Co nám k tomu můžete říct, pane Zbořile?
„To nebylo jenom heslo T.G. Masaryka, ale bylo to heslo na prezidentské standartě Československé i České republiky, s výjimkou Protektorátu, téměř po celou dobu jejich existence. Je to heslo, které je zajímavé, a atraktivní, ale dost často potřebuje, aby ho ještě někdo komentoval. Jako ostatně sám TGM, který říkal, že pravda vítězí, ale dá to práci nebo se musí pro to také něco udělat.
Všichni jeho nástupci ve funkcích spíše než slovy prokazovali svojí činností nebo svými aktivitami, že to není tak jednoduché. Dokonce si toto heslo vykládali, nebo nám vykládali, každý trochu jinak. Známý katolický básník Jiří Kuběna kritizoval Václava Havla kvůli heslu Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, protože se domníval, že to je příliš pyšné heslo, protože přeci pravda je u Boha a láskou je cesta k Bohu. A to neplatilo jenom pro životní krédo Václava Havla, i když víme , že to bylo převzato od Mahátma Gándhího, ale bylo to upřímně přednášeno jemu naslouchajícím lidem. Bylo ale také kriticky vykládáno i Havlovými předchůdci. Jeden z nejcharakterističtějších výkladů komunistických prezidentů bylo, že i toto heslo je třeba vidět třídně, z hlediska třídního boje, z hlediska permanentní války mezi vykořisťovateli a vykořisťovaným,“ připomněl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
A jak vypadá boj o pravdu v současnosti…
„V dnešní době se vlastně neodehrává nic jiného. Pokud jde o tento slogan, kterým se zaštiťují téměř všichni politici a političky, je ten „boj za pravdu“ jen dnes trochu a v jejich interpretacích trochu dramatičtější. Nechci říkat hysterický, protože každá složitá doba bývá přeplněná city a trvá dost dlouho, než se od těchto emocí dojde k racionalitě. Přece dávno víme, že ani naše doba nesmí být zbavena ani racionálního přemýšlení, ani se nesmí zbavovat citu. Takže u nás dnes boj za pravdu nebo o tom, zda „Pravda zvítězí“, nebo bude vítězit či bude poražena, je vlastně stejné, jako tomu bylo kdykoliv v minulosti.
Záleží jenom na různých generacích, na jejich „generačním rozumu“ (používám tezi Ortegy y Gasseta) poučeného ve španělské občanské válce, když říká, že generace nejsou jenom biologická záležitost, ale že vznikají na základě nějakého konsenzu, nějakého souboru poznání pravd, který si osvojí určitá skupina lidí. A přesto to ale ještě neznamená, že pravdu mají, že to „směřování k pravdě“ se jim daří.
Koneckonců, historie nejenom moderní Evropy a nejenom České republiky a Československé republiky a jejich osudů ve 20. století uvádí nespočet příkladů, kdy se dějiny musely přepisovat, protože každá ideově a ideologicky zformovaná generace si svou pravdu a svůj boj za pravdu vykládala jinak. Podle tohoto dobového výkladu byli jiní vítězové a jiní poražení, a dost často to byli ti stejní o své pravdě přesvědčení lidé,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.
(rp,prvnizpravy.cz,,foto:arch.)
