáže podobné krize řešit politickými dohodami. Jeho současná vláda přišla o pevnou většinu už dříve, následně se však premiérovi podařilo získat zpět podporu většiny rebelujících poslanců. Někteří z nich nakonec získali ministerské funkce.
Nynější situace je přesto komplikovaná tím, že se odehrává v době blížícího se konce volebního období a do hry vstupují politici, kteří budují vlastní projekty před volbami v roce 2027. Jejich zájmy se proto nemusejí vždy shodovat se zájmy Směru, Hlasu nebo SNS. Premiér sice veřejně deklaruje odhodlání dovládnout, ale zároveň bude muset přijmout skutečnost, že část dosavadních spojenců už není ochotna respektovat koaliční disciplínu.
Nejbližší týdny tak ukážou, zda Fico dokáže obnovit alespoň pracovní většinu, nebo bude jeho kabinet odkázán na vyjednávání o každém spornějším zákonu. Opozice ve ztrátě vládní většiny vidí příležitost ke změně politických poměrů, premiér se naopak snaží přesvědčit veřejnost, že jde pouze o další překážku, kterou jeho kabinet překoná.
Rozhodující přitom nebude ostrost vzájemných obvinění ani ujišťování o stabilitě vlády, ale výsledek příštích důležitých hlasování. Právě při nich se ukáže, kdo je ještě ochoten kabinet podpořit a za jakých podmínek. Fico chce zůstat premiérem až do podzimu 2027. Po ztrátě většiny však o schopnosti jeho vlády prosazovat vlastní politiku už nerozhoduje pouze on a jeho nejbližší spojenci. Stále větší vliv získávají poslanci, kteří se rozhodli jít vlastní cestou a jejichž podporu si bude muset premiér znovu získávat.
(Leško, prvnizpravy.cz, repro: smer)
