Už v předchozích čtyřech volbách Orbán (s jeho stranou Fidesz) rovněž vyhrál v počtu ústavní většiny křesel (k níž v Maďarsku stačí 133 mandátů). Ale hra čísel jde dál. I v různých konsekvencích, souvislostech, synergiích, atd. , píše v komentáři Pavel Foltán.
Tak například: Proč lze Magyárovu stranu Tisza považovat za „ministranu“? Proto, že má pouhých 38 členů (slovy třicet osm). Což v regionu středoevropských zemí tzv. bývalých „satelitů RVHP“ a tedy včetně Maďarska, Slovenska i České republiky i my dobře známe z vlastní zkušenosti. Hned po převratu 1989 a rychlém rozpadu tzv. Občanského fóra (OF) a tzv. Verejnosti proti násiliu (VPN) a po následném roztržení Československé federace na dva tzv. „nové státy“ (vše jak už dnes obecně známo – bylo řízeno zvenku) i u nás vznikla řada mini a pidi stran. A ty se časem dostaly i do parlamentních a tedy i do vládních struktur, kde měly velký politický vliv (čili logicky zcela nepřiměřený k velikosti a významu své členské základny). Tak například a jen tak namátkou ODA, US-DEU, Věci veřejné (alias „Veverky“ coby vzorový projekt tzv. polit-marketingu) a některé další „trvalky“ politické scény v tuzemsku. A kdo to ještě dobře pamatuje (a dost zblízka), tak ten ví, jak tyhle polit-projekty dopadly a pamatuje i to, jaké škody to napáchalo na stavu místní politické scény, politické „kultury“, ale – a to hlavně – na stavu společenských vztahů a místní demokracie – řečeno s Karlem Krylem DEMOKRATURY, což je mnohem přesnější a výstižnější. A podobně tomu až donedávna bylo i na Slovensku – a to s podobně velmi negativními důsledky, jako i tady u nás. Tolik středo-evropsky regionální historická zkušenost z předchozích už bezmála čtyř desetiletí politického vývoje. Ve stylu „krok vpřed, dva kroky vzad“? A řečeno s vox populi „s EUrosajuzem na věčné časy a nikdy jinak“? Jak dávno známo – říká se „vox populi – vox Dei“… A mezitím ten jejich EUrosajuz se jim už rozpadá.
Nicméně zpátky do Maďarska těchto a budoucích dnů: Magyárova strana Tisza tedy má celkem všeho všudy 38 členů (ergo straníků) a má obsadit 138 parlamentních křesel – tedy o rovných 100 křesel víc, než má ta nová vládní strana členů. A když by všech 38 členů strany Tisza neusedlo do poslaneckých lavic, pak by Magyar musel sehnat ještě o to víc loajálních nestraníků. Ale tím jeho počty na stranicko-politickou soupisku nominantů nekončí, protože (s největší pravděpodobností) teď ještě bude muset také sestavit novou vládu, což je nejspíš dalších 8 lidí (pokud předseda vlády nebude mít plán počet ministrů navýšit). A jak známo, kádrová politika (anóbrž „práce na úseku lidských zdrojů“) není žádná legrace ani dole, natožpak nahoře a ještě výš. Takže i to bude pro dosud advokáta-aparátčika Magyára nepochybně novinka v jeho dosavadní nejen politické kariéře – protože předseda vlády není „jen“ politik, ale měl by být i skvělý a velmi zkušený manažer. Tedy má-li být úspěšný a má-li vydržet déle, než jenom jedno volební období – přičemž Orbán za těch svých 16 let v čele vlády Magyárovi nasadil tu pomyslnou laťku hodně vysoko (nejen co do té výdrže).
Ohledně případného složení budoucí Magyárovy vlády prý už se odkudsi z nějakých zahraničních zdrojů proslechlo něco jako že ministrem hospodářství by údajně mohl být člověk, co byl ve společnosti Shell (prý ex-místopředsedou představenstva), což prý by některé kruhy mohly vnímat i jako posílení aktivit i např. British Petroleum (BP) a tím i britských zájmů na definitivní odstřižení přímého dovozu ruské ropy do regionu států V4 a okolí možná dřív, než do roku 2030 coby z EU daného termínu. Inu, zatím největší tzv. ropná krize (možná přesněji řečeno „ropná válka“) je prý v současnosti největší od začátku 70. let minulého století. A to i přes to, že ty ropné zásoby na kontinentu ve skutečnosti prý nejsou zase až tak moc krizové, jak se to na burzách a na trhu obecně jeví a prezentuje v globál mediálních mainstreamech – a tak např. v holandských skladech už prý se zásobami ropy mají „nerudovský problém“ – anóbrž „kam s ní“. Ani to však obyčejným lidem ceny pohonných hmot (aj. energií) a potažmo ani ceny všeho zboží nezlevní – spíš naopak. A to nejen v Maďarsku ani po těchto docela zajímavých volbách. Totiž ten problém je o něco výš, anžto „ryba smrdí od hlavy“ – jak obecně známo z prastarých moudrostí všeho lidu. Velká většina lidí v Maďarsku právě dala Magyárovi tak trochu něco jako bianco šek. A to v situaci, co je nejen v EU a okolní Evropě, ale globálně tenčí, než tenký led, přičemž i ty tradiční jistoty tajou jak jarní sníh, zatímco naděje a očekávání jsou převeliká (možná mají tak trochu až godotovský rozměr – a pak by to případné vystřízlivění ze sladce volebního opojení mohlo být hořce kyselé – a popravdě ten Brusel má co dělat sám se sebou).
V souvislosti s obsazením postu zamini (MZV) v Magyárově vládě se prý mluví (jakož o horké kandidátce) o jedné ex vysoké představitelce Globsec – což do nějaké míry naznačuje i směr předpokládané EU orientace nové vlády. Možná by leckde leckdo mohl říct, že ve srovnání s Orbánem bude ve vztahu k Bruselu vypadat Magyár asi jako králíček azurit. Nicméně kdo nemá klapky na očích, ten ví, že i krajně servilní přístup Fialovy vlády jentaktak přežil jedno volební období a pak zažil volební krach (pro fialovou ODS i stranický – a to ta partaj už kdysi měla víc, než těch pouhých 38 členů). Uřídit bez problémů politickou a státní mašinu jen s malou partají s 38 členy asi nebude procházka růžovým sadem, když navíc Magyár údajně všem z nich ne zcela důvěřuje. V poslaneckém klubu Tisza k dosažení prosté většiny bude muset vždy mít na své straně alespoň 62 nestraníků + 38 „svých“ straníků. A k dosažení té ústavní většiny to bude už 95 nestraníků + 38 straníků. Ve stále turbulentnější době pod stále větším tlakem hlavně zvenčí (viz nových 27 podmínek z Bruselu hned po volbách) to bude nelehká práce. Nota bene zatím bez oboustranných zkušeností. A spolehlivá stranická i mimostranická disciplina se získává velkou přirozenou autoritou dlouhodobě prověřenou v každodenní praxi. Přičemž ale času není nazbyt, protože přihořívá o překot. A až bude horko a husto, pak dojde trpělivost i českým holubičím povahám, natožpak maďarským čardášovým princeznám, co Magyara houfem volily.
A co se těch čísel ještě týče, tak z maďarských voleb (zejména pro politickou scénu v ČR) plyne jedna srovnávací zajímavost – do maďarského parlamentu se dostaly jen 3 (slovy tři) samostatné politické subjekty. Že by inspirace…?
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
