Svátek má: Vavřinec

Komentáře

Ivan David

europoslanec (SPD)

Kříže na kříži

Německý vojenský symbol byl zhanoben nacistickými symboly, jak jsem se dozvěděl z rozhořčené reakce na pomalování německého pomníku ve tvaru německého vojenského vyznamenání železného kříže hákovými kříži.

Pomník po druhé světové válce shozený z vrcholu kopce obnovili čeští aktivisté: „Rozhodně nejsme žádní nacisté ani fašisté. Jsme Češi, kteří ale žijí v domech po Němcích. Chodili jsme do škol, které stavěli... Znovu postavením pomníku jsme chtěli poukázat na skutečnost, že v Jizerkách kdysi žili Němci a Češi vedle sebe. Vzájemně si pomáhali, protože v horách byste jinak ani nepřežili. Ano, byli to Němci, ale byli to taky obyčejní lidé jako vy a já.“

Až se jiným českým aktivistům podaří prosadit zrušení Benešových dekretů ZDE, tito hodní čeští aktivisté se jistě rádi zase vystěhují z domů, kteří jejich dědové zabrali při dosídlování pohraničí po odsunutých Němcích. Zatím probíhá ideologická příprava, kdy se hodně hovoří o zvěrstvech proti vyháněným Němcům po válce (ano to je pravda), zatímco válka rozpoutaná Němci proti "úpadkovému Západu" a "méněcenným" Židům a Slovanům se jaksi opomíjí.

Možná ze mě mluví vliv historie vlastní rodiny, kdy i můj pradědeček s rodinou byl vyhnán ze Sudet. Byl ovšem jako Čech vyhnán Němci. Ono je to ve střední Evropě trochu problém, pradědeček měl zkomolené německé příjmení, takže nějaký praprapradědeček asi nebyl Čech. Mnoho Němců se jmenovalo Wenzel z českého Václav- více slávy a zase počeštěno na Vencl. Být Čechem v Sudetech nebylo na začátku války jaksi výhodné. Tak jako po válce být Němec. V místě, kde žil pradědeček tvořili Češi menšinu, děti měly do české školy hodně daleko. S Němci vycházeli dobře. Ostatně je-li soused dobrý nezávisí na národnosti - za stabilní situace ovšem.


Předseda české sociální demokracie za první republiky se jmenoval Antonín Němec, předseda německé sociální demokracie se jmenoval Ludwig Czech a byl dlouholetým ministrem zdravotnictví, sociální péče a veřejných prací v meziválečné ČSR. Pak ovšem Hitler vysvětlil Němcům, kdo odpovídá za jejich ponížení, že Germáni jsou "panská rasa" a potřebují "životní prostor". Dal Němcům vizi arizace židovského majetku a vlády nad slovanskými otroky. To se dobře poslouchá a proto se podobná argumentace stále opakuje. Také muslimové vědí že jsou jim nemuslimové povinni sloužit, neboť jsou méněcenní.



Ano, v Jizerkách kdysi žili Němci, podobně jako na mnoha dnes muslimských územích žili křesťané, a na  mnoha místech národy dávno zapomenuté. Možná za sto let si někdo vzpomene, že mezi Labem a Rýnem kdysi žili Němci. Kříže jim tam muslimové vztyčovat nebudou. Káfir je podle wikipedie právním označením pro nemuslima, jinověrce. To slovo je nejhorší nadávkou ZDE. Káfir může přijmout islám, přijmout roli otroka nebo být mrtev. Němci ve své velké většině konformní s nacistickou ideologií nabídli Židům jen smrt, někteří Slované si mohli vybrat, čím více na východ, tím méně.

Sudetští Němci byli většinou hodní obyčejní lidé, sedláci, dělníci, živnostníci. Proto někteří bolševici v Rudé armádě navrhovali: "Jsou to dělníci a rolníci jako my, nechámeje přijít blíž, nebudeme na ně střílet, domluvíme se s nimi." Všichni Němci nebyli nacisté, tak jako všichni muslimové nejsou "zradikalizovaní" džihádisté. Dobrý Němec ale nezklame, když jde o blaho jeho národa. Udělá vše, co je potřeba. Také dobrý byť "nezradikalizovaný" muslim ví, že musí stát na straně služebníků Alláha. Radikálů nemusí být mnoho.  Ti, kteří zklamou, špatně skončí. Ludwig Czech zahynul v koncentračním táboře v Terezíně. Byl Němec, ale také Žid.

Kdysi jsem četl o německém turistovi, který navštívil Volgograd (Stalingrad), kde padl jeho otec. Nechápal, proč tam také Němci nemohou mít svůj pomník "vždyť také bojovali statečně".


Pomníky jsou symbolické objekty. S nimi to vždy začíná. A končí.

Evropská unie nám (zatím) neukládá odstraňovat pomníky sovětským vojákům a velitelům, zatím jen z iniciativy našich občanů, zejména těch náležitě aktivních, se stavějí pomníky Němcům. To je první fáze. Jsme povinní žádat válečné reparace, ale větší šanci na úspěch má pátá kolona na zrušení Benešových dekretů. Jsou v podmínkách "demokratické Evropy" nepřípustné. Pomáhají politici "demokratického bloku" i sociální demokraté. Vrácení majetku potomkům odsunutých Němců včetně aktivních nacistů spolupracujícími soudy už běží. Pak nastane "usmíření".

Ivan David