Petr Sak: Myšlení a politika

KOMENTÁŘ

Po vystoupení na bezpečnostní konferenci v Mnichově se Petr Macinka ocitl pod palbou domácích přisluhovačů, kteří tak dlouho memorovali schválené fráze, až jim docela atrofoval orgán myšlení a ztratili schopnost myslet.

18. února 2026 - 07:00

Na pokyny z jednoho centra ukazuje formulace, u níž je malá pravděpodobnost, že tolik expertů a novinářů by na ní přišlo samostatně. V této formulaci se P. Macinka degraduje srovnáním, že má úroveň okresního přeboru a cpe se na olympiádu. Údajně udělal Česku velkou ostudu.

K dokonalé bizarnosti dovedl tuto myšlenku Martin Schmarz v televizi Prima vedle Thomase Kulidakise. M. Schmarze zve k mému údivu televize Prima pravidelně. Intelektuální úroveň jeho proslovů je žalostná. Napadla mne dost šílená myšlenka, že ho zvou proto, aby více vynikl T. Kulidakis, který vedle Schmarze působí jako génius. T. Schmarze jsem nucen poslouchat od jeho adolescence a dokonale naplňuje přísloví: „Z mladého hlupáka může být jen starý hlupák“. 

Co ve skutečnosti tak rozběsnilo české přisluhovače? Macinka si dovolil v panelové diskusi na bezpečnostní konferenci v Mnichově opustit prostor schválených frází a pokoušel se směřovat k pravdě. Účastnici konference a evropské politické elity fungují jako orchestr, který hraje přesně podle not a žádné odchýlení se netoleruje. A najednou se objeví hráč, který odhodí noty. Já se domnívám, že Petr Macinka mohl být v polemice s Hilary Clintonovou a Radoslawem Sikorským ještě razantnější. 

Současné politiky charakterizuje především arogance, drzost, absence pokory, nestoudnost, prolhanost a těmito vlastnostmi oplývají především tito dva. Kdyby měli jen trochu studu a svědomí, tak by nejen nebyli v Mnichově, ale ani by se neukazovali na veřejnosti. Úpadek západu dokládá, že nikdo v mnichovském auditoriu, ale ani bezprostředně v českém mediálním prostoru nezmínil, co vše je s těmito sluhy kryptokracie spojeno. 

Výjimku tvoří Ing. Angelika Bazalová: „…. Clintonová, jejíž manžel prznil stážistky  a v době, kdy byl prezidentem, pozval Epsteina 17x do  Bílého domu, krom toho letěl 26x Clinton Epsteinovým Lolita Expresem (v době, kdy tajné služby už musely vědět co je zač), ona sama si nechala platit kampaň jak Epsteinem, tak nechvalně proslulým Weinsteinem a Epstainova kumpánka Ghislane Maxwell, která mu naháněla holky,  byla na svatbě jejich dcery Chelsea ještě v roce 2010, poučuje našeho ministra zahraničí o právech žen.“ 

Selhání či zločinná služebnost Radoslawa Sikorského je spojena s událostmi v Kyjevě v roce 2014. Při stupňujícím násilí se hledalo východisko v jednání, které proběhlo ve večerních a nočních hodinách 21. února 2014 za účasti prezidenta, vládních představitelů, opozičních stran a ministrů zahraničí Německa-Waltera Steinmeiera (v současnosti německý prezident), Francie-Frank-Erica Fourniera, a Polska-Radoslawa Sikorského. Výsledkem jednání byla podepsaná dohoda o vyřešení krize, podle níž se obě strany měly zdržet násilných akcí, vláda měla stáhnout policii Berkut před parlamentem a vládními budovami. Na podzim 2014 měly být na Ukrajině nové prezidentské volby a do té doby měly ustat protivládní demonstrace a měla být vytvořena vláda národní jednoty. Následující den vláda stáhla Berkut před parlamentem, ale demonstranti okamžitě vtrhli do parlamentu. Televize vysílala záběry, jak demonstranti chodili po parlamentu s kalašnikovy. Na poslance vykonávali otevřený nátlak. Gruzínští odstřelovači zabili desítky lidí, demonstranti násilím obsadili vládní čtvrť a parlament. Prezident uprchl z Kyjeva a poté i z Ukrajiny. Garanti noční dohody, ministři zahraničí Německa, Francie a Polska na násilné popření a zničení noční dohody nijak nereagovali.  

Kde se ukázala politická odpovědnost R. Sikorského, W. Steinmeiera F. E. Fourniera? Ač měli garantovat naplnění noční dohody, udělali méně než nic. Pokud by se zasadili svou váhou a váhou zemí, které reprezentovali, za dodržení dohody, historie se mohla ubírat zcela jiným směrem. Nemuseli zemřít statisíce lidí, Ukrajina nemusela stát před otázkou další existence, Evropa se nemusela militarizovat a vracet do nacistických třicátých let, svět by se nemusel obávat jaderného kataklyzmatu. 

Co se stalo s politickou odpovědností těchto evropských politiků? Pokud je zevnitř nerozežírá vlastní svědomí, tak vůbec nic. Naopak německý ministr zahraničí povýšil na prezidenta a R. Sikorský z pozice polského ministra zahraničí usiluje o zažehnutí válečného požáru v Evropě. Zdá se, že politici bez svědomí a odpovědnosti jsou v západní civilizaci v kurzu. 

Někdo by mohl namítnout, odpovědnost vůči komu? Jaká odpovědnost? Já mám na mysli odpovědnost v souladu s kategorickým imperativem, a jako katolík by měl Sikorský cítit odpovědnost vůči království božímu v nás, vůči lidstvu a Ukrajině. Možná, že cítil odpovědnost vůči kryptokracii, která si přála vyvolání občanské války a války s Ruskem. Jeho následná kariéra naznačuje, že v této odpovědnosti se osvědčil.

Přisluhovači z médií a z akademické sféry vysílali na populaci co nejtvrdší kritiku P. Macinky, zřejmě s pokynem destabilizovat jeho politickou pozici. Dělali z něj hlupáka, který nemá co pohledávat v politice, ale ani v zaměstnání, kde se musí používat rozum. Jako útočící smečka se vzájemně hecovali k čím dál větší agresivitě. 

A když jim od vztekliny šla již „pěna“ od pusy, najednou přišla sprcha od jejich pánička. V USA si sice vystoupení, a dokonce i jednotlivých formulací P. Macinky všimly, ale o okresním přeboru nemluví. Zcela naopak, o vystoupení Petra Macinky informovala i nejsledovanější americká televize Fox News, stal se hvězdou amerických sociálních sítí a celkově mediálního prostoru.  

Co si nyní ti čeští přisluhovači počnou? Budou tvrdit, že v USA jsou hlupáci, kteří nerozeznali, že P. Macinka má úroveň okresního přeboru a není schopen žádné intelektuální aktivity?  Co si myslet o novinářích a expertech, kteří nerozeznají ostudu od slávy, a přitom jim tak záleží na tom, co si o nás na západě myslí. Vždyť přece patříme na západ a chceme tam. Touto kauzou se ukázala degradace myšlení těch, kteří se považují za novinářské a odborné elity a nahrazují myšlení požadovanými frázemi. K tomu jim dopomáhá generál Koudelka, BIS a další špiclující úřady.  A jak je to s politickým myšlením populace?
 
Dlouho mne udivovala nízká úroveň vystupování politiků. Říkal jsem si: „Tohle jim přece nemůže nikdo věřit“. Jak jsem se mýlil. Myslel jsem si, že čím vyšší intelektuální   úroveň projevů politika, tím silněji ovlivní občana. Ve skutečnosti míra ovlivnění není dána intelektuální úrovní projevů politika, ale mírou kompatibility mezi intelektem politika a občana. 

Populace je strukturována podle celé řady kritérií a také úrovně inteligence, která má v populaci přirozené rozložení podle tzv. IQ kvocientu.  Jedince s podprůměrnou inteligencí spíše osloví politik ne příliš inteligentní či případně hloupý. Proto v politice mají šanci uspět i lidé hloupí, a proto také je v politice tolik hlupáků. Je pravděpodobné, že kdyby kandidoval řeporyjský Pavel Novotný, tak by byl zvolen, protože by oslovil spodní část inteligenčního žebříčku, včetně mentálně retardovaných. Limitem by byla schopnost a ochota těchto občanů zúčastnit se voleb.  


Vzniká otázka občasných vysokých preferencí inteligentních politiků? Např. v případě T. G. Masaryka. Zde vstupuje do hry další faktor, davový fenomén. Vedle souznění hloupých občanů s hloupými politiky také platí, že velká část populace si nevytváří názory a postoje vlastní intelektuální aktivitou, ale přejímá názory a postoje zastávané velkou částí populace. Příhodně se proto na sociálních sítích používá pojem sdílení. A protože hloupých politiků a hloupých občanů je více než těch inteligentních, tak se oba faktory posilují. Kompatibilita hloupých a davový efekt. Tyto faktory jsou od starověku zmiňovány jako prokletí demokracie. 

Indikátorem inteligence a politické kultury segmentu společnosti shromažďujícího se na náměstích na podporu Petra Pavla jsou hesla, která vidíme nad jejich hlavami: „Macinka, Turkova prcinka“, Čiči jdi do piči“, „Micinky serou do boxu, Macinka sere všechny“, „Macinko, jdi do piči“.    

Pro ilustraci analyzujme faktory jedné volby, volby Petra Pavla prezidentem.
  • vzhled Petra Pavla, kdy je charakterizován jako fešák. Zvláště ženy při jeho volbě ani nepřekročily práh první signální soustavy a nezapojily intelekt a druhou signální soustavu. Jejich volební akt měl pudový a instinktivní charakter, 
  • ve společnosti existuje početná skupina předlistopadových komunistů, kteří se zapojili do polistopadových ekonomických aktivit. Jejich slabinou je jejich minulost, kdy mohou být konkurencí a vlastně kýmkoliv skandalizováni. Ideje, hodnoty, myšlenky, postoje, názory pro ně nic neznamenají, a to nejen socialistické, ale jakékoliv. Prioritou je pro ně majetek, pro nějž jsou schopni čehokoliv, jen ta minulost je problém. A volba komunisty, komunistického rozvědčíka, který schvaloval sovětskou okupaci a má rodinné komunistické kořeny legitimizuje celou tuto část společnosti. Proto ho přijali s takovým nadšením a podporou. Jedná se o komunistické antikomunisty,
  • volba Petra Pavla je především výsledkem kabinetní politiky. S několikaletým předstihem byly investovány nemalé finanční prostředky do jeho volby a organizační úsilí organizací jako je Aspen institut. (Bývalý ředitel Aspen institutu M. Vašina je vedoucím prezidentské kanceláře.)  P. Pavel je kandidátem české a mezinárodní oligarchie a korporací, 
  • davový efekt. Mimořádná, bohatě financovaná mediální kampaň, vytvořila dojem většinového kandidáta, ke kterému se dominovým efektem přidávali další,
  • skrytá podpora agentů STB a současných zpravodajských služeb

K úpadku politického myšlení a politické gramotnosti vydatně přispívají mainstremová média a školství.  V televizi stačí, že řečník dostane nálepku, že je ředitelem nějakého ústavu na vysoké škole či je vedoucím katedry a již nic není dost velká hloupost, aby ji nemohl říci. A co se potom dozvídají studenti?!

Petr Sak
Psáno pro Prvnizpravy.cz


Anketa

Kterému z následujících ústavních činitelů nejvíce důvěřujete?