Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner je znovu ve hře. Pod vlastními projekty Deník P a Paukner Media začíná zveřejňovat materiály, které mají navázat na jeho předchozí investigativní aktivity a zároveň vytvořit zázemí pro práci s veřejnými i neveřejnými zdroji. Jedním z prvních velkých témat je případ komunikace Ministerstva životního prostředí kolem obnovitelných zdrojů a větrných elektráren. Paukner jej představuje jako upoutávku na připravovaný podcast Únos státu a už v úvodu pokládá otázku, která předznamenává celý jeho příběh. „Kdo skutečně prosazoval větrné elektrárny?“ ptá se.

Paukner přitom svůj pohled na případ nijak nezastírá. „Stát má hájit zájmy voličů. Když státní aparát ovládnou podnikatelé, stane se přesný opak. To ukazuje případ komunikační kampaně k podpoře větrných elektráren,“ píše. Výchozím bodem jeho pátrání je zakázka Ministerstva životního prostředí uzavřená po volbách v listopadu 2025. „Po prohraných volbách, v listopadu roku 2025, podepisuje Ministerstvo životního prostředí smlouvu na informační kampaň za 9 milionů korun,“ napsal na sociální síti Facebook Paukner.

Veřejně dostupná smlouva byla uzavřena 18. listopadu 2025 mezi Ministerstvem životního prostředí a společností Konektor Digital. Jejím předmětem byla „Realizace kampaně Zelené modernizace na podporu výstavby OZE“. Cena činila 7,5 milionu korun bez DPH, tedy 9,075 milionu korun včetně DPH. Zadání kampaně bylo poměrně rozsáhlé. Měla informovat veřejnost o výhodách obnovitelných zdrojů, pracovat s tématem akceleračních zón, aktivně vyvracet nepravdivé informace a dezinformace týkající se obnovitelných zdrojů a akceleračních zón, budovat důvěru ve výstavbu OZE a přispívat k odstraňování bariér jejich rychlejšího rozvoje.

Součástí zakázky měl být také takzvaný fact-checking, odborné a redakční zpracování informací, zapojení expertů a příprava výstupů pro veřejnost, samosprávy a odborná média. Výsledný obsah měl sloužit jako podklad pro mediální výstupy, scénáře kampaní, informační letáky, články nebo příspěvky na sociálních sítích. Kampaň počítala rovněž s televizní a PR propagací, mediálním nákupem a umisťováním obsahu.


Zvláštní pozornost věnuje právě Sedlákově údajné pozici uvnitř projektu. Podle Pauknera nemělo jít jen o externího odborníka, který ministerstvu poskytl jednotlivé konzultace. „V interních materiálech resortu je Sedlák veden jako koordinátor kampaně, její řešitel a odpovědná osoba za takzvaný fact-checking, tedy za určení těch správných informací, které bude stát distribuovat občanům,“ uvádí.

Paukner následně spojuje fact-checking s další činností, která je pro jeho argument podstatná. Podle něj nešlo pouze o kontrolu správnosti jednotlivých tvrzení, ale také o přípravu obsahu určeného pro další mediální využití. „Fact-checking obsahoval také ‚redakční práci agentury‘, což si lze přeložit jako tvorbu redakčních výstupů pro mediální domy. PR agentura investorů do větrné energie tak vytvořila bázi pro články doplněnou o vhodné experty k problematice a zasílala tyto materiály médiím, aby tyto informace rozšířila mezi veřejnost. Často úspěšně,“ píše Paukner a odkazuje na rozpočet kampaně a interní task-list Ministerstva životního prostředí.

Ve veřejné smlouvě skutečně najdeme redakční zpracování informací, odborné podklady, práci s experty i tvorbu materiálů využitelných pro mediální výstupy. Pauknerovo zjištění ale míří především k tomu, kdo měl podle interních dokumentů tuto práci fakticky koordinovat a vykonávat. Do centra jeho příběhu se proto dostává Martin Sedlák a okruh kolem Obnovitelně.PRO a Svazu moderní energetiky.

Sedlák je programovým ředitelem Svazu moderní energetiky a na webu Obnovitelně.PRO je uváděn také jako Executive Director. Obnovitelně.PRO se veřejně prezentuje jako tým poskytující mimo jiné komunikační a PR služby v oblasti moderní energetiky. Ve svých referencích popisuje přípravu komunikace, materiálů pro novináře i práci směřující k mediálnímu uplatnění témat. Svaz moderní energetiky zase veřejně uvádí mezi svými partnery řadu společností z energetického sektoru.


Právě ekonomické zájmy těchto firem jsou další součástí Pauknerovy argumentace. „Tyto firmy měly ve hře vyšší desítky, dlouhodobě však až stovky miliard korun v dotacích a provozní podpoře. Logicky také doufaly v maximální vymezení akceleračních zón a v minimální omezení výstavby,“ tvrdí. Paukner tedy případ neinterpretuje jako pouhou spolupráci ministerstva s odborníky na energetiku. Staví jej do souvislosti s ekonomickými zájmy firem, kterých se nastavení pravidel pro rozvoj obnovitelných zdrojů bezprostředně týkalo.

Na tomto místě přichází jeden z nejdůležitějších bloků celého Pauknerova textu. Podle jeho interpretace interních dokumentů neměli lidé z tohoto prostředí pouze dodávat ministerstvu odborné informace, ale zasahovat přímo do podoby komunikace, výběru expertů a podkladů, které se následně dostávaly k veřejnosti. „Zástupci investorů do větrné energetiky a jejich tým, který neměl s resortem životního prostředí uzavřenou smlouvu o jakékoli činnosti, tak určovali nejen, co je a není dezinformace, ale také vybírali vhodné odborníky k obhajobě komunikační kampaně a vytvářeli studie, na jejichž základě vznikaly články a reportáže v celostátních médiích,“ tvrdí Paukner.


Tady Paukner přechází od komunikační kampaně k podstatně širšímu obvinění. „Lidé si celou dobu mysleli, že stát stojí na jejich straně. Stát v tomto případě zastupovali investoři do větrné energie a také za něj komunikovali. Utajeně, bez smluv a odpovědnosti totožní investoři také řídili ministerské porady a úkolovali úředníky Hladíkova resortu,“ tvrdí.

Právě tvrzení o řízení ministerských porad a úkolování úředníků patří mezi nejzávažnější části jeho příspěvku. Paukner je spojuje s interními dokumenty resortu a s materiály zachycujícími rozdělení jednotlivých odpovědností, úkolů a kontaktních osob. V obrazové dokumentaci, kterou k příspěvku přiložil, jsou viditelné části tabulek obsahujících jména, kontaktní osoby, dodavatele a jednotlivé oblasti odpovědnosti. Zveřejněná upoutávka je však jen částí materiálů, o které chce Paukner širší případ opřít.


Název připravovaného podcastu Únos státu tak není náhodný. Je to Pauknerovo vlastní označení pro systém, který chce v dalších materiálech popsat. Jeho teze jde výrazně dál než k jedné zakázce Ministerstva životního prostředí. Tvrdí, že v období let 2023 až 2025 měla úzká skupina lidí s podnikatelskými zájmy získat takový vliv, že zasahovala nejen do státní komunikace, ale podle něj také do fungování státního aparátu a legislativních procesů.

Paukner současně zdůrazňuje rozsah práce, která má za připravovanou sérií stát. „Za podcastem ‚Únos státu‘ jsou stovky hodin práce a měsíce ověřování informací. Kvůli publikaci neveřejných zdrojů vznikla redakce, bez níž by zdroje nebylo možné chránit,“ uvádí. Právě vznik Deníku P tak spojuje také s potřebou vytvořit redakční zázemí pro zveřejňování materiálů založených na neveřejných zdrojích.

Další bonusové materiály mají podle Pauknera vycházet prostřednictvím Paukner Media. Deník P mezitím slouží jako veřejná platforma pro jednotlivá zjištění a upoutávky na rozsáhlejší investigativní projekt. V případě větrných elektráren Paukner začíná smlouvou za 9,075 milionu korun, Konektor Digital, Martinem Sedlákem, Obnovitelně.PRO a Svazem moderní energetiky. Podstatně větší příběh ale teprve ohlašuje. „Tento případ je pouze špičkou ledovce,“ píše před zveřejněním dalších materiálů k projektu Únos státu.