Přitom se taktně přehlíželo, že jde možná jen o zneužité dítě „pasené“ svými rodiči – neúspěšnou operní zpěvačkou a hercem, kteří pochopili, že toto dítě je dobrý marketingový tah, píše Jiří Kobza v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Za Gretou jde jedna neodčinitelná černá čára. Tzn. gretenismus se pečlivě vyhýbal vědeckým důkazům o tom, jaká je situace doopravdy. Zneužití její naivity a nevzdělanosti (když pětinu vyučování prosedí na ulici, tak to musí být někde poznat) posloužilo právě k nastartování green dealové hysterie a zahájilo ničení evropského zemědělství, energetiky, průmyslu a především zbavilo Evropu konkurenceschopnosti zejména proti státům BRICS.
Jenomže časy se mění. Greta dospěla, resp. o pár let zestárla. Už se nevěnuje klimaaktivismu, protože to už nefrčí ani v Bruselu, kde to do omrzení melduje jen Ursula van der Leyen, která ovšem není schopná nebo ochotná pochopit, že i kdyby v onom slavném green dealu něco potřebného bylo, což nejspíše není, tak na to Evropa prostě už nemá peníze. Greta či její loutkovodiči to pochopili. A peníze jsou přece to, oč zde běží. Proto vystartovali s novou taktikou, s podporou Palestinců a teroristického útoku Hamásu.
Přitom někdejší zbožštění Grety T. bylo až neuvěřitelně bombastické. Někdejší šéf Volkswagenu doporučil všem zaměstnancům, aby se seznámili s „vědeckými poznatky“ švédské aktivistky. Dokonce i biskup Heiner Koch přirovnal zakladatelku klimatického hnutí Fridays for Future (Pátky pro budoucnost) k Ježíši Kristu, protože prý příkladně působí na mladé lidi. Pastor Christian Stäblein prohlásil, že v ní vidí „něco prorockého“.
Časy se mění. Dnes to vypadá, že Thunbergová vyfasuje zákaz vstupu na německé území. Pravidelně se totiž zúčastňuje akcí na podporu Hamásu, například 7. října, v den prvního výročí teroristického útoku na Izrael (jehož výsledkem bylo 1200 mrtvých, 5400 zraněných, 250 rukojmích), Thunbergová podle listu Bild vystoupila na demonstraci ve čtvrti Kreuzberg spolu se Salahem Sajídem. Ten nepovažuje Izrael za legitimní stát, ale za „teroristickou entitu“, která chce vyvolat „světovou válku“. Něco podobného jsme slýchali od jistých hnědých protagonistů právě z Německa.
Prvnizpravy.cz - Jiří Kobza: Další válka na Blízkém Východě?
Greta oděná v černém šátku, symbolu palestinského nacionalismu, doslova pravila: „Německý stát se podílí na genocidě. Financuje a podporuje izraelský apartheid, okupaci a genocidu.“ Že v Pásmu Gazy došlo taktéž k zabíjení Izraelců, nějak opomněla zmínit. Na některých místech se demonstrace na podporu Palestiny zvrhly v ostré pouliční boje s policií. „Je naprosto neuvěřitelné, jak se německé úřady a policisté chovají k poklidně demonstrujícím zastáncům Palestiny proti izraelské genocidě. Skutečně nemám slov,“ komentovala to Greta. Jako jeden muž pak švédskou infantku začali ostřelovat zástupci všech těch německých stran, které se z ní až dosud mohli pominout nadšením – socialisté, CDU-CSU a decentně též zelení. Byla obviněna z antisemitismu a zazněl i návrh zakázat jí vstup na německé území.
Je to pořád tentýž příběh. Vzpomeňte, jak někdejší Clintonův vicepremiér Al Gore, později (naštěstí neúspěšný) prezidentský kandidát postavil svou kampaň také na zelené agendě. Mimochodem, byl to právě Gore, kdo prosazoval odstranění Slobodana Miloševiče, bombardování Srbska a Iráku. Inu, pravý lidumil. Tento muž v roce 2006 na téma energetické úspornosti sepsal knihu Nepříjemná pravda a o rok později za její zfilmovanou verzi dokonce dostal Oscara. Byl to nejspíš první Oscar v dějinách, udělený za vysloveně politický agitační snímek. Pak ovšem vyšlo na světlo světa, že jeho tři honosné rezidence v Aarlingtonu, Nashville a Carthagu mají velké roční náklady (přibližně stejné jako plat běžného Američana) včetně spotřeby elektřiny a zátěže CO2. Kdosi tehdy spočítal, že Gore spotřebuje energie asi tolik, jako třicetitisícové městečko. Hlavně že měl ústa plná ekologie.
Greta je na tom lépe. Je ještě mladá a může podobných tematických přesmyků učinit ještě řadu. Goreovi je šestasedmdesát a politicky jej nic nečeká. Poučení je ale jinde. Oba příběhy ukazují, jak ošidné a nebezpečné je připustit, aby se z tak vážné věci jako je politika, tedy rozhodování o jiných, stal pouhopouhý spektákl, de facto komerční reklama na kariéru jedince, nikoli práci pro blaho světa. To nejsou silná nebo zastaralá slova. Jen na ně už zapomínáme.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
