„Díval jsem se na reportáž z oslav konce druhé světové války, jaké nyní probíhaly  v Plzni, kde tam  byla  i dobová vozidla, ale chybělo mi tam také pro Američany nepříjemné připomenutí rasimusmu panujícího v té době v americké armádě. Na ten se zapomíná. Proč  byli ubytovaní v Plzni černoši sloužící v  americké armádě na jiném místě než běloši?  Proč měli v Plzni  zvláštní vyhradně černošský tábor zřízený jen pro barevné vojáky?" položil si před lety otázku  pamětník konce války v Plzni.

Ani případné problémy, které nastaly  mezi černošskými vojáky nebo dokonce mezi vojáky a civilním obyvatelstvem v černošském táboře, neřešili běloši v uniformách vojenské policie. Podle pamětníka, i vojenská policie v černošském vojenském ležení byla složená jen z černochů.

Pohoršení například vzbuzovala mezi bílými americkými vojáky ta plzeňská děvčata, která se přátelila s černošskými vojáky sloužícími v americké armádě a kteří rovněž přijeli do Plzně. 

„Po válce panovala v Plzni skvělá atmosféra. Byli jsme šťastní, že válka skončila a tak jsme si nepřipouštěli, že v organizaci americké armády je něco zvláštního. Když však  strýc šel upozornit vojenské policisty, že  z dálky viděl,  jak  vojáci tam a tam honili nějakou plzeňskou dívku, která křičela a volala o pomoc, dozvěděl se, že to není v jejich kompentenci a že je žena, která si něco začala s černochy,  nezajímá. V tom ležení  měli mít  dokonce i svoji vojenskou policii  složenou  z černochů a na tu se měl strýc obrátit," vzpomínala  před patnácti  lety další pamětnice událostí, které následovaly po příjezdu amerických vojáků do Plzně.

Nutno připomenout i další zajímavosti z poválečného Československa.  Víte, že   zejména Němky, ale i Češky na území zaniklého Protektorátu Čechy a Morava, využily příležitosti a mezi americkými vojáky si našly svého budoucího manžela.