Celou společností hýbou obavy, jakým způsobem bude možné hradit zálohy za plyn a elektrickou energii. Již dnes jsme svědky zavírání obchodů a provozoven, ceny vstupů přerostly pro některé únosnou míru.

I proto je velkým překvapením, jak moc v klidu je sportovní prostředí. Zatímco zástupci všech možných odborných komor leští příslušní kliky, sportovci jsou zalezlí a doufají, že vše opět nějak dopadne. Kromě předsedy České unie sportu Miroslava Jansty a předsedy Sdružení sportovních svazů ČR Zdeňka Ertla, kteří se snaží poukazovat na možné důsledky, není slyšet zásadních varování. Přitom energeticky náročných sportovišť najdeme víc než dost. Alois Hadamczik jako nový šéf hokejového svazu sice zmínil problematiku zimních stadionů, ale většina klubů spoléhá na fakt, že stadiony jsou ve vlastnictví měst, tudíž se jich problém faktur nemusí týkat. 

Prezident Českého tenisového svazu, stejně jako Českého volejbalového svazu zřejmě hledají nějaká tajná ložiska plynu, jak jinak si vysvětlit jejich mlčení. Naprosto šokující je mlčení jedné z největších sportovních organizací. Vedení České obce sokolské je spokojené s informací o zastropování cen pro sportovní subjekty. Naprosto katastrofálně však zapomíná, kdo má být poskytovatel příslušného programu. 

Pro Ministerstvo průmyslu a obchodu totiž platí jiné výklady než pro Národní sportovní agenturu. A dle podobných rozhodnutí MPO budou Sokolové spadat do kategorie tzv. velkých podniků, tedy nebudou moci o zastropování požádat. Že je to v případě energeticky velmi náročných historických budov sokoloven téměř smrtelné, je zbytečné jen začít uvažovat. 

Problémem jsou stanovy spolku, podle kterých jsou všechny malé jednoty pouze tzv. pobočnými spolky a jsou součástí spolku zapsaného. Jde tedy o jakýsi holding, kdy je na všechny jednoty pohlíženo jako na jeden celek. Tento výklad vychází z evropských předpisů a liší se od praxe, kterou používá Národní sportovní agentura a podle které o dotace do sportu žádá každá jednota sama. 

Sokolové by se měli okamžitě připojit k Janstovi a jeho kolegům, kteří poukazují na chaos připravovaného opatření. Protože právě Sokolové v současné situaci budou nejvíce postiženi. Někteří zainteresovaní možná oprávněně poukazují, že Sokolové v budovách i podnikají v jiné než sportovní oblasti, tudíž by mohlo docházet k nedovolené podpoře, ale stát by neměl dopustit, aby díky ekonomické krizi zůstala velká skupina dětí bez možnosti sportovat. Bohužel, staré sokolovny mnohdy nemají alternativu, tělocvičny škol jsou již dnes plné kroužků a nejsou schopné absorbovat další sportovní oddíly. 

Podobně je na tom Sportovní centrum Nymburk. To sice dokázalo v posledních letech generovat zisk, bohužel díky investiční politice předchozích vlád bylo nutné tento zisk používat do nutných rekonstrukcí v areálu. Projekt, možná až příliš ambiciózní, leží u ledu a vedení centra je nuceno lepit jednu záplatu za druhou. 

Bohužel, stejně jako v posledních desetiletích nevznikaly velké kulturní stavby (jedno divadlo za 30 let, koncertní sál ani jeden), tak sportovní infrastruktura o tom není o mnoho lépe. A je jedno, která část politického spektra byla u moci, kromě fotek s úspěšnými sportovci nic nevzniklo (stavbu O2 arény sice sport zaplatil, ale i díky macešskému přístupu státu ztratil zásadní zdroj financování, haly v Třinci, Liberci a Karlových Varech mají svůj zvláštní příběh). Účet za zastaralá sportoviště tak budou sportovci velmi draze ztrácet a tentokrát by je v tom stát neměl nechat plavat samotné.