Faraon Tutanchamon patří k nejznámějším vládcům starověku především díky objevu jeho téměř neporušené hrobky v roce 1922 v Údolí králů. Tehdy britský archeolog Howard Carter odpečetil komoru KV62 a svět poprvé spatřil zář zlaté pohřební masky i tisíce artefaktů, které více než tři tisíce let spočívaly v egyptském písku. Fenomén „chlapce faraona“ odstartoval moderní éru egyptologie a dodnes inspiruje vědce i veřejnost k novým otázkám o jeho životě, smrti a odkazu.
Tutanchamon se narodil v bouřlivém období pozdní 18. dynastie a původně nesl jméno Tutanchaton. Jeho otec Akhenaton prosadil kult boha Atona a postavil se proti tradičním božstvům země, čímž otřásl zavedeným řádem. Po Akhenatonově smrti kolem roku 1336 př. n. l. usedl devítiletý Tutanchaton na trůn, obnovil starou víru a přijal jméno Tutanchamon, tedy „živý obraz Amona“. Současně převzal trůnní jméno Nebcheperure, které odkazovalo na boha Re. Oženil se s Ankhesenamun, dcerou Akhenatona a Nefertiti. V jeho hrobce byly nalezeny i dva mumifikované plody, s vysokou pravděpodobností jejich dcery. Tyto nálezy potvrzují jak epigrafické prameny, tak genetické a CT analýzy, které doložily otcovství i přibližný gestační věk obou dětí.
Jeho vláda trvala pouhých devět let, přesto zásadně ovlivnila směřování Egypta. Klíčovým dokladem je tzv. Restaurátorská stéla z Karnaku, která popisuje návrat k tradičnímu náboženství, obnovu chrámů i navrácení privilegií kněžským kolegiím. Dvůr se podle pramenů přesunul z Amarny do Memfidy a vedle mladého faraona působili významní rádci Aj a Haremheb, kteří se později sami stali vládci a v konsolidaci říše pokračovali. Epigrafické doklady ukazují na jednu z největších kampaní obnovy v Nové říši.
Samotná hrobka KV62 je na faraonské poměry překvapivě malá a skromně zdobená, což naznačuje, že nebyla původně určena pro panovníka a byla pro Tutanchamona připravena ve spěchu. Již několik let po pohřbu do ní dvakrát vnikli lupiči, úředníci však průnik odhalili, znovu komory zapečetili a část výbavy přemístili. Díky tomu zůstalo tělo faraona i většina vybavení nedotčena. Tato kombinace nenápadné architektury a mimořádně zachované pohřební výbavy poskytla světu nejúplnější královský soubor, který čítá 5 398 katalogizovaných předmětů.
V posledních letech se objevily spekulace o skrytých prostorách za zdmi pohřební komory. Geofyzikální průzkumy provedené v letech 2015 až 2018 přinesly rozporné výsledky, avšak nejnovější radarová měření existenci přilehlých tajných místností nepotvrdila. Převládající odborný názor dnes říká, že za zdmi komory se žádné další prostory nenacházejí.
Velkým tajemstvím zůstává faraonova smrt. Mezinárodní tým vedený Zahim Hawassem publikoval v roce 2010 studii založenou na DNA a CT, která prokázala u Tutanchamona infekci malárií a zároveň ukázala na zlomeninu stehenní kosti krátce před smrtí. Kombinace infekce a komplikací po úrazu patří k nejpravděpodobnějším příčinám jeho úmrtí v 18 či 19 letech. Dříve rozšířená teorie o úderu do hlavy byla pozdějšími CT analýzami vyvrácena. V hrobce bylo nalezeno přes sto třicet holí a berlí, což někteří badatelé chápou jako doklad jeho zdravotních obtíží, jiní je považují spíše za ceremoniální atributy moci. Obojí interpretace vycházejí z dochovaných předmětů a stop jejich opotřebení a ukazují, že faraonovo zdraví zůstává složitou otázkou, kde se prolíná medicína a symbolika.
Pohřební výbava vypráví o moci i ideologii. Tutanchamon odpočíval ve zlaté rakvi vložené do dalších dvou a jeho tvář chránila ikonická maska. Na nohou měl zlaté sandály a mezi obuví se našly i kožené páry se zobrazením poražených nepřátel na podrážkách, což symbolicky vyjadřovalo, že faraon své protivníky přemáhá i v posmrtném životě. Jeden z nejslavnějších předmětů, železná dýka, byl vyrobena z meteoritického železa, což potvrdily moderní materiálové analýzy. Nález ukazuje nejen mimořádné řemeslné dovednosti, ale také náboženský význam kosmických materiálů v královské ideologii.
Objev hrobky v roce 1922 proměnil nevýznamného panovníka v ikonu světového kulturního dědictví. Artefakty z KV62 putují po výstavách a přitahují miliony návštěvníků. V Gíze se staví Velké egyptské muzeum, které postupně otevírá své expozice a připravuje samostatný komplex pro celý tutanchamonovský soubor. V roce 2025 byla hlavní Tutanchamonova galerie stále vyhrazena pro ceremoniální otevření a plné zpřístupnění se odkládalo podle situace v regionu, s očekáváním závěru roku 2025. I tato skutečnost dokládá, jak silně je odkaz „zlatého faraona“ živý v dnešní kulturní politice i turismu.
Psali jsme: Osm králů před potopou a co říká sumerský seznam
Při pohledu na známá fakta se objevuje obraz mladého vládce, který pod vedením svých rádců ukončil náboženský experiment svého otce, vrátil Egypt k tradici a zemřel dříve, než mohl zanechat velká politická díla. Jeho hrobka se však díky souhře náhody i pečlivé práci starověkých i moderních správců stala nejdůležitější archeologickou ikonou. Tisíce předmětů, od posvátných soch přes vozy a lůžka až po šperky a sandály, spolu s genetickými a zobrazovacími analýzami představují nejpodrobnější případovou studii faraonského života a smrti v období Nové říše. A právě v této unikátní kombinaci skromné architektury, narychlo připraveného pohřbu a ohromujícího obsahu spočívá trvalé kouzlo faraona Tutanchamona, který i po třech tisíciletích dokáže fascinovat každou další generaci.
(Vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
