To už není jen spor několika pobouřených rodičů na sociálních sítích. Do kauzy státního testování žáků pátých a devátých tříd nyní vstoupila i Asociace ředitelů základních škol ČR. A její stanovisko je pro Ministerstvo školství i Českou školní inspekci mimořádně nepříjemné. Ředitelé škol totiž veřejně potvrzují přesně to, co rodiče a učitelé popisovali už několik dní. Testování provázejí technické problémy, organizační chaos a především rostoucí odpor vůči citlivým otázkám zaměřeným na psychiku a rodinné poměry dětí.
Celý problém se tak během několika dnů změnil z odborné debaty o metodice testování v hlubokou krizi důvěry mezi školami, rodiči a státem.
Asociace ředitelů základních škol ve své tiskové zprávě připomíná, že testování probíhá elektronicky od 11. května do 5. června 2026. Už od začátku však podle ředitelů docházelo k výpadkům systému, problémům s připojením i chybám při zobrazování testových úloh. Školy musely improvizovat, hledat náhradní termíny a přesouvat organizaci výuky v období, které je už samo o sobě na konci školního roku mimořádně zatížené.
To samo by bylo nepříjemné, ale ještě zvládnutelné. Jenže technické problémy se spojily s mnohem výbušnějším tématem. S obsahem dotazníků, které děti vyplňují po testech.
Ředitelé škol nyní otevřeně potvrzují, že dotazníky obsahují otázky týkající se psychické pohody dítěte, pocitů smutku, únavy, sebepoškozování i myšlenek na smrt. Současně upozorňují, že rodiče byli informováni o testování matematiky a českého jazyka, nikoli o rozsahu následného psychologického a sociálního šetření. A právě tady se začíná rozpadat oficiální argumentace státu.
Pokud totiž Česká školní inspekce tvrdí, že jde o standardní doprovodné šetření, pak se nabízí jednoduchá otázka. Proč o jeho rozsahu rodiče předem jasně nevěděli? Proč se školy o konkrétních otázkách dozvídaly až během samotného testování? A proč se nyní samotní ředitelé veřejně distancují od odpovědnosti za obsah dotazníků?
To je mimořádně důležitý moment. Ředitelé totiž výslovně uvádějí, že školy nejsou autory ani správci dotazníků. Jinými slovy, stát přenesl praktickou realizaci na školy, ale kontrolu nad obsahem si ponechal centrálně. Výsledkem je situace, kdy rodiče směřují svůj hněv na školy, které přitom často samy netušily, co přesně bude dítě po testu vyplňovat.
Školství ve střetu s ochranou soukromí
Celá kauza mezitím dál bobtná i právně. Veřejnost už dávno neřeší jen technické výpadky systému InsIS SET. Hlavním tématem se stalo zpracování mimořádně citlivých údajů nezletilých dětí.
Asociace ředitelů nyní sama upozorňuje na otázky týkající se rozsahu získávaných údajů a jejich dalšího využití. To je velmi silná formulace. Znamená totiž, že pochybnosti už nevznášejí jen rodiče nebo kritici ministerstva, ale samotní ředitelé škol. A nejde o banalitu.
V dotaznících se objevují údaje o vzdělání rodičů, jejich zaměstnání, ekonomickém zázemí domácnosti i psychickém stavu dítěte. Některé otázky se přitom dotýkají přímo sebevražedných myšlenek nebo sebepoškozování. Takové informace přitom podle evropského práva patří mezi zvlášť chráněné osobní údaje. Jenže právě zde zůstává řada nejasností.
Jsou odpovědi skutečně anonymní? Nebo jsou spojitelné s konkrétním žákem prostřednictvím školního systému a identifikačních kódů? Kdo přesně má k údajům přístup? Jak dlouho budou uchovávány? Bylo provedeno posouzení dopadu na ochranu osobních údajů podle GDPR? A co se stane v případě, že dítě uvede vážné psychické problémy? Zatím nepřišly jasné odpovědi.
Místo toho ministr školství Robert Plaga svolává krizová jednání s vedením České školní inspekce a připouští možnost zásahu do celého testování. To samo ukazuje, jak vážně už ministerstvo situaci vnímá. Protože kdyby šlo jen o běžnou administrativní debatu, ministr by veřejně nehovořil o možnosti testování zastavit.
Důvěra rodičů se ztrácí velmi rychle
Na celé věci je možná nejnebezpečnější něco jiného než samotné otázky. Ztráta důvěry. Školství funguje jen tehdy, když rodiče věří škole a stát jedná transparentně. V okamžiku, kdy rodiče získají pocit, že stát přes školní počítač sbírá citlivé informace o jejich dětech bez dostatečně jasného vysvětlení, vzniká hluboký problém. A ten se nebude řešit jednou tiskovou konferencí.
Příznačné je, že Asociace ředitelů základních škol ve své tiskové zprávě výslovně podporuje ověřování výsledků vzdělávání i získávání relevantních dat o českém školství. Ředitelé tedy nekritizují samotnou myšlenku testování. Kritizují způsob, jakým bylo připraveno a komunikováno.
A právě zde se ukazuje širší problém současného řízení státu. Úřady stále častěji vytvářejí rozsáhlé datové systémy, ale podceňují lidský rozměr celé věci. Pro úředníka je dítě součást statistického souboru. Pro rodiče je to konkrétní člověk. A když se stát jedenáctiletého dítěte ptá, zda přemýšlí o smrti, musí přesně vědět proč to dělá, jak s odpovědí naloží a kdo za celý proces nese odpovědnost.
Protože jinak se z testování znalostí stává něco úplně jiného. A veřejnost to začíná velmi silně cítit.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Facebook příspěvek „Vaše práva ve škole“; 2. Asociace ředitelů základních škol ČR
