Celá kauza je totiž více než podivná. Čínský žurnalista v republice prý pobýval nejméně od ledna 2024, zatčen byl v lednu 2026, prý po dvouleté operaci, při níž byla trestněprávními orgány ve spolupráci se zpravodajskou službou dokumentována žurnalistova činnost. Pozoruhodné je, že Ministerstvo zahraničních věcí mu – po konzultaci se zpravodajskou službou! – akreditaci opakovaně prodlužovalo. Žurnalista přitom údajně shromažďoval jak informace zajímavé pro čínský komunistický režim, tak i informace, které by mohly být využitelné k vydírání českých politiků a představitelů veřejného života. 

dyby tomu tak bylo, dělo by se to všechno pod dohledem našich bezpečnostních orgánů, které mu v této činnosti nezabránily a vystavily tak české politiky a představitele veřejného života nebezpečí! (To už by bylo na zvážení, zda se tyto orgány samy nedopustily podle § 367 nepřekažení trestného činu!)

Nabízí se však jiné vysvětlení. Žurnalista pracoval jako kterýkoliv jiný mediální zpravodaj (i česká média mají své zpravodaje v zahraničí). Byl k nám oficiálně vyslán čínskou stranou a opakovaně dostal akreditaci od příslušných českých orgánů. 

Každý jen trochu kvalitní novinář se pídí po informacích, které mají zpravodajskou hodnotu, protože jinak je zadarmo drahý. Nikde však nepadlo, že by čínský novinář sháněl utajované informace – na to by se vztahovala ustanovení trestního zákoníku (§ 316 Vyzvědačství, § 317 Ohrožení utajované informace). Pouze pomatení novináři proto píší v souvislosti s tímto případem o „špionáži“.

Jang I-ming je stíhán podle nového paragrafu 318a (Neoprávněná činnost pro cizí moc), který je ještě podmíněn těžko dokazatelnou subjektivní stránkou (úmysl ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost ČR). Má to jednu zásadní chybu, o níž zřejmě soud velmi dobře ví: ten novinář nevykonával svou činnost neoprávněně, ale právě naopak! Oprávněně, a měl na to akreditaci od našich kompetentních úřadů, kterou dostal po konzultaci se zpravodajskými službami!

Pointa je v kontextu. Kauza vznikla, když premiér Andrej Babiš a jeho poradce Hynek Kmoníček avizovali snahu významně zlepšit vztahy s Čínou, včetně návštěvy na nejvyšší úrovni. Zadržením a obviněním čínského žurnalisty nastala velká komplikace.

Média, krmená bezpečnostními složkami, se snaží celou tu chatrnou konstrukci vyfutrovat silnými výrazy, jako je již zmíněná „špionáž“, nebo tvrzení, že žurnalista je příslušníkem čínské zpravodajské služby. Moc by mě zajímalo, jak by tuto (v každé zpravodajské službě velmi utajovanou) skutečnost chtěli před soudem doložit. Že Jang I-ming není zpravodaj, ale zpravodajec. Myslím, že na unylé řeči ředitele BIS Michala Koudelky mohou naletět už pouze předem psychologicky naformátovaní jedinci.

Soudci by však na základě těchto fantazií a přesvědčení, silných jako „uhlířská víra“, měli učinit rozhodnutí, za něž ponesou odpovědnost. To je ale – doufejme – úplně jiná disciplína. Ve hře totiž není jen to, zda náš stát se bude ubírat na periferii světového dění jak ekonomického, tak i diplomatického. Jde velmi zásadně o právní kulturu v této zemi, která by mohla doznat velkých škod. A znalci historie vědí, že tyto deformace docela překvapivě postihly ty, kteří za to mohli. Boží mlýny holt melou, někdy strašně pomalu, ale melou.