Volby starosty města New York letos přitáhly mimořádnou pozornost nejen ve Spojených státech, ale i v zahraničí. Po měsících napjaté kampaně, v níž se střetly tradiční demokratické struktury s novou progresivní levicí, zvítězil čtyřiatřicetiletý Zohran Mamdani. Bývalý člen newyorské státní legislativy a výrazná osobnost hnutí Democratic Socialists of America dokázal přesvědčit širokou skupinu voličů od mladých městských aktivistů až po obyvatele čtvrtí zasažených bytovou krizí.
Podle oficiálních výsledků zveřejněných volební komisí získal Mamdani přibližně 51 procent hlasů, čímž porazil jak republikánského kandidáta Curtise Sliwu, tak bývalého guvernéra Andrewa Cuoma, který kandidoval jako nezávislý. Účast dosáhla zhruba 34 procent, což je na newyorské poměry neobvykle vysoké číslo. Právě mobilizace mladých voličů a nájemníků se stala klíčovým faktorem Mamdaniho vítězství.
Kampaň nového starosty byla postavena na ambiciózních slibech sociální spravedlnosti a ekonomické reformy. Mamdani slíbil zmrazení nájmů, výstavbu dostupného bydlení, přesměrování části rozpočtu policie do komunitních programů a bezplatnou městskou dopravu. Tyto návrhy si získaly obdiv i kritiku. Zatímco jeho příznivci vidí v jeho vítězství naději na hlubší společenské změny, skeptici upozorňují na nereálnost mnoha slibů a riziko pro finanční stabilitu města.
Publicista Pavel Šik ve svém komentáři upozorňuje právě na tuto druhou rovinu voleb. Ve své analýze popisuje, jak kombinace ekonomického populismu, generační energie a protestních nálad umožnila Mamdanimu dosáhnout vítězství, které může zásadně ovlivnit nejen budoucnost New Yorku, ale i směřování americké levice.
„Častokrát se u nás šermuje slovem populista, v případě nově zvoleného starosty New Yorku Zohrana Mandaniho vidíme v konkrétní podobě, co to znamená.
Co přesně Mandani voličům slíbil voličům? Třeba takové pirátské zmrazení nájmů nebo výstavbu 100 tisíc nových bytů během 4 let. Také mluvil o odebrání 20 procent peněz z rozpočtu policie a přesunutí těchto peněz do komunitních programů k zaměření na prevenci zločinnosti místo represí. Sliboval poskytnout zdravotní péči všem obyvatelům, dětem bezplatně a žákům i studentům bezplatné obědy. Slíbil do roku 2030 plný přechod na obnovitelnou energii, zdarma busy i metro a budování zelené infrastruktury. Slíbil navýšit minimální mzdu na 30 dolarů do roku 2030 a zdanění velkých korporací. Slíbil "dekriminalizaci migrantů", rozšíření práv nedokumentovaným přistěhovalcům a jakýsi budget pro právní pomoc těmto lidem. Slíbil otevření městských potravinářských obchodů v každé městské části pro snížení cen potravin a podporu dostupného street foodu (zjednodušeným povolovacím řízením pro stánky).
Je to hezké a spravedlivé? Jistě. Je to realistické? Něco vůbec, protože některé body jsou zcela mimo jeho pravomoc a na zbytek nemá město peníze. Jeho program je pel mel nesplnitelných slibů, před kterými varoval dokonce i levicově zaměřený New York Times a vyslovil tiché doporučení Mandaniho nevolit, protože jeho plány mohou ohrozit ekonomickou stabilitu města.
Absurdní je, že město s největší židovskou populací mimo Izrael (cca 1 milión), se všemi těmi burziány z Wall Street a bohatými měštany si zvolilo socialistického muslimského starostu a to i přesto, že muslimů v New Yorku nežije tolik, aby tvořily základní Mandaniho voličskou základnu.
Kdo ho tedy volil? Dlouhodobě je volba starosty doprovázena nezájmem voličů, kterých je ve městě ca 5,3 miliónu. Při letošní účasti ca 34 % - která byla od roku 1969 rekordní - tedy Mandanimu stačily hlasy pouhých ca miliónu lidí ke zvolení.
Hlavní část voličů byli mladí, kde měl Mandani ca 70 procentní podporu a které velice povedeně v jejich naivitě aktivizoval. Zajímavé na tom je, že i mezi židovskou mládeží (generace Z) vyhrál člověk, který ještě 14 dní před útokem v říjnu 2023 vyzýval k intifádě. Velkou podporu našel mezi černošskými voliči, pochopitelně u muslimských voličů, většinu u Latino, u střední třidy v nájmu a dokonce i u vzdělaných, bohatých (levicově progresivních) bělochů z Manhattanu, Brooklynu a Queensu, které přes jejich vzdělání neodradila absurdita jeho slibů ani to, že prakticky nemá ve svých letech žádné zásadní pracovní zkušenosti.
Některá média zmiňovala, že volby byly spíše "referendem o Blízkém východě" než o problémech New Yorku. Prezident Trump na jeho síti napsal, že "každý Žid, který hlasuje pro Zohrana Mamdaniho, který prokazatelně a přiznaně nenávidí Židy, je hlupák!" Dle pozdějších informací to ale byly především ekonomické populistické sliby, které Mandanimu zaručily vítězství i když jeho koalici se mu původně podařilo stmelit právě na základě nenávisti k Izraeli.
Je více než pravděpodobné, že kdyby republikán Sliwa odstoupil z voleb, volby by pravděpodobně vyhrál Cuomo, demokrat, který nyní kandidoval jako nezávislý. Cuoma dokonce podpořil Trump i Musk jako menší zlo,“ napsal na facebooku publicista a glosátor politického a společenského dění Pavel Šik, který pak později na základě vášnivé debaty pod jeho příspěvkem a reakce někdejšího ministra zahraničních věcí za ČSSD Jana Kavana svůj komentář ještě doplnil.
„Politický deník The Hill píše, proč je pro americké Demokraty výhra Mandaniho zeměstřesením.
Jan Kavan, bývalý ministr zahraničí za ČSSD, mi tady pod předchozí post napsal, že "Mamdaniho vítězství je skvělá zpráva pro levici všude". Skutečně, na jedné straně přináší Mandani americké levici jeden z jejích dosud největších triumfů, ale na druhé straně rozdmýchává už tak zuřivý boj uvnitř Demokratické strany a posouvá jí někam, kde je pro většinu Američanů nevolitelná.
Mandani se ve své řeči po oznámení výsledků pustil nejen do Trumpa, kterého nazval despotou, ale i do vedení vlastní strany, které označil za korporatistické a slabé. Řekl: "Konvence nás brzdila. Sklonili jsme se před oltářem opatrnosti a zaplatili jsme za to vysokou cenu. Příliš mnoho pracujících lidí se v naší straně nepoznává a příliš mnoho z nás se obrátilo k pravici, aby našlo odpověď na to, proč byli opomenuti". Ve svém projevu zmínil americkou socialistickou ikonu Eugena Debse, kandidáta na prezidenta ze začátku minulého století, který řekl: "Nechci být prezidentem kapitalistického systému. Chci ho zrušit" nebo prvního indického premiéra po získání nezávislosti Džaváharlála Néhrua, který zavedl státní plánování, omezil svobodu projevu a přesvědčeně řekl: "Socialismus je věda. Kapitalismus je chaos". A to vyvolává u demokratických centristů zděšení.
Společně s kongresmankou, potenciální kandidátkou na prezidentku v roce 2028, komunistkou Alexandriou Ocasio-Cortezovou a senátorem Berniem Sandersem patří Mandani k ultralevicové části Demokratů a po jeho úspěchu se Cortézová nechala slyšet, že Mandaniho vize lidi mobilizuje a že demokraté mohou dosáhnout úspěchu tím, že "předají nové poselství“, což je jasný vzkaz k vedení strany.
Vedení Demokratů se ale nyní obává, že Mamdaniho ultralevicová politika včetně jeho postojů k Izraeli a Palestincům bude vnímána jako symbol strany jako celku, což by mohlo stranu v USA odsoudit k bolestným porážkám. A potvrzuje to i Trump, který naznačoval, že Mamdaniho vítězství by se mohlo ukázat jako jedna z nejlepších věcí, které se kdy Republikánské straně staly.
New York totiž není Amerika,“ poznamenal na závěr Pavel Šik.
(Pilař, prvnizpravy.cz, repro: ABCnews)
