Svátek má: Igor

Politika

Velikost textu:

Zdeněk Zbořil: Budeme biti také rublem?

Zdeněk Zbořil: Budeme biti také rublem?

Před několika lety jsme si všimli (a snad si můžeme dovolit to dnes připomenout) legendárního výroku přičítaného J.V.Stalinovi, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.

Zdeněk Zbořil
30. července 2022 - 03:20

J.V.Stalin  prý v době, kdy skoro celé vedení komunistické strany pochopilo, že válečný komunismus  ekonomicky téměř zničil celé Rusko  a že  bude třeba občanskou společnost (graždanskoje obščestvo) nějakým způsobem zachránit před běsy světové revoluce. Přechod k tomuto nenápadnému „drobnému kapitalismu“ přijel německým revolucionářům do Berlína vysvětlit Nikolaj Bucharin. Učinil tak prostřednictvím své přednášky a agitačního tisku, ve kterém popisoval NEP (Novou ekonomickou politiku), a nazval jej Transformation der Ökonomie.

Stalin pochopil argumentaci expertů tehdejší Komunistické strany bolševiků „pragmaticky“ a  k novému axiomu ruské politiky se přihlásil svým typickým výrokem:„Nuže, dobrá, budeme je tedy  bít rublem!“ To mu pak nevadilo, aby  o necelých osm let později tento revoluční směr nahradil novým, opět revolučním, ve prospěch hesla „Vybudování socialismu v jedné zemi!“, které mělo ospravedlnit opět centrálně vojensky řízenou ekonomiku.

Někdy je až komické, jak si někteří vzdělanci naší doby, kteří, bohužel,  nestudovali dějiny střední a východní Evropy, půjčují z verbálního arzenálu minulého století slova a fráze, které považují opět za revoluční. Čeští „konzervativci“ nazývali  revoluční změnu vlastnických vztahů devadesátých let s důrazem na slova transformace,  restituce, kapitalismus a zapomínali zmínit zájmy industriální liberální a feudální Evropy. Ze stínu jim sice oponovali někteří socialisté a komunisté, ale i ti se s nimi nakonec spojili v revolučním kapitalistickém nadšení. A to tak důkladně, že nakonec zapomněli, co vlastně názvy jejich politických stran znamenají.

Když  přišla doba, kdy se  uměle vytvořená třída „kapitalistů“ začala obávat o nabyté statky a českou a slovenskou „Transformation“ zakončili smírem. Toho ale nešlo dosáhnout ničím jiným než posílením role státu, ať již zůstal národním, nebo se začal drolit do nadnárodní celoevropské federace nebo unie.

Cestou z této slepé uličky kapitalismu je, a jako vždy v minulosti byla, politická, ekonomická a mravní krize, která je podle klasických kritiků kapitalismu, cyklickým jevem a  jeho typickým  průvodním znakem.



Na takovou krizi je ale nezbytné připravit se nějakými „psychops“, které jsou považovány za  předpoklad řešení krize třeba i násilnými metodami a prostředky. Takovou přípravou se nemusí nutně zabývat jen osoby oblečené jen do vojenského zeleného. Mohou to být, a většinou také to jsou, ti, kteří se pohybují v civilním až nudném prostředí svých pracoven na ministerstvech, universitách nebo v ústavech, pokud možno pod kontrolou velkého a „hlubokého“ státu. Doplňují, někdy dokonce nahrazují,  oblíbenou „extremistologii“  modernější „anti-desinformatologií“. Jejím prostřednictvím  ovládají média,  veřejné mínění nebo „obecnou vůli“. A to dokonce tak rafinovanými a tajnými prostředky,  že je neovládají ani ti, kteří tento systém pomáhali vytvořit. Někdo jím říká nevolené elity, jiný autopoietické systémy, někdo třeba jen zákulisí politického jeviště.

Aktuální, a  asi nejsnadněji čitelný soubor těchto entit nalezneme na listu podivuhodných skupin, organizací a institucí, které se zabývají studiem tzv. falešných zpráv, přesněji nepravd, vědomých nepravd a lží. Je přístupný na tiskovinách, která samy sebe označují „po vocílkovsku“ za maistreamové a na webových stránkách, které většinou neuvádějí, kdo je financuje nebo v jakých službách pracují. Mají jednoduchý program,  „bojují proti“ všem a všemu (tento vojenský žargon je důležitý),  co nazývají nečesky znějícími slovy a slovními spojeními. Už to prozrazuje, čím nejsou, ale chtějí být a zároveň se  hlásí  k nadnárodnímu  a mezinárodnímu (dříve internacionálnímu) společenství zasvěcených.


Kromě těch několika adres, které mají krytí, doufejme i ze zákona, od  MZV,  MV,  Policie ČR a BIS jsou to dnes už desítky privátních organizací, často jen skupiny několika osob, o kterých by se dalo říct, že jsou to  „inkorporovaní aktivisté“, kteří, řečeno dobovým termínem, tunelují práva, povinnosti  a peníze ze státního nebo euro-unijního rozpočtu a suplují státní administrativu ve výkonu jejích funkcí.

Výsledky těchto činností se stávají agenty politických rozhodnutí vlád, parlamentů, exekutivních i zákonodárných institucí, podstatně je ovlivňují, a to bez jakékoli právní odpovědnosti. Tu v ČR předpokládá Ústava ČR nebo rozhodnutí, doporučení a právní normy EU. Už jenom fakt, že některá tato zemská a evropská sdružení, jakési po německu Landsmanschaften,  suplují činnost politických stran a hnutí,  nemusí dokládat způsob svého rozpočtování a financování, jako většina  zájmových třeba i nepolitických organizací, je pozoruhodný.

Největší anomálií je obžalovávání, souzení a vynášení rozsudků nad skupinami a jednotlivci, která přísluší moci soudní a jejich umísťování v ČR prostřednictvím mj. veřejnoprávní ČT do tzv. veřejného prostoru. Takto „obžalovávaní  a odsuzovaní“ nemají možnost hájit se, jak předpokládá idealistická představa právního státu. 

Pomalu jednající justice, o které se můžeme domnívat, že se dávno vzdala úsilí  hledat a nacházet spravedlnost,  nedokáže v po léta se vlekoucích řízeních, vyslovit autoritativní výrok, který by mohl být alespoň minimem morálky.  Je-li v ČR, a nyní už i v EU,  tradováno označení něčeho nebo někoho za dezinformátora, neexistuje možnost obhajoby a pokud ano, jsou některá tato rozhodnutí směšná. I když se dotýkají  např. hlavy státu, představitele církve nebo významného  společnosti prospěšného ekonomického subjektu.

Pozoruhodnou je v této souvislosti  výzva  několika nezávisle závislých jednotlivců a pospolitostí, aby některým jiným, jim podobným, ale jimi odsouzeným,  škodili objednavatelé reklam svým odmítáním u nich inzerovat. A  tím je „bili“ nikoli dnes už jen rublem, ale hlavně korunou, eurem nebo snad i dolarem. Dokonce, v případě Univerzity Karlovy, došlo i na čínský jüan.  Paní komisařka Jourová, která má cit pro „plíživý rozvrat demokracie“ v Maďarsku, by  si mohla  všimnout, že i k nám se už „připlížila“ zase jedna nová forma zavrženíhodné cenzury.

V zemi, kde je kdejaký starosta stíhán ze zneužití pravomoci úředního činitele, ve státě, který je vláčen po soudech jen proto, že jeho ministr zdravotnictví Martin Bojar varoval skoro před třiceti lety, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí o možných rizicích jednání se společností Diag Human, je to víc než pozoruhodné.  

Kdo asi bude ten další, o jehož ekonomické prosperitě se bude rozhodovat podle smyšlených výroků třeba jen konkurujících si obchodních organizací a soupeřících mediálních nebo kulturních zařízení?  Bou-mar-rang (po našem bumerang) prý zná lidská civilizace již několik tisíc let a ne vždy, jak dobře víme,  posloužil dobře zamýšlenému účelu, dodává Zdeněk Zbořil.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)




Důvěřujete vládě Petra Fialy?

Ano
transparent.gif transparent.gif
29%
Ne
transparent.gif transparent.gif
71%