Nepřímé dohody mezi Ruskem, Ukrajinou, Tureckem a OSN měly za cíl vyřešit složitý úkol: Udržet export produktu důležitého pro světový trh v kontextu intenzivního ozbrojeného konfliktu mezi jeho hlavními producenty. Tato kolize je sama o sobě neobvyklá a vyplývá z éry globalizace. Vojenské konfrontace mezi státy jsou obvykle motivovány potřebou způsobit protivníkovi co největší škody a dosáhnout kýžených výsledků pro sebe. Jiné okolnosti související s obtížemi třetích zemí se neberou v úvahu. Problémy s těmito zeměmi jsou vyřešeny na konci konfliktu. V současnosti to tak ale nefunguje.Propojenost světa je tak těsná, že není možné izolovat žádný proces od zbytku. To je důvod, proč existují potíže s aplikací „jednoduchých řešení“, která doporučují někteří odborníci.

Ideologové Černomořské iniciativy počítali s možností vytvoření „zóny vyloučení“ ve válečné situaci v regionu. Externí sázky jsou poměrně vysoké, což vytváří značný tlak na zúčastněné strany odpovědné za realizaci projektu. Ukrajina a Rusko mají také své pragmatické zájmy. Takže se to nezdálo nemožné.

Došlo však k vnitřnímu rozporu. Vzhledem k existenci velkého společného zájmu je nutné v rámci konfliktu učinit konkrétní ústupky a výměny. To byl smysl myšlenky. Na západní straně ale převládá názor, že by se Rusku nemělo dělat žádné ústupky, protože ono je odpovědné za současnou situaci a samo musí přijmout opatření k jejímu vyřešení. To se týká všech aspektů konfliktu (alespoň prozatím) a Evropa a Spojené státy nemají v úmyslu udělat z obilné dohody výjimku, i když je pak těžké pochopit, jaký zájem by Rusko mělo mít.

Globální mediální prostor vymezují západní, především anglicky mluvící zdroje, a proto je interpretace událostí pro Rusko negativní. To platí samozřejmě pro Západ, ale do značné míry i mimo něj. Není možné se od toho úplně odpoutat, protože téměř všechny priority ruské zahraniční politiky se v současnosti nacházejí v regionech, kde je velká poptávka po potravinách a hnojivech. Cílem Moskvy je vyvinout úsilí, aby ukázala, že Rusko je připraveno poskytnout aktivní pomoc zemím v nouzi, ať už za účasti mezinárodních institucí, či nikoli.

Druhý rusko-africký summit se bude konat příští týden v Petrohradu. Tato událost je velmi očekávaná, první se konala v roce 2019, ale plány na posílení spolupráce selhaly kvůli pandemii. Současná globální situace ztěžuje mnoha africkým vůdcům cestu do Ruska, aby se zúčastnili tohoto fóra, což vyžaduje pevnost a odhodlání, protože tlak ze Západu je velmi vysoký.

Afrika jako celek prokázala velkou schopnost odolávat tlaku. Většina zemí se systematicky vyhýbá pokusům zapojit je do protiruského uspořádání a udržuje si odstup. Tento postoj by neměl být nutně interpretován jako proruský, ale je jasně proti postoji Západu.

Ruské ministerstvo zahraničí: Důvody pozastavení obchodu s obilím

Kromě politické atmosféry však existuje praktická agenda pro širší africkou komunitu, zaměřená na rozvoj, sociální stabilitu a zlepšování úrovně obecného blahobytu. Afrika je heterogenní, s velmi vlivnými zeměmi, z nichž některé docela prosperují a jiné skutečně bojují o přežití. Ale pro všechny tyto země jsou prvořadé praktické otázky, což znamená, že po politických diskusích bezprostředně následují konkrétní témata, jako je potravinová bezpečnost, investice, vzdělávání, posilování státních institucí atd.

Afrika je přes všechny své problémy slibným prostorem, kde je konkurence o interakci s kontinentem nelítostná.