Debata o migraci patří v posledních letech k nejvýraznějším politickým i společenským tématům napříč Evropou. Západoevropské státy se dlouhodobě vyrovnávají s kombinací legální i nelegální migrace, která souvisí s demografickým stárnutím populace, potřebami pracovního trhu i geopolitickými krizemi. Velká města jako Londýn či Berlín zároveň čelí rostoucím nákladům na bydlení, tlaku na infrastrukturu, zdravotní péči i školství a hledají rovnováhu mezi ekonomickými přínosy přistěhovalectví a sociální soudržností. Právě proměna metropolí se často stává symbolem širší diskuse o tom, jak má Evropa migraci řídit a jaké důsledky přináší rychlá populační změna.

Na tuto situaci reagoval spoluzakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu a český herní vývojář Daniel Vávra, který se zamýšlí nad vývojem v Londýně, který podle něj ilustruje dopady dlouhodobě vysoké migrace na sociální strukturu města, dostupnost bydlení i fungování veřejných služeb. Upozorňuje také na ekonomickou závislost západních zemí na zahraniční pracovní síle a na obtížnost hledání politického řešení.

„Když vám bude někdo říkat jak je migrace důležitá a prospěšná věc a jak obohacuje, podívejte se na to, jak pomohla Londýnu a Británii.

V roce 1991 měl Londýn 6,89 milionu obyvatel. Z toho bylo 6 % evropských přistěhovalců a 15 % mimoevropských. 79 % Londýna tedy tvořili bílí rodilí Britové.

V roce 2026 má Londýn dle odhadů (poslední sčítání je 2021) 9,2 milionu obyvatel. Z toho je 16 % bílých evropských přistěhovalců a 51 % mimoevropských. Rodilí Britové tvoří v Londýně pouze 33 % obyvatel.

V absolutních číslech pokleslo množství bílých Britů v Londýně z 5,37 milionu na 3 miliony. To je o 2,4 milionu rodilých Britů méně za tři desetiletí. Pokud je vám padesát jako mě, pamatujete Londýn, který už neexistuje.

Ti lidé ale většinově nezmizeli, protože umřeli, ti lidé UTEKLI. 75 % z toho úbytku se prostě odstěhovalo jinam.

Zatímco Praha je stále ještě magnet pro mladé Čechy, kteří se do ní hrnou ze všech stran, z Londýna ročně uteče sto tisíc Britů. Z nich je 80 % rodilých.

Proč to dělají? Jedno vysvětlení je cena nemovitostí a života v Londýně. Pak je ovšem poněkud otázka, jak to, že rodilý Brit si nemůže dovolit život v hlavním městě své země, zatímco chudý imigrant ano a bydlí v domě po něm.

Druhé vysvětlení je kriminalita. Počet znásilnění stoupl od roku 1991 skoro 3×, krádeže a vykrádačky jsou na historickém maximu, útoky nožem stouply 3× na šílených 15 500 za rok.

Loupeže jsou na tom sice ‚jenom‘ stejně jako v devadesátkách, ale tam je VELICE pravděpodobné brutální zkreslení statistik tím, že to už nikdo nehlásí. Víte jaká je šance objasnění loupeže? JEDEN z DVACETI případů. V roce 1991 to byl JEDEN ZE ČTYŘ.

Vtipné je i to, proč tomu tak je. Dnes musí totiž policie analyzovat tisíce hodin záznamů z kamer a digitální stopy, na což nemá lidi. V roce 1991 se vyšetřování opíralo o svědectví a informátory, což v uzavřenějších komunitách tehdejšího Londýna fungovalo efektivněji. Takže to fízlování kamerami vlastně je ZHORŠENÍ. Plus tedy londýnská policie se dnes věnuje především zatýkání lidí za příspěvky na Facebooku.

Kdo páchá většinu trestných činů? Podle nejnovějších vládních statistik (Statistics on Ethnicity and the Criminal Justice System) tvořily minority v Londýně 59 % všech zatčených osob. Což je tedy poněkud zavádějící, protože ‚minority‘ se staly v Londýně majoritou a tedy je to číslo vlastně úplně normální.


Jen tak mimochodem, z Británie prchají i Poláci, kteří představovali v UK jednu z největších menšin. Jejich množství kleslo od roku 2017 o třetinu a důvod je jednoduchý. V Polsku je to lepší. Momentálně je nahradili Rumuni, ale když jsem byl v Londýně loni na jaře a s jedním se bavil, tak mi vykládal, jak je Londýn příšerný a že se v létě budou stěhovat zpět domů.

Jeden by tedy řekl, že do Londýna nepřišli ti nejlepší a moc si nepomohl, jenže pak zjistíte pro každého ‚okamurovce‘ poněkud šokující věc. Migranti v Británii mají častěji vysokoškolský titul než rodilí Britové. Například u migrantů z Nigérie má titul 68 %, u Indů 51 %. Pro srovnání, u bílých Britů je to jen 31 až 34 %. A například Indové mají nižší kriminalitu než rodilí Britové.

To poněkud narušuje představy bojovníka proti migrantům.

Každopádně otázkou je, jak pomohlo rodilým Britům, že jejich vláda umožnila naprosto nekontrolovanou migraci? Jak pomohlo rodilým Britům, že se Londýn zvětšil skoro na dvojnásobek a je to v zásadě město cizinců? Kolik Britů má díky tomu lepší práci či vzdělání? Jak to pomohlo ekonomice?

HDP na obyvatele posledních 15 let v podstatě stagnuje.

Britský model služeb je dnes na migrantech existenčně závislý, protože se mu podařilo zlikvidovat vlastní odborné školství a motivaci domácích pracovat v určitých sektorech. Což se děje i u nás a všude na západě.

Bez migrantů by zdravotní systém zkolaboval do 24 hodin. Přibližně 35 % lékařů a 27 % sester v UK se narodilo v zahraničí. U sociální péče (domovy důchodců) tvoří migranti v Londýně až 60 % personálu.

Jenže! Kladný ekonomický přínos mají především evropští migranti jako Poláci, Rumuni a Češi.

Mimoevropští migranti (dlouhodobě) mají záporný efekt. Jako skupina odčerpávají ze systému více, než do něj vloží.

Příliv milionů lidí vytvořil v Londýně chronický nedostatek bytů. To vyhnalo ceny do extrémů, což v důsledku vytlačilo ony 2,4 milionu původních Britů.

Noví lidé představují extrémní zátěž pro zdravotní a sociální systém, který v UK prakticky kolabuje.


Takže zatímco korporáty získaly levnou pracovní sílu, pro běžného Brita šlo všechno do kopru. Ceny bydlení jsou nedostupné, veřejné služby (lékař, školy) jsou přeplněné k prasknutí, doprava kolabuje a bezpečnostní situace v ulicích (znásilnění, nože, loupeže) se prokazatelně zhoršila.

A jaké jsou predikce do budoucna? V roce 2050 klesne podle odhadů podíl rodilých Britů na 20 %.

Londýn se pravděpodobně stane prvním městem v UK, kde islám bude mít stejné nebo větší zastoupení než křesťanství (v roce 2021 tvořili muslimové v Londýně 15 %, ale v nejmladších věkových skupinách je to přes 30 %).

Očekává se masivní sociální nerovnost a kolaps chudších čtvrtí.

Kdyby ovšem Británie začala masivně ‚reemigrovat‘, nastane kolaps, protože emigranti představují hlavní pracovní sílu v mnoha oborech, včetně zdravotnictví a sociálních složeb. Navíc má většina z nich občanství. Za předpokladu, že by nová vláda přistoupila k podobně intenzivním deportacím jako v USA, tak stejně nemůže legálně deportovat více než 800 000 lidí z celé Británie.

To je jen zlomek ze 14 milionů lidí s mimoevropským původem. Cca polovina jsou děti migrantů narozené v UK. Jen cca třetina nemá britský pas.

V Londýně žije téměř polovina z těchto lidí. Zbytek žije ve městech jako Birmingham, Leicester, Manchester a Bradford. Kde taktéž migranti představují 40 až 60 % obyvatel. Naopak na venkově tvoří cca 5 % populace.


Největší migrace a největší naturalizace (udílení občanství) nastala za vlády konzervativce Camerona, který ve volbách sliboval, že sníží čistou migraci z tehdejších stovek tisíc na ‚desítky tisíc‘ ročně. Cameron sliboval snížit migraci a místo toho se zvýšila a ještě těm lidem rozdával pasy. Během Cameronovy vlády (zejména v prvních letech 2010 až 2013) dosáhl počet udělených britských občanství absolutních rekordů.

Zatímco Theresa Mayová (tehdejší ministryně vnitra) navenek mluvila o ‚nepřátelském prostředí‘ pro migranty, její úřad masivně odbavoval žádosti lidí, kteří přišli za předchozí labouristické vlády.

Boris Johnson vyhrál volby s heslem ‚Get Brexit Done‘ a slibem zavedení bodového systému po vzoru Austrálie. Tvrdil, že to umožní vybírat si jen ty nejlepší a celkově snížit počty.

Místo poklesu přišel historický rekord. Čistá migrace v roce 2023 dosáhla šílených 944 000 lidí (pro srovnání: před Brexitem to bylo kolem 300 000).

Vláda Borise Johnsona paradoxně migrační pravidla pro lidi mimo EU rozvolnila. Odstranili roční stropy pro kvalifikované pracovníky a snížili hranici požadovaného vzdělání i platu.

Bylo to čistě ekonomické rozhodnutí maskované vlasteneckou rétorikou. Potřebovali statisíce lidí do sociálních služeb, ale nechtěli jim platit britské mzdy. Migranti z Nigérie a Indie byli levnější řešení. Britské vysoké školy se staly závislými na školném od zahraničních studentů (hlavně z Číny a Indie). Vláda jim umožnila brát si s sebou rodinné příslušníky, což čísla migrantů nafouklo o dalších 150 000 lidí ročně.

Volič, který v roce 2016 hlasoval pro Brexit, aby v Londýně bylo ‚více Britů‘, dostal v roce 2026 město, kde: Poláci a Češi odjeli domů a nahradil je trojnásobný počet lidí z Afriky a Asie.

Naprosto totální zrada voličů. A ta změna je fakticky nevratná.

Myslete na to, až vám bude zase Rakušan, nebo Kupka slibovat, jak teď už určitě bude Evropská unie hlídat hranice, protože migrace je problém.

VŠICHNI JEJICH KAMARÁDI A PARTNEŘI, CO TO V MINULOSTI SLIBOVALI, NAPROSTO NEHORÁZNĚ LHALI A TEĎ UŽ S TÍM NEJDE NIC DĚLAT.

A lhali proto, protože nemají žádné lepší řešení brutálního ekonomického problému způsobeného extrémně nízkou porodností, který nedokážou napravit, takže migraci potřebují, aby státy nezkolabovaly.

Jako západ stojíme před neřešitelným problémem. A když vám někdo bude slibovat masivní remigraci, tak pravděpodobně lže, nebo nemá plán. Naše ekonomiky v příštích dvaceti letech, pokud se něco zásadního nestane s porodností, nebo lidskou práci nenahradí roboti a AI, nemají šanci se bez migrace obejít,“ napsal na sociální síti Facebook spoluzakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP) Daniel Vávra.