Evropská unie začíná stále otevřeněji připouštět scénář, který ještě před několika měsíci zněl jako přehnaný alarmismus. Podle evropského komisaře pro energetiku Dana Jorgensena „se svět ocitá v situaci, kterou lze označit za nejvážnější energetickou krizi v historii“. Toto prohlášení zaznělo v Bruselu v době, kdy se geopolitické napětí na Blízkém východě promítá do cen, dodávek i strategického plánování napříč Evropou.

Komise tímto výrokem de facto potvrzuje trend, který již dříve naznačila Mezinárodní energetická agentura. Její šéf Fatih Birol varoval, že globální trhy s ropou a plynem čekají „vážné potíže“. V překladu do ekonomické reality to znamená jediné: dlouhodobou nestabilitu, tlak na ceny a rostoucí náklady pro státy i domácnosti.

První konkrétní čísla jsou přitom výmluvná. Členské státy Evropské unie již podle Komise zaplatily o více než 30 miliard eur navíc za dovoz fosilních paliv, aniž by za tyto peníze získaly vyšší objem dodávek. Jinými slovy Evropa platí více za totéž, případně i méně. To je strukturální problém, který nelze vysvětlit pouze krátkodobým výkyvem trhu, ale spíše hlubší krizí dodavatelských řetězců a geopolitického uspořádání.

Nákladná iluze energetické bezpečnosti


To zásadně mění rovnováhu na trhu. Zatímco ropa se může vrátit relativně rychleji, plyn zůstává slabým článkem evropské energetiky, poznamenal španělský deník El Mundo. A právě plyn byl přitom v posledních letech prezentován jako přechodové řešení při odklonu od uhlí a jádra.

Evropská komise se navíc dostává do rozporu sama se sebou. Ještě nedávno hovořila předsedkyně Ursula von der Leyenová o dodatečných nákladech ve výši 27 miliard eur. Nyní se částka zvyšuje na více než 30 miliard. Tento rozdíl není jen statistickým detailem, ale ukazuje, jak rychle se situace zhoršuje a jak obtížné je ji vůbec přesně vyčíslit.

Kritický je i fakt, že Evropa stále reaguje spíše reaktivně než strategicky. Místo dlouhodobého plánování sledujeme sérii ad hoc opatření, která mají tlumit okamžité dopady. To je sice politicky pochopitelné, ale z hlediska stability systému neudržitelné.

Hrozba nedostatku a návrat krizového řízení

Zřejmě nejznepokojivější část varování se týká možného nedostatku konkrétních paliv. Komise již otevřeně připouští, že může dojít k problémům v dodávkách leteckého paliva. Situace je natolik vážná, že vznikl speciální evropský mechanismus pro sledování zásob kerosinu, který monitoruje, kdo palivo vlastní, odkud se dováží a kam směřuje.

Takový krok není běžným administrativním opatřením, ale signálem návratu k krizovému řízení. Jinými slovy Evropská unie se připravuje na scénáře, které zahrnují koordinované přerozdělování strategických surovin. To je situace, která byla dosud spojována spíše s válečnými nebo hlubokými hospodářskými krizemi.


Dalším varovným signálem jsou kroky Velké Británie, která umožnila aerolinkám slučovat lety a rušit spoje bez ztráty přidělených slotů. To je opatření, které má zabránit chaosu v případě náhlého omezení dostupnosti paliva. Jinými slovy vlády se připravují na situaci, kdy nebude možné udržet současný rozsah dopravy.

Celý vývoj tak odhaluje zásadní slabinu evropské energetické politiky. Ta sice deklaruje ambiciózní cíle v oblasti transformace, ale současně zůstává extrémně citlivá na výpadky tradičních zdrojů. Výsledkem je paradox, kdy Evropa platí rekordní částky, ale její energetická bezpečnost se reálně snižuje.

Pokud se naplní scénář, o kterém hovoří Komise i Mezinárodní energetická agentura, nepůjde jen o ekonomickou krizi. Půjde o test politické soudržnosti, schopnosti koordinace a především o otázku, zda je současný model evropské energetiky vůbec dlouhodobě udržitelný.



Zdroj: https://www.elmundo.es/economia/2026/05/05/69f9b468e85ece24048b456e.html