Prezident Petr Pavel podle Karoliny Stonjekové stále častěji nevystupuje jako hlava státu, která hájí české zájmy, ale jako politik, který je oslabuje. Ve svém pondělním streamu na kanále Xaver Live mu vytkla podporu eura, opakované výpady proti vládě v zahraničí, tlak na vyšší výdaje na obranu i jeho dlouhodobé směřování k hlubší evropské integraci.
Hned v úvodu se vrátila k prezidentově cestě do Estonska. Pavel tam znovu kritizoval vládu kvůli obraně, což Stonjeková označila za další příklad zvláštního pojetí státnictví. Připomněla, že prezident sám podepsal rozpočet, jehož součástí jsou i současné výdaje na obranu. Ve chvíli, kdy pod něj připojil svůj podpis, podle ní podobná kritika přestává dávat smysl.
Nešlo ale jen o obranu. Stonjeková upozornila i na prezidentovo další oblíbené téma, kterým je přijetí eura. Pavel podle ní znovu sáhl po starém argumentu, že Česká republika má sedět u stolu, kde se rozhoduje, a ne čekat za dveřmi. Právě tato věta podle ní provází českou debatu o Evropské unii už desítky let a realita ji dávno vyvrátila.
Jako příklad uvedla Green Deal. Česká republika podle ní u stolu také seděla, jenže výsledek to nijak nezměnilo. „Buďto jsme u stolu, kde se rozhoduje, ale na to rozhodování nemáme absolutně žádný vliv, nebo u toho stolu sedíme a mlčíme. V horším případě odkýváme všechno, co je nám ke kývnutí předloženo,“ shrnula svůj pohled.
Prezidentovu podporu eura zasadila do širšího obrazu evropské politiky. Připomněla pokles podílu Evropské unie na světovém HDP a odmítla představu, že euro automaticky znamená hospodářský rozvoj. Vysmála se i argumentu, že by si Česká republika po přijetí eura mohla levněji půjčovat. Podle ní to v překladu znamená jediné: mohla by se rychleji a radostněji zadlužovat.
V této části padla nejtvrdší formulace celého streamu. Stonjeková spojila prezidentovu podporu eura, jeho výroky o Spojených státech evropských a opakované výpady proti vládě do jedné teze. Pavel podle ní „nadále hrdinně a neohroženě funguje v týlu nepřítele“, jen během kampaně zapomněl říct, že za nepřítele považuje Českou republiku.
Právě v tom vidí největší změnu posledních let. Podle Stonjekové na Hradě nesedí prezident, který kope za Českou republiku, ale prezident, který do ní kope. Ať už jde o euro, obranu, zahraniční politiku nebo představu stále těsnější evropské integrace.
Euro není cesta
Od Pavla se Stonjeková přesunula k širší debatě o Evropské unii a Západu. Připomněla staré fialovské heslo, že Česká republika „patří na Západ“, a postavila ho proti záběrům z Francie po vítězství Paris Saint-Germain v Lize mistrů. Hořící auta, chaos v ulicích a násilnosti podle ní během několika vteřin rozmetají laciné politické fráze o tom, kam má Česko patřit.
Zdůraznila, že nezpochybňuje západní ukotvení České republiky. Vadí jí ale prázdné slogany, které nechtějí vidět, jak se část západní Evropy mění. Podle ní se právě na těchto obrazech ukazuje, kam může vést migrační politika, před kterou česká veřejnost dlouhodobě varovala.
Nebýt masivního odporu Čechů proti kvótám, přerozdělování migrantů a tlaku neziskových organizací, mohla podle Stonjekové podobná realita klidně dorazit i do Prahy. Právě zde vidí jeden z příkladů toho, jak se „veřejné dobro“ může v praxi změnit v politiku s velmi tvrdými následky.
Další výraznou část streamu věnovala ministerstvu zahraničí. Reagovala na kroky Petra Macinky, který po nástupu do čela diplomacie začal otevírat hospodaření po Janu Lipavském. Stonjeková ocenila, že nové vedení ministerstva podle ní začalo ukazovat, kam tekly veřejné peníze a jaké vazby se kolem nich vytvořily.
Zvláštní pozornost věnovala Asociaci pro mezinárodní otázky, která podle zmíněných informací získala od ministerstva zahraničí více než 34 milionů korun. Stonjeková připomněla jména lidí spojených s touto organizací a tvrdila, že právě na podobných příkladech je vidět, jak funguje systém státem živených expertů.
Nejde podle ní jen o jednu dotaci. Jde o mechanismus, v němž ministerstvo posílá veřejné peníze spřízněným organizacím a jejich představitelé pak vystupují v médiích jako nezávislí odborníci. „Experti se tváří velmi expertně,“ poznamenala s tím, že jejich politické postoje pak často přesně odpovídají tomu, odkud přicházejí peníze.
Kam mizely miliony
Stonjeková se vrátila i k tiskové konferenci Petra Macinky, která podle ní ukázala další problémy po Lipavském. Mluvila o výdajích spojených s českou účastí na Expo v Ósace, soudních sporech, předžalobních výzvách, právních službách i částce 1,5 milionu korun, která měla odejít na špatný účet v Číně.
Na celé věci podle ní není důležité jen to, zda některé kroky budou právně postižitelné. Podstatnější je politická a morální rovina. Minulá vláda podle ní vytvářela prostředí, ve kterém se některým organizacím rozdávalo štědře, zatímco veřejnosti se předkládal obraz odpovědného vládnutí.
O to víc podle Stonjekové záleží na tom, že Macinka začal tyto věci pojmenovávat. „Přišel hrdlořez Macinka, udělal jednou takhle a penězovody vyschly,“ glosovala. Dodala však, že by podobný postup uvítala i na dalších ministerstvech, kde podle ní nejde o desítky milionů, ale klidně o miliardy.
Do vysílání se znovu vrátil také Bernd Posselt a sudetoněmecký landsmanšaft. Stonjeková reagovala na jeho rozhovor pro Paměť národa, ve kterém mluvil o nacionalistech, fašistech a „slovanském extremismu“. Právě tato formulace ji rozčílila nejvíc.
Připomněla, že landsmanšaft vznikl z prostředí bývalých nacistů, a označila za neuvěřitelné, že člověk v čele této organizace dnes v českém veřejném prostoru mluví o fašistech a slovanském extremismu. Podle ní v tom byla arogance, drzost a tón, který by si zasloužil okamžitou tvrdou konfrontaci.
Zvlášť ostře se pozastavila nad tím, že podobná slova zazněla právě v rozhovoru pro Paměť národa. Podle Stonjekové by měl být někdo schopen Posselta zastavit a připomenout mu historii organizace, kterou reprezentuje. Místo toho podle ní dostává prostor k výrokům, které znějí jako přehlíživé poučování české veřejnosti.
Stejně kritická byla i k Miloši Vystrčilovi a jeho cestě na Tchaj-wan. Opřela se o komentář Pavla Šika, který návštěvu označil za gesto, nikoli za skutečnou diplomacii. Stonjeková tento výklad převzala a dodala, že předseda Senátu podle ní nejel dělat reálnou politiku, ale vlastní PR.
Cesta podle ní přichází v okamžiku, kdy se vláda snaží resetovat vztahy s Čínou. Vystrčil tak podle Stonjekové neprosazuje zájmy České republiky, ale jede vlastní zahraniční politiku. Podobně podle ní dnes vzniká několik paralelních českých zahraničních politik: vládní, hradní, senátní a možná brzy i krajská či obecní.
„S diplomacií to nebude mít nic společného. S realpolitikou to nebude mít nic společného, ale hlavně, že budeme mít pocit, že jsme hodnotoví,“ shrnula ironicky.
V závěru se dostala i k České televizi a Českému rozhlasu. Reagovala na videa veřejně známých osobností, které se zastávají veřejnoprávních médií. Zaujalo ji především tvrzení, že tato média lidem ukazují pravdu. Podle Stonjekové je právě v tom problém.
Veřejnoprávní médium podle ní nemá lidem servírovat jednu hotovou pravdu. Má přinášet informace, souvislosti a prostor pro různé pohledy. O tom, co je pravda, si má rozhodovat divák sám. Pokud se z veřejné služby stane instituce, která má veřejnosti „předžvýkat“ správný výklad světa, opouští podle ní své poslání.
Stonjeková proto zopakovala svůj starší návrh: pokud umělci, aktivisté a příznivci České televize považují veřejnoprávní média za svá, měli by si je financovat sami. „Tady máte složenku. Při placení se račte usmívat,“ poznamenala.
Celý stream tak směřoval k jedné hlavní tezi. Podle Karoliny Stonjekové dnes nejde jen o spor o euro, obranu, Tchaj-wan nebo veřejnoprávní média. Ve hře je otázka, zda česká politika ještě hájí zájmy vlastních občanů, nebo stále více přebírá agendu, která vzniká mimo Českou republiku. A v této otázce podle ní Petr Pavel nestojí na straně české státnosti, ale na straně projektů, které ji dál oslabují.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: xaverlive)
