Nedělní den se v Uhrách rozevřel jako stará kronika, v níž se lámou časy a mění páni. Lid se sešel u uren, aby svým hlasem rozsoudit dal spor letitý, a když večerní stíny padly na Budín i Pešť, bylo rozhodnuto. Po šestnácti letech vlády Viktora Orbána ustoupil z čela země a vítězem se stal Péter Magyar, jenž přebírá otěže moci a otevírá novou kapitolu maďarských dějin.
Střídání politických špiček a proměnu kurzu země okomentoval profesor Petr Drulák, který líčí Orbána jako státníka hájícího suverenitu a Magyara jako bezhodnotového oportunistu, jehož vzestup je podle něj výsledkem zákulisních vlivů a bruselských zájmů.
„Maďarské volby: Státníka střídá parazit. Viktor Orbán nakonec prohrál na celé čáře. Na jedné straně je pochopitelná únava voličů z šestnácti let vlády Orbánova Fideszu i z bruselského tlaku, jemuž byla jejich země po léta vystavena. Na druhé straně vítěz voleb, který se v těchto dnech ujímá s ústavní většinou vedení země, je postavou děsivou. Nikoliv svojí ideologií, žádnou nemá, nýbrž tím, co o sobě vyjevil svojí dosavadní drahou. Peter Magyar začíná jako přisluhovač západních investorů, pak se stává zákulisním hráčem Orbánova Fideszu a po vstupu do politiky se profiluje jako oportunistický zrádce všeho, co kdy slíbil.
Počtem let strávených v nejvyšší funkci se Orbán zařadil mezi novodobé evropské rekordmany; předčil Nizozemce Rutteho, vyrovnal výkon Merkelové. Ale na rozdíl od nich musel v nepřetržitém boji obhajovat nezávislost své země. Vlastně nemusel. Tak jako většina evropských premiérů se mohl spokojit s rolí správce zájmů zahraničních investorů a bruselské oligarchie. Orbán však nastupuje své druhé premiérství za okolností, kdy právě taková politika přivedla zemi ke zkáze. Vidí limity západního kurzu, jehož byl v době svého prvního premiérství zastáncem.
Poučen předchozími chybami, zahajuje nový směr. Není protizápadní ani protidemokratický, jak mu podsouvá domácí opozice a západní oligarchie se svými médii. Pokud by zničil demokracii, jak se dosud tvrdilo, nejspíše by volby neprohrál. Ani nezapuzuje Západ, ale směřuje do všech stran, kam ukazuje národní zájem. Trochu však krotí západní finanční oligarchii, která do té doby Maďary skrze banky ždímala stejně úspěšně jako se jí to dosud daří v Česku a na Slovensku. Namísto toho sází na oligarchii národní.
Odtud pak častá obvinění z korupce. Jistě ve velké míře oprávněná, ale mají dvě chybičky. Nezkorumpovaná vláda je krásný ideál, ale nějak se ho nedaří nikde naplnit. Zejména to nejde v tak zvané liberální demokracii, kde je politická moc zcela otevřeně ke koupi; stačí se podívat, kdo a zač se v její americké kolébce dostává do vysokých funkcí. Obvinění z korupce pak zavání dvojím metrem. Ve střední Evropě platí, že pokud si na velké peníze a politický vliv sáhne domácí oligarcha, jde o korupci, pokud jde o oligarchu západního, říká se tomu modernizace a západní směřování.
Západní směřování chce zajišťovat Péter Magyar. Je typem politika, který je při dostatečné odměně schopen zajišťovat cokoliv. Nejprve jako mladý právník zjišťoval v Maďarsku zájmy zahraničních investorů, pak se připojil k Fideszu a prošel řadou vlivných a lukrativních postů ve státní správě, diplomacii a státem ovládaných bankách. Pak se s Fideszem rozkmotřil a z probruselských a samozřejmě antikorupčních pozic zahájil proti svým někdejším chlebodárcům tažení. Připojil se k do té doby neznámé straně Tisza, jíž náhle přiteklo tolik zdrojů a narostla taková křídla, že se během několika měsíců stala hlavní opoziční stranou a v evropských volbách obsadila třetinu maďarských křesel. Co všechno se poslední dva roky v politickém zákulisí odehrávalo a kdo a jak umetal vítězovi cestičku, se nejspíše brzy dozvíme, neboť k Magyarově úspěchu se jistě přihlásí hned několik otců.
Zatím si musíme vystačit s tím, co bylo vidět na politickém jevišti. A to bylo dost odpudivé. Magyar zahájil svoji politickou kariéru zveřejněním nahrávek své bývalé manželky, s níž se o rok dříve rozvedl. Matku svých tří dětí si nahrával v době, kdy se mu svěřovala s problémy, jimž musela jako ministryně spravedlnosti čelit a stěžovala si na jednání vysoce postavených kolegů. Magyar pak tyto nahrávky využil při útoku na Fidesz, čímž ukončil kariéru exmanželky a zahájil tu svoji. To jde daleko za hranice běžné politické věrolomnosti a oportunismu. Jinak až do svého útoku s čistým svědomím pobíral prebendy z dozorčích rad, do nichž ho onen nenáviděný Fidesz dosadil.
Že nemá problém zrazovat potvrdil i ve své nové roli opozičního vůdce. Ačkoliv se v evropské kampani dušoval, že mandát europoslance nepřevezme, aby se mohl soustředit na domácí politický boj, po vítězství se nechal přemluvit a do Bruselu vyrazil. V právě zakončené kampani neváhal coby probruselský kandidát využít téma československých prezidentských dekretů k útokům na slovenského souseda i na Orbána za to, že není dostatečně národovecký.
Vůči Orbánovi nepředstavuje alternativu ideologickou. Nechal se zvolit jako někdo, kdo bez Orbána podrží podstatnou část Orbánova programu, mimo jiné slibuje pragmatické vztahy s Ruskem. Ale současně chce odblokovat vztahy s Bruselem, konkrétně kolem dvaceti miliard eur, které komise Maďarsku zmrazila. To se mu podařit může, ale nebude to zadarmo.
Něco ho bude stát i naplňování povolebních siláckých výroků: prezidenta a další představitele vyzval, aby odstoupili z funkcí a veřejnoprávní televizi, aby zastavila zpravodajství. Zda to v Bruselu budou hodnotit jako útok na právní stát, o nějž beze sporu jde, nebo jako návrat k demokracii, jako když se do čela polské vlády bez rukaviček vrátil Tusk, bude záležet na tom, jak velkou loajalitu Magyar prokáže.
Čím bude platit a prokazovat loajalitu? Opuštěním suverenistických pozic: počínaje Ukrajinou, vztahů s Ruskem, s Čínou přes agendu LGBT, přijetí eura až po migraci. V Bruselské kantýně už chystají misku šošovice, aby měli hladového Magyara, čím odměnit.
Že Maďaři o nic takového nestojí, nebude nikoho zajímat. Svobodně volili a vybrali si člověka, který jedná podle snadno rozeznatelného vzorce: nejprve se přisaje někam, kde tuší moc a peníze a když odtamtud vysaje, nač mu síly stačí, zradí. O víkendu takhle vysál maďarské voliče, které s bruselskou podporou přesvědčil, že je jakousi lepší verzí Orbána. Teď přichází na řadu bruselští podporovatelé, aby si v Budapešti zjednali pořádek. Kdyby se jejich nový správce pokusil zradit je, mají své páky,“ okomentoval výsledky parlamentních voleb v Maďarsku na facebookové stránce spolku Svatopluk profesor Petr Drulák.
(Pilař, prvnizpravy.cz, repro: Svatopluk)
