Minulou sobotu bylo zcela vyprodáno (Krejčí – Prorok), na tuto sobotu je zcela vyprodáno (Budil – Hampl), na celý říjen je zcela vyprodáno a navýšit kapacitu neumíme.

Profesor Krejčí tentokrát věnoval hodně prostoru výkladu a diskuzi o tom, jak jsou přijímána politická rozhodnutí. Posluchač si znovu uvědomí, jak obrovská míra iracionality v tom je. Jak často se jedná pod vlivem emocí nebo obyčejné hlouposti. Jak často se stane, že i ten, kdo má nějaký zločinný záměr, nakonec prosadí věc, která způsobí spoustu škody a ani ho nepřiblíží tomu záměru, natož, aby přinesla cokoliv pozitivního.

Ono se to týká i těch epoch, kdy rozhodují vzdělaní celkem schopní lidé se strategickým myšlením. Natož při tom davovém primitivismu, jaký převládá mezi západními elitami dnes.

Pak je výsledkem ten unikátní případ, kdy malá středoevropská země nepřitahuje žádného agresora, protože nemá ani suroviny ani speciální úrodnou půdu ani strategickou polohu – až teprve konkrétní vládní kroky ji přemění v předpolí pro útok na nedaleké impérium, a tudíž také legitimní terč zbraní hromadného ničení. Jen jedno jediné by mohlo být ještě horší – masová migrace.

Za prvé. Rovina naivně intuitivní, na které se pohybuje drtivá většina lidí, protože nemají důvod vynakládat čas a energii na nějaké hlubší analýzy. Stejně ty věci nemohou změnit a většinou je nemohou ani ovlivnit.

Za druhé. Rovina analytická, kde jsou definované termíny, formulují se teze, ověřují se… zkrátka hlubší systematické přemýšlení.

Studentům Jungmannovy národní akademie nebo lidem s určitou znalostí psychologie určitě naskočí rozdíl mezi rychlým (povrchním) a pomalým (analytickým) myšlením.

Pan docent Prorok ale také upozornil, že „narativy“, které s takovou horlivostí prosazuje česká vláda v čele s vrchním komunikátorem i smečka provládních intelektuálů, míří výhradně na úroveň naivně intuitivní. Ono nejde jen o tlak, aby lidé zastávali určité názory, ale jde taky o to, aby zůstávali na naivně intuitivní rovině myšlení. Hlavně se nedopouštět takových přestupků jako jasná formulace alternativ, srovnávání scénářů, definice rizik apod. Přemýšlet je stejně protistátní jako usilovat o světovládu Vladimíra Putina nebo se snažit, aby planeta zanikla v plamenech.

Třetí myšlenka je z kurzu Ivo Budila, jehož další běh bude v prosinci (ten ještě vyprodán není). Profesor Budil zobrazuje evropské dějiny (resp. dějiny Západu) jako dlouhodobý spor dvou sil. Na jedné straně síly, tendence a společenské skupiny zaměřené na reálnou produkci – zemědělství, průmyslovou výrobu atd., pro které je typické myšlení zaměřené na ovládnutí přírodních sil – tedy myšlení vědecké a inženýrské. Proti nim síly zaměřené na spekulace, bankovní produkty, finanční transakce atd., a také na obchod a reklamu. 

Profesor Budil celkem přesvědčivě ukazuje, že v těch obdobích, kdy vládli výrobci a ti druzí (finančními a obchodníci) jim poskytovali servis, Západ vzkvétal a rozvíjel se. V těch obdobích, kdy vládnou finančníci, Západ upadá.  Liberální ekonomická teorie nám tvrdila, že finanční a spekulační aktivity vedou k efektivnějšímu rozložení zdrojů a tudíž zlepšují výrobu. Praktický život ale ukazuje, že je to přesně naopak. Finanční a spekulativní aktivity mění rozložení zdrojů tak, že fakticky není možné vyrábět. Zavírají se doly a fabriky a místo toho vznikají další a další reklamní agentury a poskytovatelé finančních produktů. Budilova koncepce také znamená, že bychom se neměli tolik soustředit na rozdíly mezi kapitalismem a socialismem, ale spíše se všímat rozdělení reálná výroba versus spekulace. A vyplývá z toho také to, že v tom nejdůležitějším společenském rozdělení jsou na jedné straně ti, kdo něco skutečně dělají (od továrníka po dělnice u pásu) a na druhé straně ti, kdo se věnují „manipulaci se symboly“ (od ředitele banky po asistentku v redakci nebo reklamní agentuře).