Jen málokterý sportovní příběh 20. století je tak neuvěřitelný jako osud indické zápasnice Hamidy Banu. Ve své době byla považována za nejsilnější ženu Indie a patrně i za jednu z nejslavnějších zápasnic světa. Přesto dnes její jméno zná jen málokdo.
Ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století představovala doslova sportovní fenomén. Nastupovala proti mužům a podle dobových zpráv během kariéry porazila více než 300 soupeřů. V době, kdy bylo ženské vrcholové sportování v mnoha zemích stále považováno za nevhodné, dokázala Hamida Banu bourat zažité společenské představy jediným možným způsobem – svými výkony.
Narodila se v indickém Aligarhu a díky své mohutné postavě získala přezdívku Amazonka z Aligarhu. Měřila přibližně 160 centimetrů a vážila okolo 108 kilogramů. Její fyzická síla budila respekt i mezi profesionálními zápasníky.
Její tréninkový režim odpovídal tomu, co dnes připomíná přípravu nejsilnějších světových silových sportovců. Agentura Reuters tehdy podrobně popsala její každodenní jídelníček. Denně vypila přibližně 5,6 litru mléka, snědla celé kuře, téměř kilogram skopového masa, šest vajec, dva bochníky chleba, dvě porce birjání a půl kilogramu másla. Devět hodin spala a šest hodin denně trénovala.
Popularita Hamidy Banu rostla raketovým tempem. V roce 1944 mělo její vystoupení v Bombaji sledovat přibližně dvacet tisíc diváků. Když soupeř na poslední chvíli odmítl nastoupit a podle dobových zpráv požadoval vyšší finanční odměnu, rozzuřený dav stadion poničil.
Skutečnou legendou se však stala až o deset let později. V únoru 1954 zveřejnila neobvyklou výzvu. Prohlásila, že si vezme za manžela muže, který ji dokáže porazit v zápase. Média po celé Indii o této nabídce široce informovala a zájem veřejnosti prudce vzrostl.
Následovala série soubojů, která její pověst ještě posílila. Porážela šampiony z Paňdžábu, Kalkaty i Barody. Jeden z nejznámějších zápasů podle tehdejších agenturních zpráv skončil už po jedné minutě a čtyřiatřiceti sekundách. Rozhodčí po utkání s nadsázkou prohlásil, že poražený soupeř se vyřadil z okruhu možných ženichů.
Krátce nato zvítězila také nad ruskou zápasnicí Verou Čistilinovou, kterou tehdejší tisk označoval jako „ruskou medvědici“. Také tento souboj skončil během necelé minuty. Hamida Banu následně oznámila, že chce odcestovat do Evropy a poměřit síly s nejlepšími evropskými zápasnicemi. K této cestě však nikdy nedošlo.
Podle historických pramenů její dlouholetý trenér Salam Pahalwan s jejími plány nesouhlasil. Měl ji brutálně napadnout dřevěnými holemi a způsobit jí těžká zranění rukou. Následky byly natolik vážné, že se již nikdy do soutěžního zápasení nevrátila.
Zbytek života prožila v městě Kaljan nedaleko Bombaje, kde se živila prodejem mléka a provozovala malé hospodářství. Zemřela v roce 1986 téměř zapomenutá. Přestože kdysi plnila stadiony a patřila mezi nejslavnější sportovce Indie, velké indické deníky jejímu úmrtí prakticky nevěnovaly pozornost.
Příběh Hamidy Banu dnes znovu přitahuje pozornost historiků sportu i badatelů zabývajících se postavením žen ve společnosti. Ukazuje totiž, že mimořádný talent sám o sobě nestačí. Někdy sportovce nezastaví soupeř v ringu, ale předsudky, mocenské vztahy a násilí odehrávající se mimo sportovní arény.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. https://indianexpress.com/
