Naopak, propaganda vždy po těchto útocích jásá. A hlásá, jak je to prý nějaký nový záblesk možného ukrajinského vítězství. Toto klamání se děje už od začátku konfliktu.

Každou chvíli nějaké nové bludy (Rusům už docházejí tanky, Rusové už mají jen několik desítek raket, ruské hospodářství se letos začne hroutit... atd.).

Zejména ale: Ty útoky na ruské rafiérie, na hlavní město, na autobusy, vlaky a obytné čtvrti ruských regionů mají v Moskvě PŘESNĚ OPAČNÝ efekt, než to, co hlásá propaganda.

Ruské vedení a elity totiž jen utvrzuje v tom, že opravdu musí vybojovat takovou situaci, která jasně garantuje státu dlouhodobou bezpečnost.

Oni totiž přesně toto předpověděli: Bude-li Ukrajina dále stále více pod západním vlivem, bude-li minimálně část obyvatelstva zfanatizovávána do anti ruské hyterie (počínaje oslavou Bandery a jeho myšlenek, a konče všudypřítomným zdůrazňováním "mongolské" podstaty Rusů), dále vyzbrojováním Ukrajiny Západem a budování západních vojenských základen typu Očekov), tak bude jen otázkou času, kdy bude Rusko ve vážném ohrožení. Opět a ještě jednou a znovu: je to ekvivalent Kubánské krize z roku 1962.

Přičemž to, že ve vhodnou chvíli by se záminka ke konfrontaci našla, o tom v Moskvě z politické elity málokdo pochyboval. Státy NATO již napadly jiné země na základě nehorázných lží: Jugoslávii, Irák. Rozbili Libyi, Sýrii.

Přičemž pro ruské uvažování byla důležitá i válka s Gruzií. Narůstání rétoriky a zbrojení Rusko do značné míry ignorovalo, dokud Gruzie opravdu nenapadla Jižní Osetii (region, který si při rozpadu Sovětského svazu, v souladu s ústavou odcházejícího státu, zvolil existenci mimo Gruzii a vybojoval si ji v krvavé válce).

Pro Moskvu poučení: Nenechat situaci vyzrát až tak, že bychom v možné konfrontaci byli velmi zranitelní.

Přičemž Rusové mají ještě jednu důležitou zkušenost. Západ miluje „prosazování demokracie“, tam, kde se mu to hodí. Rusko bylo na Západě milováno, když mu vládl opilec Jelcin, který protiústavně vládl dekrety, nechal rozstřílet legitimně fungující parlament a závažně zmanipuloval volby v roce 1996.

Pokud ale někdo řekne, takovou "demokracii" už ne, a nejprve stabilizujme společnost, až potom budeme znovu uvažovat o naprosto volné politické soutěži, nuže, taková vláda se vystavuje tomu, že Západ řekne: Nedemokratická, podporujeme ty, kteří s ní chtějí bojovat.. 

Ne každému se to líbí, ale takové bylo uvažování Moskvy a jasně to říkala.

A nejen Moskva, říkala to i zahraničněpolitická elita USA (George Kennan, Paul Nitze, Jack. F. Matlock, Chas Freeman a podobní). Podobně jako dnes konfrontaci s Ruskem kritizují několik významných západních mozků, od prominentního rozvědčíka, diplomata a vyjednavače Alastaira Crookea až po špičkového fyzika a myslitele Rovelliho

Nikdo civilizovaný zde na Západě přímo neřekne, že souhlasí s tím, jak Moskva nakonec řešila své bezpečnostní dilema (invazí). Ale zároveň každý rozumný člověk řekne, že opravdu měla své důvody a že dávají do velké míry smysl.

Moskva se dlouho vyhýbala aktivitám, které by měly vysloveně plošnější dopad na civilní obyvatelstvo. Ale eskalací je do těchto kroků nucena. Minulou zimu poprvé přistoupila k bombardování tepláren v Kyjevě a nyní již několik týdnů poměrně intenzivně bombarduje i vojenské cíle uvnitř Kyjeva, kde snadno dochází k civilním obětem (stále ale mimalizuje útoky na mosty, železniční stanice, vládní budovy, telekomunikační instituce, atd.).

Moskva musí dostat své bezpečnostní garance, v rámci reálných mírových jednání. Pokud toto Západ odmítá, a naopak intenzivně podporuje Ukrajinu, je přímo zodpovědný za ničení Ukrajiny a za ty oběti, i civilní.