Ve středu 12. 10. 2022 se objevil v ruských médiích článek, v němž byla na začátku otázka: „Byl krymský most "objednaný" Anglií? Podivné náhody v ukrajinské teroristické válce proti Rusku…“ Čili, z mostního výbušného pšouku se již stává nuda.
Publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz upozorňuje, že na stránce (www.kp.ru/daily/27457/4661191/) se objevila dumka, že FSB zveřejnila údaje z vyšetřování výbuchu na Kerčském (krymském) mostě. Dvanáct účinkujících – jeden organizátor: šéf DIU (vojenské rozvědky) Ministerstva obrany Ukrajiny Kirill Budanov. Není to asi velké překvapení, protože jak se v článku uvádí, byla to DIU pod vedením tohoto člověka ze Zelenského týmu, co prý od jara organizovala sabotáže a teroristické útoky proti civilnímu obyvatelstvu a úředníkům na územích osvobozených od kyjevského režimu.
O výbuchu jako nudě
Bohužel, články tohoto typu jsou nudné. Pokud byla vysledována cesta kamionu s výbušninou z Bulharska, je v takovém případy jasné, že jde o akci, která začíná na území NATO.
Samozřejmě, že každý ukrajinský šmoula z bezpečnostního aparátu má chuť provést něco legračního, třeba otrávit Putinovi polévku Bidenovou močí nebo vyhodit do vzduchu nějaký most.
V článku je uvedeno, že Ukrajina, Bulharsko, Gruzie, Arménie, Rusko - to je geografie akce. Z toho je jasné, že akce je stěží v moci současných zvláštních služeb Ukrajiny. Jsou to průvodní jevy 3. světové války, kterou v minulých týdnech zahájilo NATO vůči Rusku, aby ji rozšířilo později i na Čínu.
Do teroristických útoků kromě vzteklých Ukrajinců mohli být zapojeni specialisté kteréhokoliv státu NATO. Největší adepti jsou USA a Velká Británie a hysterici z pobaltských států. V článku je poukázáno, že vrah Daši Duginové byl otrapa z Obranné zpravodajské služby Ukrajiny Natalia Vovk a uprchla po teroristickém útoku přes rusko-estonskou hranici.
V článku jsou i dumky, že pokud jde o námořní sabotéry, britská SAS nebyla užitečná na Kerčském mostě (bezpečnostní systém je tam příliš tvrdý i pro ně), ale mohli by dobře ospravedlnit svůj účel při útoku na plynovod Nord Stream.
Pro konspirační teoretiky je jistě článek něco jako droga, ale jinak z politologického hlediska je nudný.
Vědci v dalších desetiletích budou mít pro studium velké téma: Jak mohl evropský civilizační prostor propadnout do současného pravicového primitivismu tzv. atlantistů.
Jsme na začátku euro-tragédie
Pro politology je případ útoku na krymský most uzavřen. Jednalo se o útok spolupracujících tajných služeb NATO a Ukrajiny. Ruská raketová odveta byla předem předpokládaná.
Shodou smutným okolností ve středu 12. 10. jsem narazil na text „Jan Krikke: Evropa sjednocená na cestě k vlastnímu úpadku“ (https://asiatimes.com/2022/10/europe-united-on-road-to-its-own-decline/)
Text upozorňuje, že ideologie evropských a amerických politických atlantistů se dokonale sladila, ale pro ubožáky z EU jde o past. USA jsou bohaté na přírodní zdroje, jsou méně závislé na mezinárodním obchodu a mají "přemrštěné privilegium" vydávat dosud ještě dolar jako světovou rezervní měnu.
Ve své dlouhé historii byla Evropa zřídkakdy tak jednotná jako během současné války na Ukrajině. Ale vystřízlivění bude strašlivé, protože kvůli pravicovým stupidům ničí dobře rozjetý euro - džob. Autor v článku píše:
„…Nedostatek zdrojů přiměl Německo, aby se obrátilo na Rusko. Použití nízkonákladové energie z Ruska umožnilo Německu přidat ke svému ročnímu hrubému domácímu produktu asi bilion dolarů. Rusko těžilo ze stálého proudu miliard dolarů, které každoročně proudily z Evropy, což byla očividně oboustranně výhodná dohoda.
„…Nedostatek zdrojů přiměl Německo, aby se obrátilo na Rusko. Použití nízkonákladové energie z Ruska umožnilo Německu přidat ke svému ročnímu hrubému domácímu produktu asi bilion dolarů. Rusko těžilo ze stálého proudu miliard dolarů, které každoročně proudily z Evropy, což byla očividně oboustranně výhodná dohoda.
V období od 90. let 20. století do roku 2020 vybudovaly Evropa a Rusko rozsáhlou síť produktovodů z centrálního Ruska, která přepravovala plyn a ropu do severní, střední a jižní Evropy. Jednalo se o zdaleka největší projekt energetické infrastruktury na světě.
Počínaje rokem 1990 vzrostl obchod mezi EU a Ruskem z několika miliard dolarů ročně na 270 miliard dolarů v roce 2021. V roce 2020 byla EU obchodním partnerem Ruska č. 1 a představovala 37,3 % celkového obchodu země se zbožím se světem. Přibližně 36,5 % ruského dovozu pocházelo z EU a 37,9 % jeho vývozu směřovalo do EU.
Po sobě jdoucí americké administrativy bily na poplach, že Evropa se stává příliš závislou na ruské energii, zejména na zemním plynu. Tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová takové obavy neměla, stejně jako mnoho dalších evropských zemí, které se staly součástí sítě plynovodů. Ukrajina a Polsko, hlavní tranzitní země, vydělaly miliardy na tranzitních poplatcích.
Rusko rozpustilo po pádu Berlínské zdi Varšavskou smlouvu. Severoatlantická aliance se však místo rozpuštění rozšířila na východ. Evropané neviděli rozpor v rozvíjení vzájemně prospěšných vztahů s Ruskem a zároveň rozmístění velké armády na jeho hranici.
Cena za ztrátu Ruska je nevyčíslitelná. Podle pesimistických scénářů bude Evropa čelit deindustrializaci, ztrátě bilionů investičního kapitálu a drastickému snížení životní úrovně. Přidejte k tomu všemu křehkou finanční situaci mnoha zemí EU a dosud nezkrocenou inflaci a bezútěšné scénáře jsou oprávněné.
V době, kdy Evropa zhodnotí svůj stav – a bude se divit, proč její politická elita zabila dohodu o příměří mezi Ruskem a Ukrajinou – ocitne se sama. Rusko se obrátí na východ. USA se pravděpodobně obrátí dovnitř, aby se vypořádaly se svými vlastními problémy…“
Co k tomu dodat?
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
