Historická publicistika si u nás doma pomohla zveřejněním hned několika TV programů, které měly nebývale vysokou úroveň. Zejména komentovaný přehled květnových událostí v Praze na horizontu analýzy Drdovy fikce a podle ní vyrobeného filmu Němá barikáda byl pozoruhodný.

Manou nebeskou ale pro všechny výrobce politické publicistiky a agitace se stala korunovace britského panovníka Karla III., až donedávna prezentovaného jako prince Charlese se všemi jeho osudy, aférami a očekáváními. Ne snad, že by nás a u nás informovali o protimonarchistických až republikánských tendencích v Austrálii, na Belize a jiných koutcích chřadnoucího impéria, ale alespoň nám připomněli na co z jeho dějin rádi zapomínáme.

Začalo to popisem a obrázky královských kočárů v nichž se „oběť“ korunovace musela dopravit do Westminsteru a odtud do Buckinghamského paláce. V jednom případě to byl ten kočár, ve kterém dnes už nebohá královna Alžběta odvážela Si Ťin-pchinga, u nás opatrně nenáviděného nejvyššího reprezentanta Čínské lidové republiky, při jeho slavnostním přijetí na jejím dvoře.

Trochu stínů je nad Karlovými předchůdci. Karel I.  narozený 1600, korunovaný1625, 1649 popravený, což byl první velký úspěch evropských monarchomachů, katolických i nekatolických, kteří se od této doby nepřestali zajímat o to, jak se zbavit hlavy pomazané nejen v Anglii, ale i ve Francii a v carském Rusku.

Po republikánském interregnu jeho syn, pozdější Karel II. (1630-1685),  poražený Cromwellem u Worcestru a devítiletém vyhnanství v Normandii a ve Španělsku, je sic spojován se „slavnou revolucí“, ale také s morem a požáry v Londýně. Vedl první války s tehdy mohutnou nizozemskou námořní mocí a vládl nikoliv snad jako despota, ale jako stoupenec absolutismu v pojetí Leviathana Thomase Hobbse.

Karel-Charles III. se narodil 1948 a od roku 1952 čekal 70 let na svou korunovaci. Byl svědkem ústupu ze slávy britského koloniálního impéria a žil ve stínu života a smrti své populárnější Lady Diany Spencer, vyvdané jako princezna z Walesu.

Stuartovci byli asi nejstarším dynastickým rodem v Evropě, který úředně končí v roce 1714 a je nahrazený německou „dynastií Hannoverskou“, která se pak mění z politických důvodů na začátku 20. stol. v Sachsen-Koburg-Ghota (Sasko-koburgsko-ghotskou).

Mediálně jsou dnes Karlové obou dynastií až mimořádně úspěšní, ale to, bohužel, už dávno není jejich zásluhou. Vyrobit vladaře, i toho nejlepšího, je, jak nás někdo každodenně poučuje, záležitostí „umělé“ nebo ještě častěji „neumělé inteligence“. A tak asi ty další Máje už příště jiné nebudou.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX