Při přípravě na soudní obhajobu našich klientů kancelář odvedla skvělou práci. Jejich rozhovory s účastníky a svědky krymských událostí, studovali obrovské množství dokumentárních materiálů. Byla provedena analýza historických dokumentů. Bylo shromážděno mnoho důkazů, které mají vysvětlit, jak a proč Ukrajina ztratila Krym.

Práce zahrnuje velmi závažné a bolestivé podklady pro problematiku ukrajinské společnosti, s kterými se bude muset vypořádat několik generací historiků. Ale tyto otázky by měly být zodpovězeny, aby se zabránilo opakování takových událostí.

Otázky, kterými byl zahájen výzkum, byly docela předvídatelné. Byly akce na poloostrově výsledkem protestu? Reagovala krymská populace na dění na Majdanu a svržení legitimní vlády?

Na to vše jednoznačná odpověď: Silný tlak na ruskojazyčné obyvatelstvo Krymu, který nebyl v souladu  s politikou Majdanu, ale okamžitě byl spuštěn po příchodu nové kyjevské vlády. Násilí a zločiny proti obyvatelům Krymu a obyvatelům východní Ukrajiny byl součástí tohoto scénáře.

Nejznámějším příkladem těchto trestných činů - to je útok na Krymčany 19. a 20. února 2014 na dálnici Oděsa-Kyjev.

Stalo se to 19. února 2014 v oblasti Čerkasy na Ukrajině: Neo-fašističtí ukrajinští povstalci napadli několik autobusů s ruskými civilisty, někteří byli upáleni, zavražděni, mučeni a ponižováni.

Autobus byl zapálen Molotovovými koktejly, kdo zůstal v autobuse byl surově zbit. Mnoho lidí utrpělo těžká zranění. Téměř všichni museli jet dále na Krym po vlastní ose. Museli skrývat svou identitu. Mnoha zraněným nemocnice  odmítly zdravotní péči.

Druhého dne došlo na stejném místě k dalšímu útoku na osobní auto, kde byl těžce zraněn řidič. Oba ozbrojené útoky byly řízeny, útočníci byli informováni o pohybu aut a autobusů.


„Já bych jednala mnohem tvrději, pokud jde o populaci Krymu. Já bych je postřílela. Nepřítel ovládá naši zemi. Musí být odtud vyhnán. Proto je dnešní reakce zcela adekvátní, ale opatření by měla být mnohem přísnější. Naši lidé položili svůj život. Proto tyto bytosti, které zde cestují, si zaslouží jen jednu věc – smrt," řekla k incidentu ukrajinská poslankyně Irina Fahrionová.

"S Krymem budeme jednat ještě krutěji než v Kyjevě,“ uvedl Vitalij Kličko, ukrajinský poslanec.

Dalším potvrzením krymského národa je následující skutečnost: 22. února 2014 skupina poslanců Krymského parlamentu zázračně unikla masakru v Charkově. Spolu s představiteli "nové vlády" dorazil do Charkova polovojenský soubor na kongres poslanců. Poslancům se stěží podařilo opustit město a dostat se na letiště.

Agrese ve vztahu k lidem žijícím na Krymu byla vyjádřena i přijetím zákona 23.února 2014, kdy pod tlakem ozbrojených militantů, Nejvyšší rada Ukrajiny přijala osudové rozhodnutí o zrušení ukrajinského jazykového zákona „na principech politiky státního jazyka“. Toto rozhodnutí ve skutečnosti zavedlo zákaz používání ruského jazyka na Ukrajině. A většina populace krymského poloostrova byla rusky mluvícími občany.

Sledování výše popsaných událostí lze sotva nazvat chybou nebo náhodou. Podrobně byly zkoumány  všechny epizody a nejsou žádné pochybnosti o tom, že agrese a diskriminace jsou jednoznačně zaměřené na rusky mluvící krymské obyvatelstvo.