Obě tyto země totiž pojil jeden společný zájem, kterým bylo zabránit vzniku nezávislého kurdského státu a zamezit jeho přístupu ke Středozemnímu moři.
Turecko dlouhodobě považuje Kurdy za existenční hrozbu. Ankara se obávala, že úspěšný pokus o vytvoření nezávislého kurdského státu by podpořil separatistické tendence uvnitř Turecka. Kurdská expanze směrem k Středozemnímu moři by navíc mohla posílit jejich ekonomickou a politickou nezávislost. Z těchto důvodů Turecko spustilo vojenské operace na severu Sýrie a vytvořilo tzv. bezpečnostní pásmo, které má oddělit kurdské oblasti od tureckých hranic, uvádí v komentáři pro server ProNews Theofrastos Andreopoulos.
Pro Rusko bylo hlavní prioritou udržení strategických základen v Tartusu a Latakii, které představují klíčové body pro projekci ruské moci ve Středomoří. Navíc Moskva chtěla zabránit stavbě plynovodu z Kataru do Evropy přes Sýrii, což by mohlo ohrozit její dominantní postavení v evropském energetickém sektoru. I přesto, že Rusko zpočátku podporovalo Asada, jeho neschopnost účinně kontrolovat situaci v zemi přiměla Moskvu změnit kurz.
Není náhodou, že ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil islamistické skupiny v Sýrii za „legitimní opozici“. Tento krok signalizoval odklon od dřívější ruské rétoriky, která všechny tyto skupiny považovala za teroristy. Tento postoj měl za cíl usnadnit jednání mezi opozicí a syrskou vládou a zajistit ruské zájmy v oblasti.
Jedním z klíčových faktorů destabilizace syrského režimu byla i role Spojených států. Kurdové, kteří získávali podporu od USA, kontrolovali významné ropné zdroje v oblasti Deir Ezzor. Američané jim tuto podporu poskytovali výměnou za jejich ochotu hájit americké zájmy. Po zvolení Donalda Trumpa do Bílého domu však dochází ke změně americké politiky. Trump, na rozdíl od svého předchůdce Joea Bidena, není ochoten pokračovat v podpoře kurdských ambicí, což dále oslabilo jejich postavení.
Pád M. Asada znamená praktický konec kurdských snah o vytvoření vlastního státu. Turecké jednotky, které se nyní přímo angažují v Sýrii, zajistily, že kurdská území byla odříznuta od přístupu k moři. Současně posílila turecká přítomnost na hranici s Izraelem, což vedlo k novým bezpečnostním obavám v Tel Avivu.
Psali jsme:
Izrael, který považuje tuto situaci za vážnou hrozbu, dokonce zahájil vojenské operace na syrském území, aby zajistil svou bezpečnost na Golanských výšinách. Napětí mezi Ankarou a Tel Avivem roste, přičemž Erdoganova rétorika vůči Izraeli je stále ostřejší.
Geopolitické zájmy Ruska a Turecka výrazně ovlivnily vývoj syrského konfliktu a vedly k pádu režimu Bašára Asada. Hlavním cílem obou zemí bylo zabránit vzniku nezávislého kurdského státu, což se jim díky koordinovaným krokům podařilo. Tento vývoj však přinesl nové výzvy pro celý region, který nyní čelí zvýšenému napětí mezi Tureckem, Izraelem a dalšími aktéry. Budoucnost Sýrie zůstává nejistá, zatímco Kurdové a jejich sny o nezávislosti se ocitli na pokraji zániku.
(jar, pronews.gr, repro: crux)
