Poslankyně Motoristů sobě Gabriela Sedláčková se ostře ohradila proti kritice, kterou na adresu Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP) a osob s ní spojených zveřejnil kontroverzní politický aktivista Bohumil Kartous. Ve svém komentáři odmítla, že by bylo problematické, když se lidé dlouhodobě věnující určitému veřejnému tématu následně dostanou do politiky a snaží se je prosazovat i na legislativní úrovni.
Kartous ve svém textu kritizoval propojení některých osobností spojených se SOSP s veřejným životem a politikou. Sedláčková však považuje podobné výhrady za nepochopení běžného fungování demokratické společnosti.
„Je vcelku normální, že se do politiky dostanou lidé, kteří pracovali dříve v nezisku a vířili debatu o tom, čím se ten nezisk zabýval. Nejenom normální, řekla bych dokonce, že i logické. Lidé totiž často volí ty, kteří ve veřejné debatě hájí něco, co lidem chybí,“ uvedla Sedláčková.
Právě tento argument tvoří jádro její reakce. Sama připomíná, že se svobodě projevu věnovala řadu let ještě před vstupem do politiky. Skutečnost, že se dnes jako poslankyně zabývá tématy souvisejícími se svobodou slova, proto nepovažuje za nic neobvyklého.
Naráží přitom i na kritiku, podle níž mají lidé spojení se SOSP nyní větší vliv na veřejnou debatu i politické rozhodování.
„Ano. Fakt se v politice věnuji tomu, co bylo mnoho let předtím mojí expertízou. A přitom bych se mohla zabývat třeba obecným lékařstvím. Nebo kosmickým inženýrstvím,“ poznamenala ironicky.
Ve svém příspěvku zároveň připomíná, že podobné propojení mezi občanským sektorem a politikou je podle ní běžné napříč politickým spektrem. Poukazuje na to, že lidé často přicházejí do politiky právě z prostředí, kde se dlouhodobě věnovali určitému tématu a následně jej prosazují i ve veřejných funkcích.
„Také bych mohla psát o poslankyni za STAN, která pracovala pro Milion chvilek pro demokracii a nyní prosazuje obdobnou agendu. Nebo o jiné kolegyni z Pirátů. Ale víte, proč nepíšu?“ uvedla Sedláčková.
Významnou část komentáře věnuje samotnému pojetí svobody projevu. Podle Sedláčkové její obhajoba nemůže platit pouze pro názory, se kterými většina souhlasí.
„Když někdo hájí svobodu slova, hájí i tu dementní svobodu slova, dokonce včetně té proruské. Protože jestli je nějaký člověk proruský, pročínský, agresivní nebo zastává jiné extrémní postoje, chci to o něm vědět. A lidi poznáme většinou právě tak, že je necháme mluvit,“ napsala na sociální síti facebook Sedláčková.
Právě v tomto bodě se její pohled výrazně liší od přístupu, který podle ní reprezentují někteří aktivisté bojující proti dezinformacím. Sedláčková tvrdí, že otevřená společnost musí snést i názory, které považuje za mylné nebo škodlivé.
Současně odmítá představu, že úspěch tématu svobody projevu v politice představuje něco nelegitimního. Naopak jej interpretuje jako důsledek demokratické volby.
„Pokud je ten daný člověk zvolen a dostane se do politiky demokratickou a legální volbou, je to skvělé, protože mu to dává zpětnou vazbu, že po věci, kterou veřejně hájí, je poptávka. A na naší straně je holt poptávka po svobodě slova,“ uvedla Sedláčková.
V závěru svého komentáře se vrací přímo ke Kartousově kritice. Tvrdí, že veřejnost je schopna udělat si vlastní názor a nepotřebuje, aby jí někdo určoval, které názory jsou přijatelné a které nikoli.
Celou debatu proto nevnímá jako spor o konkrétní osoby, ale jako střet dvou odlišných pohledů na fungování svobodné společnosti. Zatímco jedni podle ní vidí řešení v omezování problematických názorů, ona považuje za správnou cestu jejich otevřené pojmenování a veřejnou konfrontaci.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: napřímo)
