Současná vojenská doktrína se shoduje: bez výstražných letounů nemůže žádné letectvo vést efektivní střednědosahový přepadový boj. I když mají moderní stíhací letouny radary s dosahem přes 100 km, jejich schopnost vyhledávat cíle v plném 360° rozsahu je omezená. V přiblížení k cíli navíc dochází ke zkrácení „okna pro odpálení“, čímž se výrazně snižuje účinnost přepadu. Z těchto důvodů stíhačky samotné nestačí, neboť klíčovou roli hraje koordinace s výstražnými letouny typu AWACS (Airborne Warning and Control System).
Rozdíly jsou i mezi výstražnými letouny. Např. AWACS s velkými radary a schopností velit a řídit vzdušné operace v reálném čase výrazně převyšují jednodušší včasné výstražné systémy AEW (Airborne Early Warning). Tato kombinace radarové síly, datového spojení a schopnosti integrovat informace ze všech platforem je základem skutečné vzdušné nadvlády.
1. třída: Čína a její technologická ofenzíva
Čínská lidová osvobozenecká armáda (PLA) dnes disponuje více než tisícovkou čtvrté a páté generace stíhaček, schopných odpalovat aktivně radarově naváděné střely středního doletu. Dále vlastní největší flotilu výstražných letounů na světě (typy KJ-500, KJ-2000) a další. Datové propojení, velení i koordinace mezi letouny fungují na nejvyšší úrovni.
Zásadní je také jejich arzenál. PL-15 s dosahem přes 200 km je už nyní realitou, a spekuluje se o ještě dál dosahujících střelách s náporovým motorem. Čína tak jako jediná země na světě kombinuje kvantitu, moderní technologii a integraci do jednoho celku.
2. třída: USA - ztracený náskok?
USA stále disponují obrovskou leteckou silou čítající přes 3 000 stíhacích letounů čtvrté a páté generace, vybavených střelami AIM-120D s doletem nad 150 km. Americká flotila zhruba 100 výstražných letounů, zejména E-3 Sentry, však stárne. Přes určité modernizace jde o stroje ze studené války, které technologicky zaostávají za čínskými AWACS.
USA v tuto chvíli postrádají účinnou dálkovou přepadovou schopnost. Střely AIM-174B, zavěšené na F/A-18F, dosahují sice až 240 km, ale jsou extrémně těžké (860 kg) a lze je nést pouze v malém počtu. Ambiciózní program nové střely AIM-260 je teprve ve fázi testování radaru. V porovnání s Čínou mají USA citelnou mezeru v oblasti dálkových přepadových schopností.
3. třída: Rusko - zaostalá výstraha a těžké střely
Ruské letectvo disponuje působivou střelou R-37 s dosahem přes 200 km, ale jde o zastaralý a těžký model, který mohou nést pouze vybrané typy letounů (Su-35S, Su-57, MiG-31BM), jichž je méně než 400. Hlavní střednědosahová střela R-77 má navíc jen 80km dosah, což je podprůměr v globálním měřítku.
Největší slabinou je však zastaralá flotila výstražných letounů A-50, které jsou technologicky pod úrovní i amerických E-3. Neschopnost modernizace ruských AWACS vážně omezuje jejich schopnosti udržet vzdušnou převahu v jakémkoli větším konfliktu.
4. třída: Evropa a její omezení
Velká Británie spoléhá na moderní střely Meteor, které mají podobný dolet jako PL-15. Problémem je ale absence těžších stíhacích platforem. Eurofighter Typhoon je výkonný, ale limitovaný v nosnosti a doletu. Britské AWACS jsou technicky zastaralé a brzdí efektivitu celé doktríny.
Francie čelí podobnému problému, a to omezenému počtu střel Meteor (cca 160 ks) a stíhačkám Rafale, které nenesou žádné dálkově přepadové rakety. Domácí střely MICA mají dostřel jen 40 km a v reálném střetu by francouzské letouny měly sotva šanci na efektivní zásah.
Psali jsme:
5. třída: Indie, Japonsko a Izrael - limity ambicí
Indie investovala do vývoje domácí střely Astra, ale její dosah a spolehlivost jsou stále nízké. Pouze několik desítek Su-30MKI je schopno tyto střely používat, a navíc chybí propojení s výstražnými letouny, kterých Indie vlastní jen tři. Radarové systémy jsou zastaralé a bez integrace s datovými sítěmi zůstávají schopnosti omezené.
Japonsko má vlastní střely AAM-4 s dosahem 120 km, ale efektivní využití je limitováno malým počtem kompatibilních letadel (98 F-15J/DJ a 36 F-2A). Jejich čtyři AWACS E-767 jsou technologicky na úrovni 90. let a výrazně zaostávají za moderními systémy.
Izrael má střely Derby s dosahem 50 km, což je spodní hranice pro střednědosahovou kategorii. Jejich jediný výstražný letoun Gulfstream AWACS nedisponuje plnohodnotnou schopností 360° pokrytí. Přestože izraelské letectvo je efektivní v regionálním měřítku, v globálním srovnání patří k nejslabším mezi státy s pokročilou výzbrojí.
Z nově publikované analýzy vyplývá, že v éře „beyond-visual-range“ boje se světová letectva dělí na pět jasně rozlišitelných tříd. Čína se díky systematické investici do stíhaček, raket, výstražných letounů a datové integrace dostala na absolutní vrchol. USA ztrácí technologický náskok a čelí důsledkům letité stagnace v oblasti výstražných letounů. Rusko, Evropa a ostatní regionální mocnosti se drží spíše na hraně schopnosti udržet efektivní vzdušnou převahu, přičemž Izrael a Indie dokazují, že i technologicky vyspělý stát může kvůli slabé integraci ztratit v moderním leteckém boji relevanci.
(Kovář, prvnizpravy.cz, obr.: aiko)
