Přesně před 84 lety, 10. června 1942, se odehrála jedna z nejtemnějších kapitol českých dějin. Německé jednotky obklíčily středočeské Lidice a zahájily akci, jejímž cílem nebylo pouze potrestání obyvatel obce. Cílem bylo vymazat Lidice z povrchu zemského i z lidské paměti.


„Národy, které zapomenou na tragická období svých dějin, nebo se snaží v myslích lidí vymazat jejich příčiny, velmi často zjistí, že historie má ošklivou tendenci se opakovat,“ napsal na síti facebook Štefec.

Podle něj je podobná připomínka důležitá právě dnes, kdy se podle jeho názoru Evropa znovu ocitá v atmosféře rostoucího napětí a militarizace.

„Jsme přesvědčováni, že se musíme připravovat na válku. Na smrt a ničení, jejichž rozsah by nejen překonal veškeré dosavadní válečné hrůzy, ale završil by je nejspíš i jen obtížně představitelnou jadernou apokalypsou,“ uvedl.


Rozhodl se zůstat se svými farníky až do posledních okamžiků. Nejstaršímu z popravených bylo 84 let. Nejmladšímu teprve čtrnáct. Tragédie tím však neskončila. Celkem 184 lidických žen bylo deportováno do koncentračního tábora Ravensbrück. Dalších dvanáct žen následovalo v následujících měsících. Padesát tři z nich se už nikdy nevrátilo. Zahynuly v koncentračních táborech nebo během pochodů smrti.

Když se přeživší ženy po válce vracely domů, čekalo na ně další utrpení. Dozvěděly se, že jejich manželé byli zastřeleni a většina jejich dětí nepřežila.

Právě osud lidických dětí označuje Štefec za nejděsivější část celé tragédie. Z celkového počtu 98 dětí jich nacisté sedmnáct vybrali k poněmčení. Měly být vychovány jako Němci a postupně zbaveny své původní identity.

Zbylých 81 dětí ve věku od několika měsíců až po čtrnáct let bylo odvezeno do vyhlazovacího tábora Chełmno v okupovaném Polsku. Tam byly podle historiků zavražděny výfukovými plyny ve speciálně upravených automobilech, které nacisté používali jako mobilní plynové komory.

„Věnujme dnešní den vzpomínce na Lidice a jejich zavražděné obyvatele. Věnujme jej památce dětí na školní fotografii, z nichž prakticky všechny zemřely v německých pojízdných plynových komorách,“ napsal Štefec.


Zpráva o nacistickém zločinu se dostala za hranice Protektorátu a rychle obletěla svět. Po válce vznikly nové Lidice a místo původní obce se proměnilo v národní památník připomínající jednu z největších nacistických represí na českém území.

Vedle historické vzpomínky se Štefec vrací také k současné politice. Kritizuje vedení Evropské unie, část evropských vlád i podle něj sílící snahy potlačovat historickou paměť národů střední a východní Evropy. Ostře se vymezuje také vůči oceňování ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a připomíná zločiny spojené s Ukrajinskou povstaleckou armádou během druhé světové války.

Podle analytika je právě připomínání Lidic důležité proto, aby se podobné tragédie nestaly pouze kapitolou v učebnicích.

„Děti a lidé z Lidic nesmí zůstat zapomenuti. Stejně tak nesmíme zapomenout na dalších více než tři sta tisíc obyvatel Československa zavražděných německými okupanty,“ napsal Štefec. „Věnujme dnešní den vzpomínce na jejich maminky, babičky a sestry zavlečené do koncentračních táborů i na jejich vesnici, zničenou s německou důkladností včetně stromů, rybníka a hrobů jejich předků.“