Ještě před několika týdny bojovalo v Praze na Olympiádě dětí a mládeže 3 500 mladých sportovců ze všech čtrnácti krajů. Soutěžilo se ve 23 sportech a 101 disciplínách, nechyběl slavnostní nástup, olympijská symbolika ani atmosféra připomínající skutečné olympijské hry. Český olympijský výbor projekt dlouhodobě představuje jako jednu ze svých nejvýznamnějších aktivit pro mladé sportovce.
Po skončení her se však pozornost přesunula od medailí k penězům. Ministr školství Robert Plaga odmítl pokračovat v modelu, při němž MŠMT podporovalo pořádání Olympiády dětí a mládeže. Ministerstvo uvedlo, že v letech 2023 a 2024 poskytlo na organizaci akce vždy 20 milionů korun. Veřejné prostředky přitom dostával přímo pořadatelský kraj, nikoli Český olympijský výbor.
Plaga argumentuje tím, že jde o sportovní projekt ČOV a krajů a že financování sportovních akcí bylo po vzniku Národní sportovní agentury přesunuto mimo MŠMT. Ministerstvo současně tvrdí, že projekt mají financovat zúčastněné kraje, sponzoři a Český olympijský výbor. Rozhodnutí vyvolalo ostrý politický spor. Ten ale zakrývá podstatnější otázku. Nejde jen o to, kdo zaplatí dvacet milionů korun. Jde o to, co vlastně stát chce podporovat, když mluví o sportu dětí.
Dvě různé cesty ke sportu
Olympiáda dětí a mládeže má nepochybnou sportovní hodnotu. Mladí závodníci dostávají možnost zažít atmosféru velké multisportovní akce, reprezentovat svůj kraj a soutěžit s nejlepšími vrstevníky z celé republiky. Pro řadu z nich může jít o důležitý okamžik jejich sportovního vývoje. Je ale potřeba přesně říci, komu je projekt určen.
ODM není klasickou školní postupovou soutěží, do které dítě vstoupí ve své škole a přes okresní a krajské kolo může postupovat dál. Český olympijský výbor sám uvádí, že nominace pro jednotlivé sporty vytvářejí a garantují národní sportovní svazy podle vlastních kritérií. Krajští trenéři následně sestavují nominace jednotlivých výprav. Jde tedy především o soutěž dětí, které už ve sportovním systému jsou a byly pro reprezentaci svého kraje vybrány.
Vedle toho existuje jiný model. Školní sportovní soutěž může začít prakticky u každého dítěte. Nejdříve ve škole, potom v okrese, následně v kraji a v některých kategoriích až na celostátní úrovni. Její společenskou hodnotou proto není pouze hledání budoucích reprezentantů. Může k soutěžení a pravidelnému pohybu přivést také dítě, které zatím není členem sportovního klubu.
Právě tento princip nyní samo MŠMT výslovně podporuje. Pro rok 2026 vyčlenilo na sportovní soutěže žáků 32,3 milionu korun. U prvního stupně základních škol podporuje soutěže do okresní úrovně, u druhého stupně do krajské úrovně a u středních škol až po ústřední kola. Ještě zajímavější je zdůvodnění samotného ministerstva. Cílem systému má být rozšíření účasti na co největší počet žáků tak, aby se soutěží neúčastnily stále jen stejné děti, které už sportují ve volném čase.
Právě zde získává současný spor jiný rozměr. Na organizaci jednoho ročníku ODM poskytovalo MŠMT 20 milionů korun. Celá letošní výzva ministerstva na systém školních sportovních soutěží v České republice má 32,3 milionu. Nejde o přímo srovnatelné rozpočtové položky a nebylo by správné jednoduše tvrdit, že jedny peníze lze automaticky převést na druhé. Poměr částek však dobře ilustruje rozdíl mezi dvěma způsoby podpory sportu dětí. Jeden se snaží vytvářet co nejširší základnu. Druhý nabízí atraktivní vrchol dětem, které už se do sportovního systému dostaly.
Stejnou otázku si začal klást i MOV
Zajímavé je, že podobnou otázku nyní řeší samotné mezinárodní olympijské hnutí. Mezinárodní olympijský výbor v květnu pozastavil proces výběru pořadatele Youth Olympic Games 2030. Nezrušil přitom olympijské hry mládeže – Dakar 2026 ani zimní hry Dolomiti Valtellina 2028 nejsou rozhodnutím dotčeny.
Důvod strategické pauzy je však pro českou debatu pozoruhodný. Předsedkyně MOV Kirsty Coventry po konzultacích s národními olympijskými výbory a mezinárodními federacemi uvedla, že výsledky nebyly jednoznačné a že uvnitř olympijského hnutí chybí společná představa, jakou funkci mají Youth Olympic Games vlastně plnit. MOV proto chce nejprve vytvořit širší strategii práce s mladými lidmi a teprve potom rozhodnout, jak mají budoucí hry vypadat.
Česká Olympiáda dětí a mládeže není kopií Youth Olympic Games – vznikla už v roce 2003, tedy několik let před rozhodnutím MOV vytvořit světové olympijské hry mládeže. Paralela je však zajímavá. Také MOV si začíná klást otázku, zda velká reprezentativní sportovní událost sama o sobě plní širší cíl zapojování mladých lidí do sportu.
Kde končí veřejný projekt a začíná olympijský marketing
ODM má ještě jednu stránku, o které se v politickém sporu mluví méně. Jde zároveň o významný projekt olympijského hnutí se silnou značkou a komerčními partnery. Na organizaci jednotlivých ročníků se vedle Českého olympijského výboru podílí také Česká olympijská a.s., stoprocentně vlastněná obchodní společnost ČOV, která zajišťuje jeho marketingové, reklamní a partnerské aktivity.
Na tom není nic neobvyklého ani samo o sobě problematického. Soukromé peníze jsou pro sport důležité a čím větší část nákladů dokážou komerční partneři zaplatit, tím menší může být požadavek na veřejné rozpočty. Právě proto je ale legitimní položit otázku opačnou. Pokud je ODM dostatečně atraktivním produktem na to, aby poskytovala marketingovou hodnotu partnerům olympijského hnutí, jak velkou část jejích nákladů má financovat veřejný sektor a jak velkou olympijské hnutí společně se svými obchodními partnery?
To není argument proti ODM ani proti Českému olympijskému výboru. Je to otázka správného rozdělení veřejných a soukromých peněz. A v tomto světle má argument ministra Plagy větší systémovou logiku, než jakou naznačuje současná politická přestřelka. Pokud má MŠMT omezené prostředky a jeho úkolem je především dostat k pohybu širokou populaci školních dětí, dává smysl položit otázku, zda mají jeho peníze směřovat do výběrové sportovní události, nebo do systému soutěží začínajícího přímo ve školách.
Olympiáda dětí a mládeže přitom může mít v českém sportu své pevné místo. Může motivovat talentované sportovce, vytvářet vzory a představovat atraktivní vrchol jejich sportovní cesty. Vrchol ale funguje pouze tehdy, pokud pod ním existuje dostatečně široká základna.
Proto možná není hlavní otázkou současného sporu, zda je Olympiáda dětí a mládeže dobrým projektem. Její sportovní a motivační hodnota je nesporná. Podstatnější otázka zní jinak: Má stát omezené prostředky ministerstva školství investovat především do vrcholu pyramidy, nebo do systému, který umožní co největšímu počtu dětí vůbec začít sportovat, soutěžit a případně se jednou k tomuto vrcholu dostat?
Právě odpověď na tuto otázku ukáže, zda jednotlivé části státní politiky podpory pohybu a sportu dětí tvoří jeden promyšlený systém.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Ministerstvo školství – Výzva na podporu sportovních soutěží v roce 2026; 2. Český olympijský výbor – Olympiáda dětí a mládeže 2026 a systém nominací; 3. Inside the Games – IOC pozastavil proces Youth Olympic Games 2030; 4. ČTK / Blesk – MŠMT odmítlo další podporu Olympiády dětí a mládeže
