Po několika týdnech relativního uklidnění se vztahy mezi Spojenými státy a Íránem znovu výrazně vyostřily. Americký prezident Donald Trump po nejnovějším útoku připisovaném Íránu prohlásil, že Spojené státy Teheránu zasadí „výprask“ a že americká odpověď bude důrazná. Zároveň však zdůraznil, že diplomatické kontakty s Íránem nekončí a že možnost dalšího vyjednávání zůstává otevřená.
Právě tato kombinace ostré rétoriky a pokračující diplomacie se stává charakteristickým rysem současné americké politiky vůči Íránu. Otázkou však zůstává, zda jde o promyšlenou strategii, nebo zda se obě země postupně dostávají do spirály vzájemných odvet, kterou bude stále obtížnější zastavit.
Vojenský tlak roste, prostor pro jednání zůstává
Podle amerických představitelů byl nejnovější raketový útok proti americkým cílům zachycen protivzdušnou obranou a nezpůsobil rozsáhlejší škody. Přesto Washington považuje incident za další důkaz rostoucího napětí mezi oběma státy. Írán naopak své kroky označuje za legitimní reakci na předchozí americké a spojenecké vojenské operace.
Donald Trump reagoval mimořádně tvrdými výroky. Uvedl, že Spojené státy odpovědí rozhodně a že Teherán ponese následky dalších útoků proti americkým zájmům. Současně však připustil, že komunikační kanály mezi oběma zeměmi zůstávají otevřené a že diplomatické řešení není definitivně vyloučeno.
Tato strategie není v americké zahraniční politice nová. Spojené státy ji v minulosti uplatňovaly například během studené války nebo při jednáních se Severní Koreou. Smyslem je zvýšit tlak na protivníka, ale zároveň mu ponechat možnost ustoupit prostřednictvím diplomatického jednání, aniž by zcela ztratil politickou prestiž.
Rozdíl oproti minulosti spočívá v tom, že současný konflikt probíhá ve výrazně složitějším geopolitickém prostředí. Blízký východ je propojen s válkou na Ukrajině, rostoucím soupeřením Spojených států s Čínou i proměnou světových obchodních tras.
Důsledky přesahují hranice Blízkého východu
Napětí mezi Washingtonem a Teheránem již dávno neovlivňuje pouze region Perského zálivu. Každá eskalace zvyšuje nejistotu na energetických trzích, komplikuje námořní dopravu a ovlivňuje bezpečnost strategických obchodních cest.
Významným faktorem zůstává také vojenská spolupráce mezi Íránem a Ruskem. Spojené státy dlouhodobě tvrdí, že Teherán poskytuje Moskvě vojenské technologie včetně bezpilotních prostředků. Írán tato obvinění opakovaně odmítá nebo uvádí, že jeho spolupráce s Ruskem není namířena proti třetím zemím.
Do situace současně vstupuje Čína, která má zájem na stabilitě regionu především kvůli energetické bezpečnosti a plynulosti obchodních tras. Peking se proto snaží zachovávat pracovní vztahy jak s Íránem, tak s arabskými státy Perského zálivu, aniž by se otevřeně připojil k americké strategii.
Řada amerických bezpečnostních analytiků zároveň upozorňuje, že pokračující konflikty na několika světových bojištích současně znamenají dlouhodobou zátěž pro výrobu přesně naváděné munice, systémů protivzdušné obrany i další moderní výzbroje. Vedle vojenských výsledků se proto stále více diskutuje také ekonomická udržitelnost dlouhodobých ozbrojených operací.
Současná krize tak ukazuje, že vztahy mezi Spojenými státy a Íránem nelze hodnotit izolovaně. Jsou součástí širšího geopolitického soupeření, které propojuje Blízký východ, válku na Ukrajině i rostoucí rivalitu velmocí.
Historie podobných krizí přitom ukazuje jeden opakující se paradox. Nejostřejší veřejná prohlášení často zaznívají právě v době, kdy v zákulisí pokračují diplomatické kontakty. Zda budou mít šanci zabránit další eskalaci i tentokrát, ukážou až následující týdny.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: foxnews)
Zdroje: 1. https://www.ft.com/content/
