Patrik Nacher dorazil do podcastu Chuť moci v uvolněné náladě, rozhovor s Thomasem Kulidakisem se ale velmi rychle změnil v ostrou debatu o stavu české politiky, médií i společnosti. Místopředseda Poslanecké sněmovny mluvil otevřeně o tlaku, který podle něj dnes politici zažívají prakticky bez přestávky, o nenávisti na sociálních sítích i o tom, proč má pocit, že veřejná debata přestává být normální.
Hned v úvodu popsal, že politika se podle něj proměnila v nepřetržitý konflikt. Tvrdil, že část opozice, někteří novináři i aktivisté vytvářejí atmosféru, ve které se z politiků stávají terče neustálých útoků. Nejde prý jen o kritiku politických názorů, ale často i o snahu člověka veřejně zesměšnit nebo dostat pod permanentní tlak. Nacher několikrát zdůraznil, že podobnou intenzitu osobní nevraživosti v minulosti nezažíval.
Velkou část rozhovoru věnoval sociálním sítím a tomu, jak změnily vztah veřejnosti k politikům. Popsal situace, kdy zveřejní obyčejnou fotografii z běhání nebo ze stadionu a okamžitě se pod ní objeví desítky požadavků, aby komentoval aktuální politické kauzy. Vadí mu představa, že politik musí být neustále online a mít okamžitý názor na úplně všechno. „Když člověk neodpoví do pěti minut, už si myslí, že něco skrývá,“ poznamenal během debaty.
Jako příklad uvedl situaci z posledních dnů, kdy po něm lidé chtěli reakci na výroky jiných politiků v televizní debatě, kterou ani neviděl. Vysvětloval, že trávil čas se synem, byl na fotbale, sportoval a večer šel na Spartu. Přesto podle něj část lidí nedokáže přijmout, že politik může mít i normální osobní život a nemusí nepřetržitě sledovat politické dění.
Nacher několikrát zdůraznil, že jeho veřejné vystupování nestojí na provokacích. Tvrdil, že se nesnaží schválně vyvolávat konflikty ani šokovat veřejnost. O to víc ho prý překvapuje míra agrese, která se na něj valí i ve chvílích, kdy sdílí úplně nepolitický obsah. Připomněl, že v zahraničí bývá běžné, když politici ukazují sport, rodinu nebo běžné každodenní aktivity. V českém prostředí se podle něj i takové věci okamžitě mění v další politický střet.
Rozhovor se následně stočil k jeho projektu Dvojí metr, ve kterém dlouhodobě upozorňuje na rozdílný přístup médií i politiků k podobným kauzám. Nacher tvrdil, že materiálu má tolik, že by mohl natáčet několik dílů týdně. Podle něj už nejde o jednotlivé excesy, ale o systém, který prorůstá celou veřejnou debatou.
Jako aktuální příklad uvedl rozdílné reakce na kauzu Čapí hnízdo a na bitcoinovou kauzu spojovanou se jménem exministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS). Tvrdil, že zatímco kolem premiéra Andreje Babiše okamžitě vzniká obrovský mediální i politický tlak, jiné případy zůstávají výrazně upozaděné. Zároveň zdůraznil, že sám nechce fungovat stejně opačným směrem. Připomněl, že v době, kdy obě kauzy rezonovaly zároveň, nekomentoval veřejně ani jednu z nich.
Právě na tom podle něj stojí podstata dvojího metru. Nejde o to, že politici vedou spory nebo kritizují protivníky. Problém podle Nachera nastává ve chvíli, kdy se podobné situace hodnotí pokaždé jinak podle toho, koho se týkají.
Velká část rozhovoru se týkala médií. Nacher několikrát použil výraz „titulková žurnalistika“ a tvrdil, že velká část veřejné debaty dnes stojí na zkratkách, emocích a několika větách vytržených z kontextu. Podle něj se postupně stírá hranice mezi zpravodajstvím a komentářem. Místo popisu událostí prý často přichází interpretace a snaha čtenáři předem říct, co si má myslet.
Právě na osobních zkušenostech podle něj vidí, jak silně podobný styl práce ovlivňuje veřejnost. Popsal například debatu s mužem, který kritizoval návrh na financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu a označoval osm miliard korun za obrovské peníze. Ve stejné debatě ale podle Nachera mluvil o mnohem vyšších částkách spojených s výběrem daní jako o zanedbatelném čísle. Politik tím chtěl ukázat, jak snadno lidé přebírají argumenty podle toho, v jakém kontextu je slyší.
Podobnou zkušenost popsal i se dvěma vysokoškolskými studenty, kteří na něj pokřikovali, aby natočil díl Dvojího metru sám o sobě. Když je ale vyzval, aby uvedli konkrétní příklad jeho údajné lži, nedokázali podle něj nic pojmenovat. Debata se následně rychle přesunula k obecným sloganům, známým kauzám a heslům převzatým ze sociálních sítí. Nacher tvrdil, že přesně tak dnes velká část veřejné diskuse funguje. Jakmile se člověk začne bavit do detailu, argumentace se rozpadá a téma se přesune jinam.
Řeč přišla také na Českou televizi a Český rozhlas. Nacher odmítal tvrzení, že opozice chce veřejnoprávní média ovládnout. Naopak tvrdil, že z nich už dávno vzniklo politické téma. Připomínal debaty kolem koncesionářských poplatků a tvrdil, že právě tehdy se podle něj naplno ukázalo, jak silně jsou veřejnoprávní média zatažená do politického střetu.
Další část rozhovoru otevřela téma kolektivní viny. Nacher kritizoval přístup části politiků k Rusům žijícím v České republice v souvislosti se zákonem Lex Ukrajina 7. Tvrdil, že se často zapomíná na to, že mnozí z těch lidí před režimem sami odešli a v Česku normálně pracují nebo studují. Podle něj je nebezpečné posuzovat jednotlivce jen podle národnosti, zvlášť když stejní politici v jiných tématech před kolektivní vinou varují.
Rozhovor se několikrát stočil i k jazyku, který dnes politici používají. Nacher připomínal výroky o „parazitech“, „dezolátech“, „sviních“ nebo „hovadech“ a tvrdil, že mediální reakce bývá pokaždé jiná podle toho, kdo podobná slova pronese. Podle něj se některé výroky rozebírají týdny, zatímco jiné prakticky bez povšimnutí zmizí.
V závěru rozhovoru se vracel hlavně k atmosféře ve společnosti. Opakovaně říkal, že česká veřejná debata je podle něj čím dál agresivnější a vyhrocenější. Překvapuje ho prý, jak rychle se lidé nechávají vtáhnout do nenávisti a jak snadno přijímají jednoduché zkratky místo skutečné diskuse. Přesto tvrdil, že se s lidmi snaží mluvit osobně a nezavírat se do vlastní bubliny.
Podcast tak postupně přešel od běžného rozhovoru o politice k široké debatě o médiích, sociálních sítích i proměně veřejného prostoru, ve které se Nacher opakovaně vracel řeč k tomu, že česká politika podle něj stále častěji stojí na emocích, nálepkách a okamžitých reakcích. A právě proti tomu se podle svých slov snaží dlouhodobě vystupovat.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: datarun)
