O co šlo? Při letošních vzpomínkách na 17. listopad 1989 byl v pražském evangelickém kostele U Salvátora požehnán šéf Milionu chvilek pro demokracii Mikuláš Minář, píše Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz
Fendrych cituje salvátorského faráře Tomáše Trusinu, že šlo o improvizovanou akci, která proběhla krátce po akci Milionu chvilek pro demokracii na Staroměstském náměstí, a že Mikuláš Minář o požehnání stál. „Požádal jsem kolegyně a kolegy, abychom společně požehnali shromážděným, a pozval jsem Mikuláše dopředu. Uvedl jsem, že to je požehnání celému shromáždění, v jehož rámci to bude extra pro jeho službu občanské aktivitě v těchto nesnadných dobách. Mináře jsem pozval dopředu, odříkali jsme společně áronské požehnání a poté jsem zdůraznil, že to bylo pro všechny přítomné…“
Fendrych se pak klopotně pouští do velmi svérázného (pseudo)theologického výkladu. Cituji:
Dál má smysl vysvětlit, co požehnání pro křesťany znamená. Evangelický teolog, biblista, překladatel a duchovní Adolf Novotný napsal: „Být požehnán znamená býti s Hospodinem.“ Hospodin je zde křesťanský Bůh.
Dál má smysl vysvětlit, co požehnání pro křesťany znamená. Evangelický teolog, biblista, překladatel a duchovní Adolf Novotný napsal: „Být požehnán znamená býti s Hospodinem.“ Hospodin je zde křesťanský Bůh.
Pokusím se to, asi neobratně a nepřesně, vysvětlit. Pokud je někdo požehnán, potom dělá to, co chce Bůh. A můžeme pokračovat, že dělá to, co chce Ježíš. Nejde a nemá smysl žehnat něčemu zlému, něčemu, co je namířeno proti lidem, proti jejich nejlepším zájmům. Když je někdo požehnán, pracuje s láskou a pro pravdu, pro život, ne proti němu.
Zároveň ale chápu, že fotografie, na které Mikuláš Minář klečí na kolenou mezi církevníky více denominací, může sama o sobě působit jako nějaké temné čáry, v mnohých bude evokovat něco, „čemu nerozumíme“, a proto se to automaticky stává něčím podezřelým. Do toho se možná některým lidem vybaví ruský patriarcha žehnající vojákům útočícím na Ukrajinu nebo jiné temné pseudokřesťanské obrazy.
Konec citace skutečně neobratného a zgruntu nepřesného pokusu Martina Fendrycha o jakousi obhajobu onoho podivného aktu.
Především je potřeba vzpomenout, že většina zúčastněných se hlásí k odkazu T. G. Masaryka. Jejich slova jsou však plytká a prázdná, protože celý jimi adorovaný polistopadový vývoj v oblasti vztahu státu a církve Masarykovo pojetí nesleduje, ale leckdy přímo zrazuje.
Jak i mainstreamová média uvádějí, například už v únoru 1919 se zakazovalo pod trestem až půl roku vězení kněžím na veřejnosti mluvit o státních a policejních nařízeních, kritizovat je a podporovat politické strany. (Povzdech: Jak aktuální by toto nařízení bylo zvláště před posledními parlamentními volbami!)
Zpět k popletenému Fendrychovi.
Z citace Adolfa Novotného nelze vyvodit, že „Hospodin je křesťanský Bůh.“ Je to Bůh starozákonní, tedy hebrejský (odtud farářem Trusinou citované „áronské“ požehnání), ke kterému se hlásí i křesťané.
Následuje úděsný propagandistický Fendrychův faul. „Pokud je někdo požehnán, potom dělá to, co chce Bůh.“ – Nikoliv, požehnání neposvěcuje jeho činy! Ve skutečnosti totiž mnoho osob všelijakými církvemi požehnaných dělalo pravý opak toho, co učí Bible!
Fendrychův násilný propagandistický pokus vtěsnat biblické učení do Prokrustova lože podivné ideologie je ilustrován dalším citovaným odstavcem, kdy se Fendrychovi zjeví jen „ruský patriarcha žehnající vojákům útočícím na Ukrajinu nebo jiné temné pseudokřesťanské obrazy“, ale nezjeví se mu kněží žehnající nacistickým vojskům a zbraním – které by pak, dle pomateného Fendrychova pojetí, dělaly to, co chce Bůh?!?
Zdá se, že lidem rozsévajícím svár a nepokoj (ač mají plná mluvidla pravdy a lásky) docházejí argumenty a síly, proto se snaží vyvolat zdání, že jsou jim – a právě jenom jim! – nakloněna nebesa.
Kdyby však faráři Trusinovi a jeho komparsu šlo skutečně o pokoj ve společnosti, pak by nepochybně požehnal celé společnosti, včetně znesvářených stran, reprezentovaných jak Petrem Pavlem, tak i Andrejem Babišem.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
