V březnu 2001 někdo násilně otevřel výběh Bennettových wallabiů v zvířecím parku Burg Stargard v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Část zvířat se podařilo odchytit, některá uhynula, několik však zůstalo na svobodě. A stalo se něco nečekaného. Australští vačnatci se v severovýchodním Německu nejen udrželi, ale začali se rozmnožovat. V roce 2004 odborníci odhadovali, že v okolí Burg Stargard žije přibližně sedm až osm wallabiů.
Zvířata využívala lesy, louky, zahrádkářské kolonie i okolí samotného parku. Místní je vídali u železniční trati, na zahradách nebo na slunných svazích. Živila se trávami, bylinami, listím, mladými výhonky a v zimě také kůrou. Odborný článek publikovaný roku 2004 zaznamenal, že wallabiové bez problémů přežili zimy 2002/2003 a 2003/2004. První z nich přitom přinesla poměrně nízké teploty i dlouhodobou sněhovou pokrývku.
Bennettovi wallabiové pocházející z Tasmánie jsou na chladné podmínky dobře adaptovaní. Německé klima proto nebylo hlavní překážkou jejich přežití. Dokázali se také rozmnožovat. Ředitel tehdejšího parku Andreas Schumann dokonce hodnotil reprodukci volně žijících jedinců jako velmi úspěšnou. Z několika uprchlíků se tak během několika let vytvořila malá volně žijící populace.
Ještě v prvních letech po útěku neměli dospělí wallabiové v okolí Burg Stargard mnoho přirozených nepřátel. To se ale později změnilo. Do Německa se od přelomu tisíciletí postupně vracel vlk. V Meklenbursku-Předním Pomořansku jsou trvale volně žijící vlci evidováni od roku 2006 a jejich počet v dalších letech rostl.
Pro wallabie znamenal návrat velkého predátora nový problém. Německý zoolog Martin Kränzlin v roce 2025 uvedl, že populace u Burg Stargard v posledních letech kvůli vlkům výrazně utrpěla a nakonec zanikla. Není však doloženo, že byl nalezen každý wallaby usmrcený vlkem. Přesnější je proto říci, že predace vlků představuje odborníky uváděné vysvětlení zániku populace, nikoli kompletně zdokumentovanou příčinu smrti všech jejích členů.
Že wallabiové mohou v evropské přírodě dlouhodobě prosperovat, ukazuje ostrov Man v Irském moři. Také tam vznikla populace z uprchlých zvířat. První celoplošný průzkum s termovizními drony v roce 2024 vedl k odhadu, že na ostrově žije kolem 1000 wallabiů. Rozdíl proti Burg Stargard je výrazný. Na ostrově chybí velcí suchozemští predátoři schopní jejich populaci zásadně regulovat.
Příběh německých wallabiů je proto zajímavým přírodním experimentem. Ukázal, že ani několik tuhých zim, evropská vegetace nebo samotná vzdálenost od Austrálie nemusí být pro tato zvířata zásadním problémem. Jejich osud zřejmě změnil až návrat predátora, se kterým se jejich australští předci během evoluce nikdy nesetkali.
(mia, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Hochschule Neubrandenburg / LABUS – Kängurus bei Burg Stargard; 2. Tagesspiegel – Ausgebüxtes Wallaby: Wie kann ein Känguru am Berliner Stadtrand überleben?; 3. Isle of Man Government – Drone survey estimates 1,000 wallabies in Manx Countryside; 4. DBBW – Entwicklung der Wolfspopulation in Mecklenburg-Vorpommern; 5. WELT – Kängurus lieben wohl Mecklenburgs Wälder
