V této souvislosti upozorňuji zejména na analýzu nákupu dvou letek F-35A Kanadskými královskými vzdušnými silami (tedy partnera projektu F-35 úrovně 3) z roku 2021, která stanovila cenu pořízení tohoto systému, včetně navazující infrastruktury velení a řízení, na 11 mld USD (tedy cca 230 mld. Kč). Tento rozpočet je kopií toho, co čeká ná, pokud si řečený letoun o síle dvou letek (24 strojů) pořídíme. Také provozní a udržovací náklady, které jsou na dvojnásobku Gripenu, rozhodně pro tento záměr příliš nesvědčí.

První demonstrátory F-35A byly exportně dodány Nizozemsku v letech 2008 a 2009. Dodávky dalším zákazníkům (Austrálii a Itálii) však začaly až v rámci Lotu VI v roce 2012. Program tedy vývozně běží již bezmála 12 let. V tuto chvíli jsou vystaveny pevné objednávky na 2477 letounů F-35A plus 497 letounů F-35B plus 353 letounů F-35C (pouze USA). Tedy na celkové množství 3330 letounů F-35 všech tří variant, a to dnešním 16 zákazníkům, z nichž plných deset zemí má v programu různé priority jako technologičtí partneři různé úrovně.

Česká republika je zatím v situaci, kdy teprve zvažuje podpis smlouvy, stejně jako též Řecko, Portugalsko a Rumunsko. Přidá se tedy někdy příští rok na samý chvost zákaznických zemí, s dodávkami někdy v druhé polovině třicátých let. O jakýchsi předběžných opračních schopnostech se tedy dá mluvit v nejlepším případě okolo roku 2040 (a to jsou FAKT hodně optimistická data). V té době bude projektu F-35 už 44 let, od prvního letu uplyne 34 let a od prvních dodávek 28 let. Pokud bychom si udělali paralelu např. s životním cyklem veleúspěšného letounu F-16, budeme se tedy v roce 2040 nacházet zhruba v roce 2007 služby tohoto matadora modrého nebe. V prvních zákaznických zemích se začne F-35 už vyřazovat, další země budou původně dodané letouny modernizovat. Nebude to už zkrátka žádný výkřik moderní techniky. Ale hlavně: v roce 2042 tady už 13 let nebudou létat Gripeny, jejichž pronájem definitivně skončí v roce 2029. Jak hodlá ministerstvo obrany zajistit obranu vzdušného prostoru ČR zajistit v mezičase, je velkou otázkou, když zatím dělá všechno proto, aby naštvalo Švédy, pro provoz jejichž Gripenů zde máme vytvořeny podmínky.

Mezi léty 2030-2040 se očekává nástup letounů šesté generace, které budou hlavní bojovou platformou budoucího válčiště. Pokud pomineme čínský projekt J-28 a ruský PAK-DP (MiG-41), které jsou politicky neprůchodné a americké F/A-XX a NGAD, které jsou zase zjevně mimo potřeby českých vzdušných sil, budou se v té době už vyrábět nejméně dva letouny, které by pro nás mohly být technologicky, průmyslově i vojensky relevantní. Prvním je francouzsko-německo-španělský projekt FCAS (Future Combat Aircraft System) a druhým potom britsko-japonsko-italsko-švédský GCAP (Global Combat Air Programme). V tuto chvíli se formují konsorcia a podepisují partnerské smlouvy. Hlavními uživateli těchto letounů budou jistě Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Švédsko ale i Belgie a potenciálně i Rakousko či Maďarsko, kromě mnoha asijských zájemců.

Zkrátka namísto toho, abychom se dívali dopředu, zařadíme se zase poslušně na technologický i vojenský chvost světa a vyplýtváme prostředky, které bychom mohli rozumně zužitkovat pro perspektivní spolupráci a technologický růst, na pořízení výběhového typu letecké techniky. Nasereme přitom Švédy, kteří se k nám chovali posledních 18 let provozu Gripenů v ČR, více než slušně a ještě lžeme vlastním občanům o všem možném, od pořizovací ceny přes provozní náklady a (ne)zabezpečení obrany vzdušného prostoru, až po možnosti využití té nevzhledné elektronické krabice.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX