Zkusil jsem si sestavit takovou jednoduchou tabulku či pořadník jevů, které naše školství - od základního po vysoké – deformují. Na konci snadno usoudíme, proč se to děje.
Někdejší ministryně Valachová v souladu s politikou EU zahájila proces tzv. inkluze ve školách a najímání asistentů k žákům, kteří z nějakých důvodů nestíhají běžné tempo výuky. Zdůvodnění? Chceme přece rovnost příležitostí pro všechny. Důsledek: tempo výuky se snižuje, přizpůsobuje se těm pomalejším, učitel je rušen neustálým šepotem asistentů a nadanější žáci se nudí. Výsledek: úroveň výuky na základních školách rapidně klesá.
Z úst řady nástupců paní Valachové jsme už slyšeli, v rámci tvorby tzv. rámcových vzdělávacích programů, že už nebude třeba vyučovat starověk a obecně historii před francouzskou revolucí. Vždyť co nám dá studium Ptolemaiovců? Zato studium slov jako rovnost (Égalité), na nichž stojí dnešní libodemo propaganda, to je to, co potřebujeme. A hlavní akcent v dějepise bude samozřejmě kladen nikoli na studium faktů, nýbrž interpretaci 20. století, zejména té jeho části, spjaté s komunistickými režimy. Nejde tedy o to, aby se žáci dovídali, ale učili nenávidět. Jako v Orwellovi.
Vedle toho se má sahat i na přírodní vědy. Prý je zbytečné učit newtonovskou, natož přednewtonovskou fyziku. Vždyť přece všechno, co potřebujeme vědět, najdeme na internetu. Když se dnešních středoškoláků zeptáte, co je to logaritmus a logaritmické pravítko, hledí na vás jako na Marťana.
Místo „suchých“ faktů se mají žáci učit tzv. soft skills, „měkké dovednosti“, což je zejména sebeprezentace, komunikační techniky a obecně věci, které má dítě umět z domova. Nicméně ve školách se těmito skills mají nahrazovat hodiny společenských i jiných věd, které přece jen vyžadují znalosti a schopnost je dávat do souvislostí, nikoli jen to, čemu se za našeho mládí neříkalo skills, nýbrž okecávání.
Stejným způsobem jsou zasaženy i školy vysoké. Už před lety s tím začala slovutná Vladimíra Dvořáková, jeden čas neomezená panovnice nad českým akademickým prostředím. Byla celou dekádu šéfkou akreditační komise a mohla rozhodovat, co a kde se bude smět vyučovat – že o tom rozhodovala jaksepatří subjektivně a za kdovíjakých okolností, si štěbetali i vrabci na okapech ministerstva školství.
Tahle paní byla propagátorkou myšlenky, že by se měl co možná minimalizovat počet hodin tzv. přímé výuky, tj. čas, který student stráví ve škole na přednáškách a seminářích. Hlavní tíha měla být přesunuta na samostudium. Jenomže když studujete de facto jakoukoli vědu (nepočítám do toho gender studies atd.), nutně se potřebujete setkávat se zkušenými odborníky z oboru a od nich čerpat schopnost se v dané věci vyznat. Číst si o tom ve skriptech, nebo jen na webu, je po čertech málo. Pak z takových škol vycházejí nedouci, jimž se pak svěřit do rukou (třeba lékařům, stavitelům mostů a jiným život ovlivňujícím profesím) je poněkud riskantní.
Když už jsme naťukli téma genderu. V naší zemi máme řadu fakult a kateder, které se věnují těmto paoborům. Nejvíc asi na Fakultě humanitních studií UK Praha a Fakultě sociálních studií MU Brno. To odtamtud vypadávají magistry a magistři s diplomkami na téma Ferda mravenec z genderového hlediska. Nesmějte se, to jsem si nevymyslel, takovou práci kdosi na těch fakultách obhájil a můžete ji najít na internetu. Představuji si, jak týž člověk obhájí zanedlouho dizertaci na téma Genderové stereotypy v postavě Brouka Pytlíka, pak tytéž nesmysly bude pár let učit na nějaké podobně zbytečné fakultě, dostane docenturu a časem se stane ministrem či ministryní školství. To není přelud ani fantasmagorie, to je reálná perspektiva.
A do toho nám do všech možných stupňů škol vstupují diletanti z neziskovek, aby nás či naše děti poučili o tom, jak je důležité přijímat migranty a přemítat o svém sociálním pohlaví. A oč je to důležitější než Newton a egyptští faraoni. To je ostatně také dědictví paní Valachové, ale i Plagy či Beka – rozsáhlé balíky smluv s firmami typu Člověk v tísni, které si ve škole hraji na učitele a vymývají mozky žactvu.
A do toho nám do všech možných stupňů škol vstupují diletanti z neziskovek, aby nás či naše děti poučili o tom, jak je důležité přijímat migranty a přemítat o svém sociálním pohlaví. A oč je to důležitější než Newton a egyptští faraoni. To je ostatně také dědictví paní Valachové, ale i Plagy či Beka – rozsáhlé balíky smluv s firmami typu Člověk v tísni, které si ve škole hraji na učitele a vymývají mozky žactvu.
Cíl a účel? To je prosté, milý Watsone. Snížit kognitivní (poznávací) i behaviorální (jednací) kompetence mladé generace na úroveň ovcí, jimž stačí vědět, že ráno budou vyhnány na pastvu a večer zpět do chléva. Takové neodporují, neptají se, nepochybují, stačí, když mají plný žlab. Logika každé diktatury. V jedné takové jsme právě teď my.
Za pár dnů to můžeme změnit.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
