Na polích u Dušníků a Nížeboh nedaleko hory Říp dnes téměř nic nepřipomíná monumentální pravěké stavby. Staletí zemědělství jejich původní podobu výrazně setřela. Archeologové ale ukázali, že mohyly nezmizely úplně, pouze se staly pro lidské oko téměř neviditelnými.
Výzkum publikovaný v únoru 2026 v časopise Archaeological Prospection spojil letecké snímkování, magnetometrii a laserové skenování terénu. Díky tomu se podařilo znovu zachytit dvě neolitické dlouhé mohyly označované jako Dušníky 1 a Nížebohy a zároveň odhalit další pohřební objekty v jejich okolí. Výsledkem není jen rekonstrukce dvou téměř zaniklých staveb. Studie ukazuje, že některá místa pod Řípem zůstávala spojena s pohřbíváním a rituály po mnoho generací.
Dlouhé mohyly patří k nejstarším monumentálním stavbám evropského pravěku. Vznikaly od pátého do třetího tisíciletí před naším letopočtem, ale v intenzivně obdělávaných částech Čech jejich nadzemní části většinou téměř zmizely. Moderní metody dokážou zachytit stopy, které běžný pohled přehlédne. Letecké fotografie ukazují změny v růstu plodin nad zasypanými příkopy a dalšími objekty, magnetometrie zaznamenává odlišnosti v podloží a laserové skenování odhaluje i velmi jemné změny výšky terénu.
Právě u mohyly Dušníky 1 laserová data potvrdila, že část původního násypu se dochovala. Přestože byl výrazně rozorán a roztažen do okolí, jeho výška místy stále dosahuje přibližně 1,3 metru nad okolním povrchem. Dušníky 1 jsou zároveň jediným ze dvou hlavních monumentů nové studie, který byl přímo archeologicky odkryt. Výzkum v roce 2021 jej bezpečně přiřadil ke kultuře nálevkovitých pohárů.
Nejzajímavější obraz vznikl teprve při pohledu na širší okolí. Dálkový průzkum a magnetometrie odhalily kromě dlouhých mohyl také kruhové monumenty, ohrazení a další objekty interpretované jako pohřební stavby z mladších pravěkých období. Jejich rozmístění naznačuje, že některé neolitické mohyly fungovaly jako dlouhodobé orientační a rituální body. Pozdější komunity se k nim vracely a zakládaly v jejich blízkosti další pohřební místa.
Autoři studie sledují tuto kontinuitu od pozdního neolitu přes dobu bronzovou až do halštatského období. Neznamená to, že byly všechny objekty nepřetržitě používány stejným způsobem. Spíše se opakovaně vracela významnost určitých míst v krajině. Zároveň je třeba zachovat opatrnost. U řady objektů nebyl proveden výkop, takže jejich datování a funkce vycházejí z tvaru, polohy a srovnání s jinými známými archeologickými lokalitami. Sama studie na toto omezení výslovně upozorňuje.
Hora Říp je dodnes dominantou širokého okolí a stejně výrazná musela být i pro pravěké obyvatele krajiny. Právě v jejím okolí se soustřeďuje několik dlouhých mohyl a dalších pohřebních staveb. Nový výzkum ukazuje, že pohřební a obytné aktivity byly v této oblasti prostorově oddělené. Mohyly a další funerární objekty tak netvořily náhodnou součást sídel, ale vlastní zónu v krajině.
To mění způsob, jakým lze podřipskou oblast číst. Dnešní pole mohou na povrchu působit jednotně, pod nimi ale zůstávají stopy krajiny, kterou lidé před tisíciletími vědomě členili na místa každodenního života a místa určená mrtvým a rituálům. Moderní archeologie přitom nemusí začínat výkopem. Kombinace leteckých fotografií, magnetického měření a laserových dat dovoluje nejprve rekonstruovat rozsáhlé struktury bez zásahu do země. Pod Řípem tak znovu vystoupila krajina, jejíž monumenty byly po staletí prakticky neviditelné, ale nikdy úplně nezmizely.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Archaeological Prospection – “Hidden” Landscape of Prehistoric Burial Monuments: The Use of Remote Sensing in the Detection of Neolithic Long Barrows in Bohemia; 2. Masarykova univerzita – “Hidden” Landscape of Prehistoric Burial Monuments; 3. Západočeská univerzita – Archeologové objevili nedaleko Řípu unikátní pravěkou mohylu s pohřbem dítěte
