Tři prezidenti, tři jaderné mocnosti a jednání, které může ovlivnit budoucí uspořádání světa. Americký prezident Donald Trump se v čínském Šen-čenu sešel s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. Historická schůzka na okraj summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC) měla otevřít cestu k rozhovorům o jaderném odzbrojení, mezinárodní bezpečnosti a konfliktech, které zatěžují vztahy mezi světovými velmocemi. Trump však před oběma státníky vytáhl také téma, které okamžitě přitáhlo pozornost zahraničních médií. Ostře kritizoval Mezinárodní trestní soud v Haagu a navrhl spolupráci při ochraně státní suverenity před zásahy mezinárodních institucí.
Jeho vystoupení je pozoruhodné především okolnostmi. Mezinárodní trestní soud totiž v březnu 2023 vydal zatykač na Vladimira Putina kvůli podezření z válečných zločinů souvisejících s nezákonnými deportacemi a přesuny ukrajinských dětí. Ruský prezident tak seděl u jednacího stolu s americkým prezidentem, který veřejně zpochybňoval fungování instituce usilující o jeho zatčení. Trump podle agentury Reuters označil soud za organizaci, která se „vymkla kontrole“, a kritizoval překračování jeho pravomocí. Jako jednu z možných oblastí společného postupu Spojených států, Ruska a Číny zmínil ochranu národní suverenity před nadnárodními strukturami. Jeho návrh zapadá do dlouhodobého postoje Washingtonu, který odmítá, aby Mezinárodní trestní soud vykonával pravomoc nad americkými představiteli bez souhlasu Spojených států.
Soud v Haagu se stal terčem americké politiky
Trumpův útok na Mezinárodní trestní soud není náhlým obratem. Jeho administrativa proti této instituci vystupuje dlouhodobě a od slov přešla také k hospodářským opatřením. Washington kritizuje především postup soudu vůči izraelským představitelům a jeho dřívější vyšetřování možných válečných zločinů amerických vojáků v Afghánistánu. Spojené státy již vůči představitelům ICC uplatnily sankce, které mohou výrazně komplikovat jejich finanční a profesní aktivity. Pro instituci, jejíž fungování závisí na mezinárodní spolupráci, představuje takový postup citelný tlak.
Spojené státy přitom nikdy nepřistoupily k Římskému statutu, na jehož základě Mezinárodní trestní soud funguje. Jeho členy nejsou ani Rusko a Čína. Všechny tři velmoci tak spojuje zásadní výhrada vůči instituci, jejíž rozhodování může zasahovat do jednání jejich politických a vojenských představitelů. Otázka suverenity tvoří základ Trumpovy argumentace. Americký prezident dlouhodobě prosazuje představu, že o bezpečnosti, zahraniční politice a odpovědnosti vlastních představitelů mají rozhodovat především jednotlivé státy, nikoliv mezinárodní instituce, jejichž pravomoci Washington neuznává.
Zastánci Mezinárodního trestního soudu naopak upozorňují, že bez podobného mechanismu mohou pachatelé nejzávažnějších válečných zločinů zůstávat nepotrestáni, zejména pokud je jejich vlastní země odmítá stíhat. ICC vznikl proto, aby existovala možnost postavit před soud osoby podezřelé z genocidy, zločinů proti lidskosti nebo válečných zločinů v případech, kdy domácí justice selhává. Jeho pravomoci však nejsou neomezené a podléhají pravidlům mezinárodního práva. Soud navíc nemá vlastní policii a při zatýkání podezřelých je odkázán na spolupráci jednotlivých států. Kritice dlouhodobě čelí také kvůli politickým tlakům, nerovnoměrnému uplatňování spravedlnosti a omezeným možnostem vymáhat vlastní rozhodnutí.
Putin u jednacího stolu, Ukrajina mimo něj
Schůzka v Šen-čenu se neomezila na kritiku soudu. Trump chtěl především otevřít rozhovory o omezení jaderných arzenálů a snížení rizika jejich použití. Do jednání však vstoupily také války na Ukrajině a v Íránu. Zatímco americká administrativa před summitem zdůrazňovala zejména jaderné odzbrojení, Vladimir Putin během setkání připomněl společnou odpovědnost tří zemí za mezinárodní bezpečnost a potřebu řešit regionální konflikty včetně války na Ukrajině.
Trump se s Putinem sešel také samostatně. Před novináři připomněl jejich dlouholeté vztahy a vyjádřil naději, že z rozhovorů mohou vzejít pozitivní výsledky. Oba prezidenti spolu jednali přibližně čtyřicet minut. Podrobnosti rozhovoru však zveřejněny nebyly a žádná konkrétní dohoda o příměří na Ukrajině oznámena nebyla. Americký prezident tak znovu vsadil na osobní diplomacii, která mu podle jeho přesvědčení umožňuje otevírat i otázky, v nichž předchozí jednání nepřinesla výsledek.
Pro Moskvu má už samotná účast na podobném setkání značnou diplomatickou hodnotu. Putin se po letech západních sankcí a mezinárodní izolace kvůli invazi na Ukrajinu znovu účastní jednání na nejvyšší úrovni se dvěma nejvýznamnějšími světovými mocnostmi. Čína současně potvrzuje své postavení nepostradatelného hráče při řešení globálních bezpečnostních otázek. Každý z účastníků přijel s vlastními prioritami, které se v některých oblastech překrývají, ale v jiných zůstávají zásadně odlišné.
Pro Ukrajinu a evropské státy je podstatné, že se o bezpečnostních otázkách, které se jich bezprostředně týkají, jedná na schůzce, které se přímo neúčastní. Kritici tohoto diplomatického formátu upozorňují na riziko, že velmoci mohou hledat dohody, jejichž důsledky ponesou především jiné země. Trumpova administrativa svůj přístup obhajuje potřebou přímého jednání. Americký prezident opakovaně tvrdí, že odmítání kontaktů s politickými protivníky konflikty pouze prodlužuje. Bez rozhovorů s Moskvou skutečně nelze očekávat diplomatické ukončení války. Stejně důležité však bude, zda případná dohoda zajistí Ukrajině bezpečnostní záruky a nebude pouze potvrzením výsledků vojenské síly.
Historická schůzka zatím přinesla především významné politické signály. Trump ukázal, že je připraven jednat přímo s Putinem i Si Ťin-pchingem, a současně dal najevo, že jeho administrativa hodlá pokračovat v tvrdém postupu proti Mezinárodnímu trestnímu soudu. Pro Putina je takové vystoupení amerického prezidenta diplomaticky příznivé. Ruský vůdce, na kterého se vztahuje zatykač ICC, získává prostor jednat na nejvyšší úrovni a současně slyší kritiku instituce, která jej stíhá. Zatykač tím ovšem nepřestává platit a Trump jej nemůže jednostranně zrušit.
Význam setkání se nakonec nebude měřit počtem společných fotografií ani silou prohlášení, ale konkrétními výsledky. Zda se podaří dosáhnout dohody o bezpečnosti, odzbrojení a ukončení války, zůstává otevřené. Trump mezitím dává stále zřetelněji najevo, jaké mezinárodní uspořádání upřednostňuje. Rozhodující slovo mají mít státy a jejich představitelé, zatímco instituce, které podle něj překračují svůj mandát, chce omezovat.
Pro jeho příznivce jde o návrat k respektování národní suverenity. Kritici naopak varují před světem, v němž se velmoci budou stále méně ochotně podřizovat společným pravidlům. Evropa, která spoléhá na mezinárodní právo a bezpečnostní závazky svých spojenců, má důvod vývoj pozorně sledovat. Pokud se prosadí představa, že pravidla určují především ti nejsilnější, budou mít menší státy při obhajobě svých zájmů podstatně složitější postavení.
Zdroje: 1. www.theguardian.com/world/live/2026/nov/19/apec-summit-trump-xi-putin-meeting-shenzhen-china; 2. www.wtap.com/2026/11/19/nuclear-arms-ending-wars-iran-ukraine-top-agenda-trump-xi-putin-meeting/; 3. https://www.armscontrol.org/pressroom/2026-11/media-backgrounder-trump-putin-xi-trilateral-denuclearization-talks-apec








